Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelek 1) T. Ch., 2) nezletilé B. Ch., zastoupených JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská 742/6, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře č. j. 15 Co 304/2022-1598 ze dne 13. 7. 2023 a rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově č. j. 0 P 127/2020-1372 ze dne 20. 9. 2022, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí a s návrhem na přednostní projednání věci, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře a Okresního soudu v Pelhřimově, jako účastníků řízení, a M. M., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
1. Ústavní stížností se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť jsou přesvědčeny, že jimi byla porušena jejich základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ("Listina"); dále namítají porušení čl. 3 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte. Stěžovatelky zároveň navrhují odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu") a přednostní projednání věci ve smyslu § 71d téhož zákona.
2. Okresní soud v Pelhřimově ("opatrovnický soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl návrh otce (vedlejšího účastníka) na změnu výchovného prostředí a nezletilou stěžovatelku ("dcera") ponechal v péči matky (stěžovatelky). Opatrovnický soud však změnil původní rozhodnutí ve věci péče o nezletilou ohledně rozsahu styku a stanovil, že je otec oprávněn stýkat se s dcerou v sudý týden od čtvrtka do neděle a v lichém týdnu od středy do čtvrtka; dále upravil styk v průběhu prázdnin.
3. Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ("odvolací soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem změnil rozhodnutí opatrovnického soudu a nezletilou svěřil do tzv. rovnoměrné střídavé péče: dcera má být v péči matky v lichý týden od pondělí do středy a od pátku do následné středy sudého týdne, ve zbývajících dnech má být v péči otce. Odvolací soud dále upravil styk pro období prázdnin a rozhodl, že vyživovací povinnost nebude stanovena ani jednomu z rodičů.
4. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatelky namítají, že obecné soudy ústavně konformním způsobem nezhodnotily nejlepší zájem nezletilé, porušily vyšetřovací zásadu a neobjasnily skutečný stav věcí, protože i přes objektivní pochybnosti nezletilou svěřily do střídavé péče rodičů. Obecné soudy řádně neprovedly dokazování ohledně psychosomatických potíží dcery, které mohou souviset se stanoveným pobytem u otce (dcera trpí alergickou kopřivkou). Odvolací soud v napadeném rozhodnutí pouze stroze uvedl, že spojitost mezi tvrzenými psychosomatickými problémy a péčí otce nebyla prokázána, čímž neoprávněně přenesl odpovědnost na účastníky nesporného řízení.
Obecné soudy měly podle stěžovatelek provést důkaz znaleckým posudkem, který by zkoumal rodičovské kompetence a motivace, přání nezletilé a vlivy působení rodičů na ni. Obecné soudy podle stěžovatelek ignorovaly odlišný přístup rodičů k výchově dcery, včetně poskytování zdravotní péče, byť jim bylo známo, že se rodiče nejsou schopni domluvit na základních otázkách. Matčino právo na spravedlivý proces bylo v odvolacím řízení porušeno, protože jí byla upřena možnost jakkoliv se vyjádřit ke změně stanoviska odvolacího soudu, který rozhodl odlišně oproti opatrovnickému soudu, a to na základě nezměněných skutkových zjištění; napadené rozhodnutí odvolacího soudu je proto překvapivé a v rozporu s judikaturou Ústavního soudu [stěžovatelky odkazují především na nález sp. zn. II.
ÚS 1835/12 ze dne 5. 9. 2012 (N 152/66 SbNU 289)]. Stěžovatelky konečně namítají, že otec byl v řízení před obecnými soudy protiústavně zastoupen odborovou organizací LIBERI, která nemusí dodržovat zákon o advokacii a stavovské předpisy České advokátní komory; uvedená organizace podle stěžovatelek zastupováním svých členů systematicky obchází zákon. Stěžovatelky navrhují, aby Ústavní soud rozhodl o vedlejším účastenství Českomoravské konfederace odborových svazů, protože dochází k degradaci postavení odborových organizací.
5. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; stěžovatelky jsou řádně zastoupeny advokátkou. Ústavní stížnost byla podána oprávněnými osobami [§ 72 odst. 1 písm. a) téhož zákona]. Ústavní soud nevyhověl návrhu stěžovatelek na jmenování opatrovníka nezletilé stěžovatelce, byť za ni matka podala ústavní stížnost jejím jménem. Je-li zjevné, že ústavní stížnost, kterou rodič inicioval řízení jménem dítěte, bude odmítnuta z důvodů pro opožděnost, nepříslušnost, nepřípustnost či zjevnou neopodstatněnost, není třeba jmenovat nezletilému opatrovníka; takové jmenování by bylo neefektivní a formalistické (usnesení sp. zn. II. ÚS 1438/20 ze dne 30. 6. 2020, bod 9).
6. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelek a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
7. Ústavní soud podle čl. 83 Ústavy České republiky není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; jakožto orgán ochrany ústavnosti má v rodinně právních věcech zasahovat pouze v případech extrémních. Je totiž na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní a aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu obecně nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti.
Obecné soudy mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky, z čehož si vytvářejí racionální úsudek z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li opatrovnický soud své právní závěry k učiněným skutkovým zjištěním, poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní předpisy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění a vyjde-li z dostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní (viz např. usnesení sp. zn. I.
ÚS 2260/22 ze dne 20. 9. 2022; či usnesení sp. zn. II. ÚS 2391/22 ze dne 22. 2. 2023).
8. V nyní projednávané věci Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené rozsudky výše uvedenému ústavněprávnímu standardu obstojí. Odvolací soud svěření nezletilé do rovnoměrné střídavé péče řádně a srozumitelně odůvodnil. Za extrémní exces nelze označit závěr odvolacího soudu, podle kterého problémová komunikace mezi rodiči není překážkou střídavé péče; odvolací soud v tomto ohledu uvedl, že běžná elektronická komunikace mezi rodiči probíhá a rodiče mají obecnou snahu spolupracovat na důležitých záležitostech s odborníky (viz bod 20 napadeného rozsudku odvolacího soudu).
Za ústavně konformní Ústavní soud považuje i řádně odůvodněný závěr odvolacího soudu, že náročnost nadcházející předškolní docházky nepředstavuje sama o sobě překážku střídavé péče z důvodu, že rodiče bydlí ve stejném městě, ve kterém je školka (viz bod 25 tamtéž). Odvolací soud se podrobně zabýval i existencí a intenzitou psychosomatických potíží nezletilé (viz body 22-23). Dospěl-li k závěru, že jejich původ není třeba prokazovat znaleckým posudkem (stejně jako není třeba zkoumat celkový psychický stav nezletilé a rodinné vztahy jako takové), je jeho postup v souladu s ústavním východiskem, že odpovědnost rozhodnout o nejlepším zájmu dítěte nelze bez dalšího přenést na znalce (nález sp. zn. I.
ÚS 3522/22 ze dne 30. 3. 2023). Napadené rozhodnutí odvolacího soudu nelze ani považovat za protiústavně překvapivé, neboť stěžovatelka dostatečný prostor argumentovat proti svěření do rovnoměrné střídavé péče měla, což také činila. Námitka stěžovatelky, že otec byl protiústavně zastoupen v řízení před obecnými soudy odborovou organizací, nesouvisí s předmětem řízení o ústavní stížnosti.
9. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavní práva stěžovatelek, jejich ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. O návrhu na odklad vykonatelnosti a žádosti o přednostní projednání věci Ústavní soud samostatně nerozhodoval, jelikož o podané ústavní stížnosti rozhodl bezprostředně po jejím podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. listopadu 2023
Pavel Šámal v. r. předseda senátu