Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Ditou Řepkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti GRASO a. s., IČ 25883127, sídlem Šantova 656/6, Olomouc, zastoupené JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou, sídlem Tovačovského 2784, Kroměříž, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2025 č. j. 21 Cdo 1104/2025-3163, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2024 č. j. 16 Co 219/2024-2755, a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. září 2024 č. j. 16 C 321/2021-2740, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv chráněných čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1 a 4 čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst. 1 Ústavy.
2. Napadeným usnesením rozhodl Okresní soud v Olomouci (dále také "okresní soud") o pokračování v řízení, které bylo přerušeno podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") usnesením téhož soudu do pravomocného skončení řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 11 C 410/2018, neboť odpadla překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Nejvyšší soud následně napadeným usnesením dovolání stěžovatelky podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí jednak, že se obecné soudy nezabývaly její námitkou podjatosti předsedy senátu, která nebyla předložena nadřízenému soudu k rozhodnutí a jednání je tak vedeno vyloučeným soudcem, a jednak, že soudy pochybily, neboť nebyl učiněn žádný procesní úkon směrem k pokračování v přerušeném řízení.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný, avšak ústavní stížnost je nepřípustná, protože je předčasná.
5. Ve stížnosti stěžovatelka vyslovuje nesouhlas s postupem obecných soudů v průběhu civilního řízení, a to konkrétně s pokračováním v řízení před okresním soudem, které bylo umožněno odpadnutím překážky, pro kterou bylo řízení po určitou dobu přerušeno. Stěžovatelka ovšem pomíjí, že podstatou každého soudního řízení je dospět za podmínek spravedlivého procesu ke konečnému rozhodnutí. Pokračování v přerušeném řízení coby úkon procesní povahy evidentně takovým rozhodnutím není. Bude-li stěžovatelka trvat na tom, že postupem obecných soudů v řízení, jehož byla účastnicí, byla porušena její ústavně zaručená práva, může proti případnému nesprávnému postupu soudů brojit příslušnými zákonnými prostředky a poté případně i ústavní stížností namířenou proti konečnému rozhodnutí ve věci.
6. Pokud jde o argumentaci týkající se námitky podjatosti, z usnesení krajského soudu, Nejvyššího soudu, ani z citace odvolání stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatelka namítala nevypořádání námitky podjatosti předsedy senátu před obecnými soudy (v podaném odvolání bylo dle tvrzení stěžovatelky pouze uvedeno, že soudu I. stupně nic nebrání předložit námitku podjatosti předsedy senátu nadřízenému soudu k rozhodnutí). Tato argumentace tedy byla poprvé uplatněna až v řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud je garantem ústavnosti, nikoli další instancí soudního řízení, nemůže tak učinit tuto námitku předmětem svého přezkumu za situace, kdy se s ní v důsledku "mlčení" či opomenutí stěžovatelky neměly možnost vypořádat obecné soudy.
7. Vzhledem k uvedenému soudkyně zpravodajka ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítla.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. listopadu 2025
Dita Řepková v. r. soudkyně zpravodajka