USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně Z. M., zastoupené Mgr. Ing. Pavlou Buxbaumovou, advokátkou se sídlem v Uničově, Masarykovo náměstí č. 37, proti žalované GRASO a. s. se sídlem v Olomouci, Šantova č. 656/6, IČO 25883127, zastoupené JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Tovačovského č. 2784/24, o 577 441 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 C 321/2021, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2024, č. j. 16 Co 219/2024-2755, takto:
Dovolání žalované se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2024, č. j. 16 Co 219/2024-2755, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle kterého není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
2. Napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě potvrdil usnesení ze dne 12. 9. 2024, č. j. 16 C 321/2021-2740, jímž Okresní soud v Olomouci rozhodl podle ustanovení § 111 odst. 2 o. s. ř. o pokračování v řízení, které bylo podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušeno usnesením téhož soudu ze dne 16. 5. 2022, č. j. 16 C 321/2021-55, do pravomocného skončení řízení „o platnosti pracovního poměru žalobkyně“ vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 11 C 410/2018. Okresní soud v Olomouci pokračoval po pravomocném skončení řízení ve věci vedené pod sp. zn. 11 C 410/2018 v nyní projednávané věci tím, že dne 25. 5. 2023 nařídil jednání (č. l. 445), které proběhlo dne 26. 7. 2023 (č. l. 1135), dále dne 20. 2. 2024 (č. l. 1678), dne 4. 6. 2024 (č. l. 2221), dne 16. 7. 2024 (č. l. 2472) a naposledy dne 12. 9. 2024 (č. l. 2738), na kterém bylo vyhlášeno usnesení o pokračování v přerušeném řízení.
3. Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka („stran naplnění podmínky pokračování v řízení ve smyslu § 111 o.s.ř. faktickými úkony soudu, aniž by bylo nutné vydat rozhodnutí o pokračování v řízení, poté co odpadla překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno“) byla posouzena jinak.
4. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že v případě fakultativního přerušení řízení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. (jak tomu bylo i v posuzovaném případě) jakmile odpadne překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, soud pokračuje, resp. musí pokračovat v tomto přerušeném řízení; jeho rozhodnutí tento (zákonem předvídaný) postup pouze deklaruje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1669/2018, a ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2800/2020, z novějších rozhodnutí potom srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1828/2022, ze dne 29. 4. 2024, sp. zn. 21 Cdo 717/2024, nebo ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3005/2024).
5. Z uvedeného plyne, že otázka, zda je třeba „vydat usnesení o pokračování v řízení, které bylo usnesením přerušeno, ihned poté kdy odpadla překážka řízení uvedená v § 109 odst. 2 písm. c. OSŘ, či postačí pouhé předvolání k jednání a jeho účast na něm“, již byla oproti mínění dovolatelky v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Závěr odvolacího soudu o tom, že „je usnesení o pokračování v řízení pouhou deklarací něčeho, co již nastalo“, tedy vychází ze závěrů rozhodovací praxe dovolacího soudu, na niž odvolací soud přiléhavě odkázal.
6. Druhá dovolatelkou předestřená otázka [„posouzení účinnosti provedených důkazů a tvrzení účastníků učiněných na základě poučení soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 a dalších o.s.ř., v době od 20. 7. 2023 do 12. 9. 2024, kdy řízení bylo … přerušeno, když tento stav může způsobit nedostatek podmínek řízení uvedený v § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř.“, resp. zda v případě, že by bylo „přímo ze zákona“ nutné vydat rozhodnutí o pokračování v řízení, by „při provádění dokazování před soudem I. stupně byly vůbec splněny podmínky řízení ve smyslu ust. § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. – provádění úkonů v přerušeném řízení“] přípustnost dovolání nezakládá, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí – jak vyplývá z výše uvedeného – nezávisí; je však nepochybné, že řešení otázky se bude odvíjet od závěrů uvedených shora v bodu 4.
7. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
8. Vzhledem k tomu, že se tímto rozhodnutím dovolacího soudu řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 7. 2025
JUDr. Pavel Malý předseda senátu