Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti Jaroslava Vernarského, zastoupeného JUDr. Janem Dobrovolným, advokátem, sídlem Náměstí 75/15, Valašské Meziříčí, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2025 č. j. 26 Cdo 1402/2025-155, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. listopadu 2024 č. j. 11 Co 133/2024-119 a rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 11. dubna 2024 č. j. 130 C 353/2023-94 (ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 16. dubna 2024 č. j. 130 C 353/2024-96), za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově jako účastníků řízení a Městské realitní agentury, s.r.o., sídlem U Lesa 865/3a, Havířov, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovateli byla doručena výpověď z nájmu bytu, kde bydlel. Byt patří statutárnímu městu Havířov, ale výpověď sepsala Městská realitní agentura s.r.o. (vedlejší účastnice), která byt spravuje. Stěžovatel podal žalobu k okresnímu soudu na určení neoprávněnosti a neplatnosti výpovědi z nájmu, ve které jako žalovanou označil vedlejší účastnici. Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově žalobu napadeným rozsudkem zamítl, protože žalovaná nebyla ve sporu pasivně legitimovaná. Krajský soud v Ostravě rozsudek okresního soudu potvrdil. Stěžovatel podal dovolání k Nejvyššímu soudu. Okresní soud stěžovatele vyzval, aby si pro podání dovolání zvolil advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. V určené lhůtě stěžovatel doložil plnou moc zvoleného advokáta. Nejvyšší soud však napadeným usnesením řízení zastavil, protože advokát soudu nezaslal jím sepsané dovolání, ani se neztotožnil s dovoláním stěžovatele.
2. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že výše popsaným postupem došlo k porušení jeho práva dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Soudy podle něj postupovaly přepjatě formalisticky, protože žalobu meritorně nepřezkoumaly.
3. Ústavní stížnost je z části zjevně neopodstatněná.
4. Ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny garantuje jednotlivci možnost domáhat se stanoveným postupem ochrany svých práv před nezávislým a nestranným soudem. Tento postup k ochraně práv jednotlivce není upraven na úrovni ústavního pořádku, ale v zákonných procesních předpisech (čl. 36 odst. 4 Listiny), které stanoví, jakými konkrétními způsoby lze právo na soudní a jinou právní ochranu realizovat (nález ze dne 13. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 3045/17 , bod 16).
5. Ústavní soud v tomto smyslu neshledal pochybení v usnesení Nejvyššího soudu o zastavení dovolacího řízení. Advokát stěžovatele je osoba znalá práva. Mělo mu tedy být známo, že v dané procesní fázi je nutné nahradit podání stěžovatele svým vlastním podáním, případně jeho podání doplnit nebo se s ním alespoň ztotožnit. Nutnost sepsání dovolání advokátem přitom vyplývá přímo ze zákona (§ 241 odst. 4 občanského soudního řádu). Stěžovatel proti závěru Nejvyššího soudu ostatně žádnou ústavněprávní argumentaci nestaví, pouze ji označuje za přepjatě formalistickou.
Nicméně to, že se advokát musí alespoň ztotožnit s dovoláním, které sepsal jeho klient, je známé pravidlo potvrzené v judikatuře dovolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu, ze dne 13. 4. 2021 sp. zn. 26 Cdo 372/2021 nebo ze dne 4. 4. 2022 sp. zn. 20 Cdo 633/2022) a známé i z judikatury Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 11. 5. 2021 sp. zn. II. ÚS 1103/21 nebo ze dne 9. 4. 2015 sp. zn. III. ÚS 924/15 ), který je za přepjatě formalistické neoznačil.
6. Ve zbývající části je ústavní stížnost nepřípustná.
7. Nejvyšší soud řízení o dovolání zastavil, o samotném dovolání nerozhodoval. Ve vztahu k napadeným rozhodnutím okresního soudu a krajského soudu tedy není splněna podmínka řádného vyčerpání všech procesních prostředků nápravy ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Dlouhodobá praxe Ústavního soudu je přitom ustálená v tom, že požadavkem vyčerpat tyto prostředky, je nutno chápat vyčerpání řádné, tedy v souladu se zákonem (srov. stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, bod 60).
8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zčásti zjevně neopodstatněný (§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu) a zčásti nepřípustný (§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu) , protože nezjistil porušení stěžovatelových základních práv.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 19. listopadu 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu