Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Státní podnik "Dokument", zahraniční osoby registrované pod č. 32735236, sídlem Dovnar-Zapolskoho 8, Kyjev, Ukrajina, jednající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu Státní podnik "Dokument", sídlem Michelská 1552/58, Praha 4 - Michle, zastoupeného JUDr. et Mgr. Uljanou Bondarevskou Kurivčakovou, advokátkou, sídlem U Prašné brány 1079/3, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2025 č. j. 19 Co 241/2025-59, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Oleksandra Yaryshe, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí pro tvrzené porušení svých práv na soudní ochranu, právní pomoc a rovnost účastníků v řízení.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatel prostřednictvím svého odštěpného závodu v České republice zprostředkovává vydávání dokladů totožnosti občanům Ukrajiny. Vedlejší účastník jako občan Ukrajiny se u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") domáhal vydání cestovního pasu. V průběhu řízení stěžovatel tento cestovní pas vedlejšímu účastníkovi vydal, a ten vzal následně žalobu zpět. Obvodní soud proto řízení zastavil a zavázal stěžovatele k náhradě nákladů řízení, neboť podle něj stěžovatel zavinil zastavení řízení.
3. Proti výroku o nákladech řízení podal stěžovatel odvolání. Napadené rozhodnutí obvodního soudu změnil Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") tak, že vedlejšího účastníka zavázal k náhradě nákladů řízení ve výši 300 Kč (jako nezastoupenému účastníkovi), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení. Nebyla podle něj dána pravomoc českých soudů k rozhodnutí ve věci a žaloba tak nebyla podána důvodně. Zastavení řízení proto zavinil vedlejší účastník. Výši přiznaných nákladů pak odůvodnil tím, že stěžovatel je státním podnikem, který z povahy věci disponuje dostatečným odborným aparátem. Náklady spočívající v odměně advokáta proto nepovažoval za účelné. Vzhledem k pouze částečnému úspěchu stěžovatele ve věci žádnému z účastníku nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.
4. V ústavní stížnosti stěžovatel popisuje proces vydávání dokladů totožnosti občanům Ukrajiny a zejména svou zprostředkovatelskou roli v něm. Dále stěžovatel zpochybňuje závěr městského soudu, že mu náleží náhrada nákladů řízení jako nezastoupenému účastníkovi. Judikatura Ústavního soudu, ze které městský soud vyšel, se týká veřejnoprávních subjektů České republiky. Tyto subjekty by měly disponovat náležitým personálním aparátem k jejich zastupování před soudy. Stěžovatel je ale zahraniční státní podnik zřízený podle práva státu Ukrajina. Nelze od něj legitimně očekávat dokonalou znalost českého práva a ani to, že by disponoval způsobilým odborným aparátem k jeho zastupování před soudy České republiky. Spor před českými soudy nespadá do jeho běžné agendy. Náklady vynaložené na jeho zastoupení advokáty tak nelze považovat za neúčelné. Napadené rozhodnutí nebylo ani náležitě odůvodněné, protože se nezabývalo jeho specifickým postavením. Stěžovatel dále odkázal na nejednotnou rozhodovací praxi městského soudu, který mu např. v řízeních sp. zn. 12 Co 199/2025 a sp. zn. 12 Co 182/2025 náhradu nákladů přiznal.
5. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. čl. 83 a čl. 90 Ústavy). V řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) proti rozhodnutí obecných soudů tedy není další přezkumnou instancí.
7. Stěžovatel ústavními stížnostmi srovnatelného znění jako v nyní posuzované věci napadl i další obdobná rozhodnutí městského soudu. V řízeních vedených pod
sp. zn. II. ÚS 2739/25
nebo
II. ÚS 2781/25
byla jeho stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný. Ústavní soud má za to, že okolnosti svědčící o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti jsou dány i v této věci.
8. K otázkám nákladů řízení se Ústavní soud staví rezervovaně a rozhodnutí o nich podrobuje omezenému přezkumu [srov. např. nálezy ze dne 5. 10. 2021
sp. zn. I. ÚS 2174/20
(N 174/108 SbNU 120), bod 20, nebo ze dne 3. 9. 2019
sp. zn. II. ÚS 3627/18
(N 155/96 SbNU 31), bod 15]. Ústavní stížnosti proti rozhodnutím obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. O to mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti. Požadavek dostatečného ústavního významu věci zajišťuje, aby se Ústavní soud mohl plně soustředit na plnění své úlohy orgánu ochrany ústavnosti. Je-li v konkrétní nákladové věci přítomna mimořádná okolnost zakládající její dostatečný ústavní význam, a je proto vydán nález, nelze z toho dovozovat, že Ústavní soud k věcnému přezkumu posléze automaticky připustí všechny obdobné stížnosti, v nichž je namítán rozpor s takovým nálezem [srov. stanovisko pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 (97/2025 Sb.), bod 34].
9. V právě posuzované věci stěžovatelův nárok hranici bagatelnosti nepřevyšuje. To ostatně vyplývá i z listin přiložených k ústavní stížnosti. V odvolání proti rozhodnutí obvodního soudu žádal stěžovatel přiznání nákladů před soudem prvního stupně ve výši 16 500 Kč. V přiložených rozhodnutích městského soudu, kterých se dovolává, mu pak v obdobných věcech byla přiznána náhrada nákladů před soudem prvního stupně ve výši od 4 550 Kč po 9 100 Kč a před soudem odvolacím 1 600 Kč.
10. Argumentace stěžovatele nesvědčí o existenci mimořádných okolností, které by ji i přes bagatelnost věci činily dostatečně významnou. Městský soud odůvodnil nepřiznání náhrady nákladů na právní zastoupení tím, že stěžovatel jako státní podnik z povahy věci disponuje dostatečným odborným aparátem, resp. je dostatečně materiálně a personálně vybaven. Ústavní soud jeho odůvodnění nepovažuje za excesivní, ani jinak vybočující z ústavněprávních mantinelů.
11. Námitkou nejednotnosti rozhodovací praxe městského soudu se Ústavní soud zabýval již ve výše zmiňovaných věcech. V usnesení ze dne 7. 10. 2025
sp. zn. II. ÚS 2739/25
a v usnesení ze dne 7. 10. 2025
sp. zn. II. ÚS 2781/25
přitom vysvětlil, že sjednocování judikatury není jeho úkolem, ale úlohou především Nejvyššího soudu. Určitými nástroji na sjednocování rozporné judikatury nadto disponují i samy krajské soudy. U městského soudu působí evidenční senát (14 Co), do jehož náplně spadá podle rozvrhu práce (dostupný na https://msp.gov.cz/web/mestsky-soud-v-praze/rozvrh-prace-2025) evidence rozhodnutí, tedy i rozporných rozhodnutí, a zpracovávání podkladů pro gremiální porady občanskoprávního úseku.
12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, odmítl jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2025
Tomáš Langášek v. r.
předseda senátu