Povinnost soudu vypořádat se s námitkou podjatosti exekutora
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Pavla Rychetského - ze dne 9. března 2010 sp. zn. I. ÚS 2928/09 ve věci ústavní stížnosti V. P. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. září 2009 sp. zn. 33 Nc 363/2009, kterým bylo rozhodnuto o stěžovatelově námitce podjatosti soudního exekutora tak, že jmenovaný exekutor není vyloučen z provedení exekuce.
Výrok
Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. září 2009 sp. zn. 33 Nc 363/2009 se zrušuje.
Odůvodnění
2. Stěžovatel se napadeným rozhodnutím cítí dotčen na ústavně zaručeném právu na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a rovněž ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), neboť provedením exekuce byl v dané věci pověřen podjatý exekutor.
3. Stěžovatel podal námitku podjatosti exekutora s odůvodněním, že exekutora JUDr. Milana Suchánka žaluje spolu se státem o náhradu škody na zdraví z nesprávného úředního postupu v jiném exekučním řízení. Věc je vedena u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 317/2007. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že je-li jím exekutor žalován v jiném soudním řízení nesouvisejícím s projednávanou věcí o náhradu škody, potom má či může mít, zcela objektivně vzato, negativní postoj ke stěžovateli jakožto povinnému. Tím je dána pochybnost o jeho nepodjatosti a exekutor je pak podle ustanovení § 29 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, vyloučen z provedení exekuce. Dále uvedl, že cílem právní úpravy je zabezpečit rovné podmínky pro oprávněného i povinného, žádná ze stran by neměla mít podstatnou výhodu proti protistraně.
4. Stěžovatel argumentoval judikaturou Ústavního soudu [nálezem ze dne 4. dubna 2007 sp. zn. II. ÚS 417/06 (N 61/45 SbNU 43)] a rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva ze dne 17. ledna 1970 Delcourt vs. Belgie č. 2689/65, Série A, č. 11, a navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno.
6. Obvodní soud pro Prahu 2 ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na obsah napadeného rozhodnutí, přičemž dále vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání.
7. Stěžovateli byla zaslána vyjádření účastníka řízení na vědomí.
8. Po seznámení se s předloženými podklady Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je důvodná.
10. V posuzované věci stěžovatel podáním ze dne 3. července 2009 vznesl námitku k usnesení o nařízení exekuce proti pověření exekutora JUDr. Milana Suchánka provedením exekuce s tím, že exekutor je žalován stěžovatelem spolu s Českou republikou v řízení o náhradu škody na zdraví a z nesprávného úředního postupu u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 317/07, a tudíž je dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti exekutora ve smyslu ustanovení § 29 odst.1 exekučního řádu. Potom má či může mít, zcela objektivně vzato, negativní vztah ke stěžovateli jakožto povinnému. Tím je dána pochybnost o jeho nepodjatosti a takovýto exekutor je pak dle ustanovení § 29 odst. 1 exekučního řádu vyloučen z provedení exekuce.
11. Obecný soud o námitce podjatosti v rozhodnutí napadeném ústavní stížností rozhodl tak, že námitka se týká postupu exekutora v předchozí exekuci a samotné podání žaloby o náhradu škody proti exekutorovi nemůže vést k vyloučení exekutora z provedení projednávané exekuce.
12. Ustanovení § 29 odst. 1 exekučního řádu stanoví, že exekutor je vyloučen z provedení exekuce, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Důvodem pro vyloučení exekutora nejsou okolnosti, které spočívají v postupu exekutora v exekučním řízení o projednávané věci.
13. Námitky stěžovatele dle jejich obsahu nesměřovaly jakkoliv do postupu exekutora v exekučním řízení projednávané věci, nýbrž poukazují na zcela odlišný soudní spor, který stěžovatel s exekutorem vede již od roku 2007 u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 317/07 o náhradu škody a který dosud nebyl pravomocně skončen. Ústavnímu soudu je známo z úřední činnosti, že soudní spor se týká odlišné věci od věci projednávané a v době rozhodování o námitce podjatosti dosud není soudní spor pravomocně skončen.
14. Skutečnost, že obecný soud ve svém rozhodnutí ignoroval věcné důvody podání stěžovatele, tak představuje porušení zásad spravedlivého procesu. Shora uvedené zásadní závěry ohledně principů ovládajících exekuční řízení je nutno přiměřeně vztáhnout nejen na samotné vyjádření soudního exekutora k námitkám proti jeho podjatosti při provádění exekuce.
15. Rozhodnutí o nevyloučení osoby v postavení orgánu veřejné moci z řízení k námitce podjatosti zásadně není důvodem k ústavní stížnosti. To je dáno tím, že tato námitka zůstává i v případě takového rozhodnutí zachována i pro případný opravný prostředek o věci samé. Přesto i na řízení o této námitce je nutno aplikovat principy spravedlivého řízení, jak bylo uvedeno výše. To platí tím spíše, pokud soud rozhodující o námitce podjatosti v odůvodnění rozhodnutí uvede jen prostý a ničím neodůvodněný závěr, že samotné podání žaloby nemůže vést k vyloučení exekutora z provedení exekuce, který je důsledkem nesprávného právního posouzení věci a současně postupem, jímž bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť provedením exekuce byl pověřen podjatý exekutor.
16. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel podal námitku podjatosti soudního exekutora a obecný soud se jejím obsahem vůbec nezabýval. K tomu je zapotřebí dále uvést, že na území hlavního města Prahy působí mnoho exekutorů, není proto důvod, aby provedení exekuce v předmětné věci bylo svěřováno právě exekutorovi, proti němuž námitka podjatosti směřovala.
17. Z tohoto důvodu Ústavní soud podle § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zcela vyhověl ústavní stížnosti. Ústavní soud podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu konstatuje, že došlo k porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy tím, že soud nepřihlédl k podání stěžovatele, neboť exekutor mohl v probíhajícím soudním řízení mít ke stěžovateli negativní či nepřátelský poměr jako povinnému.
18. Podle § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu bylo upuštěno od ústního jednání, neboť od něj nebylo možné očekávat další účelné objasnění věci, a všichni účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili. Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti v celém rozsahu vyhověl a podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil rozhodnutí obecného soudu konkretizovaného v záhlaví tohoto nálezu.