Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele Z. V., zemřelého v průběhu řízení, zastoupeného Mgr. Janem Dajbychem, advokátem se sídlem Tychonova 3, 160 00 Praha 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2011, č. j. 54 Co 230/2011-3021, za účasti Městského soudu v Praze, takto: Řízení se zastavuje.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (právo na řízení bez průtahů) a obecně práva na spravedlivý proces zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2011, č. j. 54 Co 230/2011-3021, kterým bylo (výrokem I) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku, kterým byla zproštěna funkce opatrovnice stěžovatele A. N., a změněno (výrokem II) usnesení soudu prvního stupně tak, že se stěžovateli J. M. zástupcem neustanovuje (k odvolání J.
M.). Stěžovatel namítl porušení svých základních práv na spravedlivý proces s poukazem na podjatost soudkyně soudu prvního stupně a na délku řízení. Z přípisu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 10. 2012, který byl směřován ke sp. zn. III. ÚS 889/11 , avšak administrativou Ústavního soudu zároveň založen do spisu sp. zn. I. ÚS 2966/11 , I. senát Ústavního soudu zjistil, že do řízení sp. zn. 7 C 155/89 před Obvodním soudem pro Prahu 4 vstoupil namísto stěžovatele právní nástupce. Z dalších listin založených ve spise sp. zn. III.
ÚS 889/11 zjistil dále I. senát Ústavního soudu, že stěžovatel dne 14. 10. 2011 zemřel (aniž by o tom právní zástupce Ústavní soud v tomto řízení informoval).
Podle ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, pokud citovaný zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení. Podle § 107 odst. 1 o. s. ř., jestliže účastník ztratí způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda má řízení ustavit nebo přerušit, anebo zda v něm může pokračovat.
Fyzická osoba ztratí způsobilost být účastníkem řízení, zemře-li (§ 7 odst. 2 občanského zákoníku). Pokud ztratí účastník způsobilost být účastníkem řízení během tohoto řízení, tj. v době po zahájení řízení do dne, kdy řízení bylo pravomocně skončeno, soud posoudí, zda uvedená skutečnost sama o sobě brání dalšímu pokračování v řízení nebo zda lze v řízení pokračovat s jeho právním nástupcem.
Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání pokračovat v řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o něž v řízení jde, jsou vázány podle hmotného práva na osobu účastníka řízení a nepřechází na právní nástupce.
V předmětném řízení o ústavní stížnosti tvrdil stěžovatel, že napadeným rozhodnutím obecného soudu bylo dotčeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a věcně se jednalo o ustanovení opatrovníka v řízení. Z povahy těchto práv plyne, že se jedná o práva a svobody, které jsou podle ústavního práva vázány na osobu stěžovatele, tudíž jako takové nepřecházejí na jeho právní nástupce, pokud tito existují. Řízení bylo zastaveno za použití ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu a § 107 odst. 1 a odst. 5 o. s. ř.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. listopadu 2012
Vojen Güttler, v.r. předseda senátu