Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Tomáše Langáška a soudců Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a Jana Wintra o ústavní stížnosti L. M. N., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 4, 110 00 Praha 1 - Nové Město, proti výroku II. v rozsahu, jímž bylo rozhodnuto o zákonném úroku z prodlení, a výroku IV. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2024 č. j. 68 Co 163, 204/2024-362, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatel napadl v záhlaví uvedené části rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") z důvodu tvrzeného rozporu s čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Co se týče vymezení napadených rozhodnutí, pozornosti Ústavního soudu neuniklo, že stěžovatel na jedné straně vymezil v textu ústavní stížnosti napadené části rozsudku městského soudu tak, jak jsou uvedeny v záhlaví, a na straně druhé v petitu navrhl zrušení zcela odlišných rozhodnutí (konkrétně těch, které byly napadeny ve věci sp. zn. I. ÚS 1855/24 ). Navzdory matoucímu vymezení předmětu ústavní stížnosti ze strany stěžovatele dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel zamýšlel napadnout pouze shora vymezené výroky rozsudku městského soudu.
3. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel podal proti vedlejší účastnici žalobu na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Tato škoda měla spočívat v nákladech nutných na uvedení stěžovatelova auta do provozu poté, co bylo zajištěno v rámci trestního řízení proti stěžovateli a bylo v držení orgánů činných v trestním řízení po dobu 2 let a 3 měsíců. Jelikož na autě nebyla za tu dobu prováděna žádná údržba a auto bylo vystaveno povětrnostním vlivům, některé jeho součásti se znehodnotily a bylo nutno je vyměnit nebo opravit.
4. Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli částku 63 813 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně ode dne 18. 8. 2022 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do částky 18 012 Kč a úroky z prodlení (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Obvodní soud dospěl k závěru, že škoda na autě bezpochyby vznikla v důsledku zajištění auta, jeho vystavení povětrnostním vlivům a absenci jakékoliv údržby po dobu více než dvou let, a přiznal tak stěžovateli právo na její náhradu. Neuznal však některé položky, resp. servisní práce (výměnu motorového oleje a palivového filtru, servis vzduchové filtrační vložky a mikrofiltru a výměnu brzdové kapaliny), a proto žalobu v tomto rozsahu zamítl.
5. Městský soud rozhodl v záhlaví uvedeným rozsudkem tak, že zastavil řízení o odvolání vedlejší účastnice (výrok I), prvostupňový rozsudek změnil v zamítavém výroku tak, že uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli částku 18 012 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně ode dne 18. 8. 2022 do zaplacení, a ve zbytku jej potvrdil (výrok II), uložil vedlejší účastnici povinnost nahradit České republice náklady řízení (výrok III) a uložil jí také povinnost zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku 58 328 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10 454 Kč (výrok IV).
Městský soud - na rozdíl od obvodního soudu - shledal odpovědnost vedlejší účastnice také za degradaci a nutnost výměny motorového oleje, palivového filtru a brzdové kapaliny a servis vzduchové filtrační vložky a mikrofiltru. Přiznal mu proto i zbylou část nároku s příslušenstvím (úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně). V souladu se zásadou úspěchu ve věci městský soud přiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení v plné výši.
6. Stěžovatel napadá výrok II rozsudku městského soudu v té části, v níž bylo rozhodováno o příslušenství nároku. Tvrdí, že správně mu měl být přiznán úrok z prodlení ve výši 15 % ročně, nikoli 11,75 % ročně. Dále napadá také nákladový výrok IV, avšak nad rámec popisu toho, jak bylo rozhodnuto, neuplatňuje žádné argumenty.
7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
8. Ústavní soud předně podotýká, že podle čl. 83 Ústavy je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pouze v případě, kdy je rozhodovací činnost soudů stižena vadami, jež ve svém důsledku porušují ústavně zaručená základní práva a svobody, lze uvažovat o jeho zásahu (nález sp. zn. III. ÚS 3047/23 ze dne 9. 1. 2024, bod 11).
9. Stěžovatelova ústavní stížnost směřuje primárně proti rozhodnutí městského soudu o příslušenství nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, konkrétně proti tomu, že mu byl přiznán nárok z prodlení ve výši 11,75 % ročně, ač mu měl být přiznán ve výši 15 % ročně. Rozdíl mezi uvedenými hodnotami činí 3,25 % ročně, neboli přibližně - vztaženo k celkové hodnotě přiznaného nároku - přibližně 2 660 Kč ročně. Jde tudíž o částku zcela zjevně bagatelní.
10. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu platí, že pokud je ústavní stížností napaden výrok o bagatelní částce, zakládá to bez dalšího důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové mimořádné okolnosti, které ji naopak v ústavní rovině významnou činí (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2525/24 ze dne 3. 2. 2025, bod 7). Takové mimořádné okolnosti ve věci stěžovatele však dány nejsou a stěžovatel je ani netvrdí.
11. Co se týče nákladového výroku IV rozsudku městského soudu, stěžovatel jej formálně napadá, avšak neuplatňuje ve vztahu k němu žádné, natož ústavně relevantní, argumenty. Již tato skutečnost zakládá zjevnou neopodstatněnost ústavní stížnosti v příslušné části. Ústavní soud navíc připomíná, že podle stanoviska pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 60/24 ze dne 5. 3. 2025 (97/2025 Sb.), bodu 34, platí, že "ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou ....
O to mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti; pokud zákon podmíní přípustnost opravných prostředků určitou minimální výší předmětu sporu, účelem zákona jistě není, aby roli další přezkumné instance nahrazoval Ústavní soud. Uvedený požadavek dostatečného ústavního významu věci zajišťuje, aby se Ústavní soud mohl plně soustředit na plnění své úlohy orgánu ochrany ústavnosti.
Je-li v konkrétní nákladové věci přítomna mimořádná okolnost zakládající její dostatečný ústavní význam, a je proto vydán nález, nelze z toho dovozovat, že Ústavní soud k věcnému přezkumu posléze automaticky připustí všechny obdobné stížnosti, v nichž je namítán rozpor s takovým nálezem. Tvrzený rozpor musí být u nákladových věcí zpravidla doplněn dalšími okolnostmi, typicky přesahem vlastního zájmu stěžovatele, aby jej Ústavní soud věcně posoudil; stejně jako pro závěr o porušení čl. 36 odst. 1 Listiny nepostačí toliko tvrzené porušení zákona."
12. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. dubna 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu