Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti K. K., zastoupeného JUDr. Jaroslavou Krybusovou, advokátkou se sídlem Hroznová 470/13, České Budějovice, proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 9. 2019, č. j. 32 T 20/2019, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 2. 2020, č. j. 4 To 44/2020-229, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, č. j. 7 Tdo 681/2020-248, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Ze skutkové věty nalézacího soudu vyplývá, že deliktního jednání se měl stěžovatel, zjednodušeně řečeno, dopustit tím, že dne 30. 8. 2019 v době kolem 23.25 hodin v obci T. v době, kdy na tomto pozemku probíhal služební zákrok příslušníků Policie ČR, přivolaných na místo k prověření rušení nočního klidu a možného sousedského sporu, neuposlechl poté, co se z prostoru pozemku ozvaly výstřely, opakovaných výzev příslušníků Policie ČR, aby opustil bazén, v němž se nacházel a jednaje se záměrem působit na výkon pravomoci příslušníků Policie ČR, při jeho vytahování z bazénu kladl policistům odpor a poté, co byl z bazénu vytažen, přetahoval se s příslušníkem Policie ČR, J. J., vysmekl se mu a úderem otevřenou dlaní pravé ruky napadl A. L., přičemž v důsledku tohoto jednání způsobil jmenovanému povrchní škrábance v nosní rýze pod levým okem délky 8 cm a krevní výron pod levým okem o průměru 3 cm, pro které byl ošetřen zdravotnickou službou.
Stěžovatel v ústavní stížnosti popsal rozhodné skutkové okolnosti případu tak, jak se podle něj udály. Poukázal na řadu pochybení, k nimž mělo dojít jak ze strany příslušníků Policie ČR během zákroku, tak také obecných soudů. Ty podle jeho mínění nezjistily řádně skutkový stav věci a nevypořádaly se s namítanými rozpory v procesu dokazování. Zákrok policistů považuje stěžovatel za zjevně nepřiměřený.
Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu na základě obecné ústavní stížnosti zpravidla nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí, což platí i ve vztahu k jiným orgánům veřejné moci, které vydávají individuální právní akty. Ústavní soud by byl povolán do jejich pravomoci zasáhnout a napadená rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že by v řízení před soudy či jinými orgány veřejné moci došlo k porušení ústavně zaručených práv. Pochybení tohoto charakteru v posuzované věci však neshledal.
Pokud stěžovatel polemizuje s hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy a dovozuje, že nebylo prokázáno, že by stěžovatel svým jednání naplnil skutkovou podstatu trestného činu, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20.
6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94 , publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994, sp. zn. III. ÚS 23/93 , publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str.
41).
Brojí-li stěžovatel proti přiměřenosti postupu příslušníků policie, nutno uvést, že tito vstupovali do skutkového děje, jehož součástí bylo užití střelné zbraně a tomu nutně odpovídala též razance jejich zákroku. Pro zasahující policisty se nejednalo o pouhé cvičení, ale o reálnou situaci, během níž mohli být ohroženi na zdraví či životech. Právy osob, vůči nimž je veden policejní zákrok, se přiléhavě zabýval odvolací soud, na jehož odůvodnění lze v tomto bodě odkázat. Povaha policejního zásahu byla předem definována užitím střelné zbraně v obytné zástavbě. Ústavní soud je toho názoru, že ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů jsou řádně odůvodněna a ústavně konformní.
Na základě uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. listopadu 2020
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu