Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti J. M., t. č. ve výkonu trestu ve věznici Plzeň-Bory, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Bártou, advokátem se sídlem Čechova 951, Rokycany, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 50 To 258/2024-49 ze dne 4. 9. 2024 a usnesení Okresního soudu v Domažlicích č. j. 1 Nt 5301/2024-37 ze dne 23. 7. 2024, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Domažlicích jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích č. j. 2 T 81/2021-2038 ze dne 14. 10. 2021 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. 6 To 286/2021-2123 ze dne 10. 1. 2022 uznán vinným pokračujícím zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 4 písm. c) tr. zákoníku a pokračujícími přečiny porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, poškození cizí věci podle § 238 odst. 1 tr. zákoníku a podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, a to celkem ve 14 skutkových bodech. Byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti let, peněžitý trest a povinnost uhradit poškozeným způsobenou škodu.
2. Stěžovatel na začátku roku 2024 podal k Okresnímu soudu v Domažlicích návrh na obnovu řízení, neboť se mu podařilo opatřit nové důkazy ve vztahu ke skutkovým bodům 13 a 14 odsuzujícího rozsudku okresního soudu, které se vztahovaly k pokračujícímu přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Podle uvedených bodů provedl opakovaně hovor na expresní linku Komerční banky, kde se vydával za osobu majitele účtu P. C., provedl autorizaci a přihlášení k účtu a dvakrát převedl částku 300 000 Kč na svůj účet, a následně peníze z účtu vybral. Návrh na obnovu řízení odůvodnil tím, že v civilním řízení, které proběhlo až po jeho odsouzení, spoluobžalovaný v jeho věci J. C. uvedl, že měl přístup k účtu P. C. a platební kartu k němu, a P. C. to potvrdil; spoluobžalovaný tedy musel v jeho trestní věci lhát o tom, že s výběrem finančních prostředků z účtu poškozeného neměl nic společného. Stěžovatel současně získal nové informace od Komerční banky.
3. Okresní soud však návrh na povolení obnovy řízení zamítl. Po dokazování uzavřel, že namítané skutečnosti byly alespoň z části známy, popř. jejich existence byla minimálně připuštěna jak nalézacím, tak odvolacím soudem. Závěr o vině odsouzeného (stěžovatele) ve vztahu k jednání pod body 13 a 14 byl učiněn na základě zjištění, že finanční prostředky byly na základě telefonického pokynu osoby vydávající se za majitele převedeny na účet obžalovaného a že tento hovor provedl podle závěrů kriminalistické fonoskopie právě odsouzený.
Okresní soud upozornil, že odvolací soud nevyloučil zapojení či součinnost další osoby a v rozsudku uvedl, že i kdyby se taková součinnost prokázala, byl by odsouzený hlavním pachatelem přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť právě on se dopustil popsaného jednání s vědomím, že tak činí bez souhlasu a vědomí majitele účtu. Okresní soud proto uzavřel, že zde nejsou žádné skutečnosti ani důkazy, které by mohly odůvodnit jiné rozhodnutí ve smyslu § 278 odst. 1 tr. řádu.
4. Odsouzený (stěžovatel) podal proti usnesení stížnost ke Krajskému soudu v Plzni. Namítal, že okresní soud nevzal v úvahu potvrzení Komerční banky přiložené k návrhu na obnovu řízení, a uváděl, že je přesvědčen, že nové důkazy jsou důkazy soudu dříve neznámé a mohou mít dopad na rozhodnutí o vině, trestu i výrok o náhradě škody. J. C. mohl být hlavním pachatelem.
5. Krajský soud uvedl, že předložené důkazy jsou nové a okresnímu i krajskému soudu dosud neznámé. Plyne z nich, že J. C. znal identifikační údaje pro přístup k běžnému účtu P. C. Další podmínkou pro povolení obnovy řízení je však skutečnost, že tyto důkazy mohou samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině, trestu nebo náhradě škody. V tom směru krajský soud potvrdil závěry okresního soudu, že tato podmínka není splněna. O pachatelství stěžovatele není žádných pochyb; na základě nových důkazů lze důvodně předpokládat, že J.
C. sdělil stěžovateli přístupová hesla (či je od něho odsouzený mohl slyšet). I kdyby však uvedená skutečnost byla prokázána, nemůže přinést v kontextu ostatních provedených důkazů jiné rozhodnutí o vině stěžovatele, který byl hlavním pachatelem. Vyřešila by se tím jen otázka trestní odpovědnosti další osoby, např. ve formě účastenství; krajský soud už ve svém původním rozhodnutí uváděl, že nelze vyloučit zapojení či součinnost další osoby. Nyní jsou indicie, že tou osobou mohl být právě J. C.; uvedené však nemá vliv na trestní odpovědnost odsouzeného a jemu uložený trest. V kontextu spisového materiálu jsou úvahy o hlavním pachatelství J.
C. pouhými spekulacemi; hlavním pachatelem byl bez důvodných pochybností právě stěžovatel, který se jednání dopustil. Krajský soud proto stížnost zamítl.
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že okresní soud nepostupoval důsledně podle trestního řádu, neboť provedl pouze listinné důkazy, ale neprovedl protokol z hlavního líčení a výslech svědka jako nadbytečné. Stěžovatel zásadně nesouhlasí se závěry obou soudů, že byl hlavním pachatelem jednání. J. C. přesvědčil stěžovatele, že potřebuje vybrat svoje peníze ze společného účtu s P. C., neboť to nechtěl z důvodu soudního sporu provést sám, a přemluvil stěžovatele, aby mu s výběrem pomohl; peníze stěžovatel předal J.
C. Další objasnění by mohly přinést neprovedené výpovědi J. a P. C. Je zřejmé, že hlavním pachatelem je J. C. Stěžovatelem nabízené možnosti nejsou spekulací. Na základě nových důkazů mohl dojít v případě povolení obnovy řízení ke změně právní kvalifikace jednání stěžovatele a tím i ke změně výše trestu a výroku o náhradě škody. Stěžovatel uvádí, že soudy porušily princip in dubio pro reo a jednaly předpojatě, a porušily tak jeho práva podle čl. 8 odst. 1 a odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
7. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost i napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
8. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řídí se zásadou zdrženlivosti v zasahování do jejich činnosti. V řízení o ústavní stížnosti do jejich pravomocných rozhodnutí zasahuje pouze tehdy, byla-li jimi porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele. Jinými vadami se nezabývá.
9. Lze shrnout, že napadená rozhodnutí nejsou svévolná, neodůvodněná ani vnitřně rozporná. Důvodům nepovolení obnovy řízení se obecné soudy dostatečně věnovaly. Důležitý je v tomto kontextu závěr odsuzujícího rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 6 To 286/2021-2123 ze dne 10. 1. 2022, v němž soud (v bodě 37) upozornil, že ve vztahu k řešenému skutku nelze vyloučit zapojení či součinnost jiné osoby. Uvedl přitom, že i v takovém případě by se stěžovatel dopustil jako hlavní pachatel přečinu, za který byl odsouzen.
Byl to totiž právě on, kdo se dopustil popsaného jednání s vědomím, že tak činí bez souhlasu a vědomí majitele účtu. Novou otázkou by byla jen trestní odpovědnost této další osoby. Krajský soud v napadeném usnesení, jímž zamítl stížnost proti usnesení, kterým se zamítá návrh na povolení obnovy řízení, zdůraznil, že nové důkazy dokládají, že J. C. znal identifikační údaje k běžnému účtu P. C. Dále uvedl, že lze důvodně předpokládat, že J. C. stěžovateli přístupová hesla sdělil, nebo je od něj stěžovatel mohl slyšet.
I kdyby však tyto skutečnosti byly bez pochyb prokázány, nemohou přinést jiné rozhodnutí o vině stěžovatele, neboť ten byl hlavním pachatelem. Krajský soud v odsuzujícím rozsudku nevyloučil součinnost či zapojení jiné osoby, přičemž v řízení o povolení obnovy řízení vyšly najevo indicie, že to mohl být právě J. C. Krajský soud však v napadeném usnesení, kterým zamítl stížnost proti usnesení, jímž se zamítá návrh na povolení obnovy řízení, zdůraznil, že tyto indicie nemají vliv na trestní odpovědnost odsouzeného ani na jemu uložený trest.
10. Výše uvedené závěry obecných soudů se ve světle napadených rozhodnutí, soudního spisu a odsuzujících trestních rozsudků jeví jako přesvědčivé. Závěr krajského soudu, že stěžovatel byl v každém případě hlavním pachatelem, nevykazuje vady. Ve světle nových důkazů nelze vyloučit jistou součinnost či zapojení J. C. Uvedená informace je relevantní pro další postup orgánů činných v trestním řízení, nikoli však pro obnovu řízení ve vztahu ke stěžovateli a přehodnocení závěru o tom, že je hlavním pachatelem. Jak totiž uvedl krajský soud, stěžovatelem nastíněné alternativní skutkové scénáře se ve světle předložených důkazů jeví jako pouze spekulativní; v tom kontextu je třeba hodnotit i postup soudu při dokazování. Ústavní soud proto ve světle ústavní stížnosti uzavírá, že napadená usnesení nevykazují vady, které by zakládaly porušení čl. 8 odst. 1 a odst. 2 nebo čl. 36 Listiny.
11. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. června 2025
Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu