Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti J. N., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Odolov, zastoupeného JUDr. Ing. Václavem Chumem, LL.M., advokátem se sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 150/2023 ze dne 12. 7. 2023, rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 42/2022 ze dne 29. 6. 2022 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka Pardubice sp. zn. 63 T 6/2021 ze dne 18. 3. 2022, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení svých práv podle čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
2. Stěžovatel byl v záhlaví citovaným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové uznán vinným pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, a to ve spolupachatelství s T. F. Stěžovatel byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, k peněžitému trestu ve výši 5 000 000 Kč a k trestu propadnutí věci (zajištěných 1 500 000 Kč). Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě způsobené škody a nemajetkové újmy. Odvolání proti rozsudku bylo Vrchním soudem v Praze zamítnuto. Nejvyšší soud následně podané dovolání odmítl.
3. Stěžovatel ve stížnosti namítá, že soudy pochybily při hodnocení důkazů, když své závěry postavily toliko na nepřímých důkazech, které netvoří ucelený a na sebe logicky navazující řetězec, a trvá na tom, že se ke své trestné činnosti nedoznal. Dále napadá uloženou výši trestu, zejména peněžitý trest ve výši 5 000 000 Kč, když uvádí, že soudy nezjistily jeho majetkové poměry, peněžitý trest nebude schopen uhradit, a jedná se tak o faktické prodloužení trestu odnětí svobody. Dále tvrdí, že je postihován nejen za pokus podvodu, ale i za trestný čin vraždy, za který byl odsouzen pouze spoluobviněný T.
F. Uložené tresty jsou zcela evidentně nespravedlivé a nepřiměřené a nepovedou k nápravě pachatele. Soudy navíc při jejich ukládání nevzaly v potaz celkovou délku řízení a nevěnovaly se jejich přiměřenosti. Stěžovatel v doplnění ústavní stížnosti zdůraznil, že se soudy dopustily svévole, své rozhodnutí řádně nezdůvodnily a nezohlednily dopad uložení peněžitého trestu do jeho základních práv a svobod. Nezohlednily jeho osobní a majetkové poměry a nezabývaly se otázkou dobytnosti peněžitého trestu.
4. Procesní podmínky řízení o ústavní stížnosti jsou splněny. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným a řádně zastoupeným stěžovatelem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný a nejsou dány ani důvody její nepřípustnosti.
5. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řídí se zásadou zdrženlivosti v zasahování do jejich činnost. Do jejich rozhodování je v řízení o ústavní stížnosti oprávněn vstoupit pouze tehdy, byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele. Jiné vady se nacházejí mimo přezkumnou pravomoc Ústavního soudu.
7. Námitkám stěžovatele se obecné soudy v napadených rozhodnutích již velmi obsáhle věnovaly a plně je vypořádaly. Z ústavněprávního pohledu jim přitom není co vytknout. Ústavní soud zde není od toho, aby přehodnocoval jejich skutkové závěry. V projednávané věci přitom nic nenasvědčuje tomu, že by při hodnocení důkazů nastal exces. Délka trestního řízení se rovněž nejeví excesivní. Soudy majetkové poměry stěžovatele zkoumaly a dospěly k závěrům, které nejsou ústavně nikterak problematické. Překážkou pro uložení peněžitého trestu podle § 67 trestního zákoníku navíc není, kdyby soudy zcela neobjasnily majetkovou situaci obviněného, jestliže by jinak měly dostatek podkladů pro závěr, že obviněný má prostředky k tomu, aby peněžitý trest zaplatil.[FJ1]
8. Ústavní soud proto uzavírá, že z tvrzení obsažených v ústavní stížnosti neplyne, že by napadený postup zakládal porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele. Jeho ústavní stížnost proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. února 2024
Jan Wintr, v. r. předseda senátu