Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky: T. Z., zastoupené JUDr. Adamem Kopeckým, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Zlatnická 1582/10, proti vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze č. j. 3 KZN 1076/2019-10 ze dne 2. prosince 2019, usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 č. j. 2 ZN 2130/2018-13 ze dne 13. září 2019 a Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha II, č. j. KRPA-18606-31/TČ-2018-001213 ze dne 3. března 2018, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 a Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha II, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Policie České republiky (dále jen "policie") odložila trestní věc podezření ze spáchání přečinů, jichž se měl dopustit neznámý pachatel vůči stěžovatelce, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání, s dovětkem, že trestní stíhání může být zahájeno, pominou-li důvody odložení. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 5 (dále jen "nižší státní zastupitelství") zamítlo stížnost stěžovatelky proti usnesení policie jako nedůvodnou. Městské státního zastupitelství v Praze (dále jen "vyšší státní zastupitelství") vyrozumělo zástupce stěžovatelky o nedůvodnosti podnětu k přezkumu rozhodnutí nižšího státního zastupitelství.
2. Řádně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), především namítá nedostatečnost, paušálnost a nepřezkoumatelnost policejního rozhodnutí. Policii se nepodařilo identifikovat konkrétní osobu, která měla přečiny spáchat; nebyli přitom vyslechnuti svědci, kteří měli prokázat, že pronajímatel - stěžovatelkou označený pachatel - mohl spáchat i jiné protiprávní skutky. Všechny zainteresované orgány činné v trestním řízení svým postupem měly porušit základní práva stěžovatelky zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1, 7 odst. 1 a 12 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, princip legitimního očekávání, na efektivní trestní řízení na obranu svých práv a právo na projednání věci v řízení plnící všechna kritéria spravedlnosti; proto navrhla napadená rozhodnutí zrušit.
3. K nároku na trestní stíhání jiné osoby Ústavní soud v minulosti judikoval, že ze "čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny lze dovodit charakteristický znak moderního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR nezakládá" (usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 361/96 , U 5/7 SbNU 343, http://nalus.usoud.cz).
4. Uvedené meze orgány činné v trestním řízení nepřekročily; napadená rozhodnutí byla vydána zcela v rámci zákonem svěřených kompetencí a byla dostatečně odůvodněna. Nesplnění očekávání stěžovatelky neznamená zásah do jejích základních práv ani nezakládá důvodnost ústavní stížnosti. Ústavní soud zasahuje jen při zjištění nejzávažnějších pochybení porušujících ústavně zaručená základní práva a svobody, jsou-li vyslovené závěry hrubě nepřiléhavé nebo vykazují-li znaky svévole či dokonce libovůle, kterou stěžovatelka sice tvrdila, avšak Ústavní soud ji v postupu orgánů činných v trestním řízení nezjistil.
5. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. února 2020
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu