Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
I. ÚS 319/99
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudů JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula, ve věci ústavní stížnosti JUDr. B. G., CSc., zastoupeného JUDr. V. J., advokátem, proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. dubna 1999, sp. zn. 30 C 372/95, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. června 1999, sp. zn. 12 Co 427/99, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 29. května 1999, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. dubna 1999, sp. zn. 30 C 372/95, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. června 1999, sp. zn. 12 Co 427/99. Uvedl, že podle jeho přesvědčení soudy, které nevyhověly jeho žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, porušily čl. 31, čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na okolnosti, pro které nebyl schopen ve lhůtě podat odvolání a na možnost kdykoliv předložit lékařskou zprávu o svém zdravotním stavu v době, kdy lhůta k odvolání běžela.
Z obsahu napadeného usnesení Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň - město bylo zjištěno, že Okresní soud Plzeň-město dne 20. 4. 1999 zamítl návrh stěžovatele na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání do usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 16. 12. 1998, ve věci sp. zn. 30 C 372/95. V usnesení, kterým odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně, se Krajský soud v Plzni vypořádal se všemi odvolacími námitkami stěžovatele a konstatoval, že při aplikaci ustanovení § 58 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.
s. ř."), porušení jeho práv, uplatněných v ústavní stížnosti, shledáno nebylo. S tímto závěrem se po prostudování příslušného spisového materiálu ztotožnil i Ústavní soud. Stěžovatel byl prokazatelně v ústavním léčení ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady v Praze do 23. 12. 1998, kdy byl podle sdělení nemocnice propuštěn. Téhož dne osobně převzal usnesení Okresního soudu Plzeň - město, sp. zn. 30 C 372/95, o čemž svědčí jeho podpis na doručence založené ve spisu. Tvrzení stěžovatele, že mu usnesení, sp. zn. 30 C 372/95, nebylo řádně doručeno, neboť se dne 23.
12. 1998 nezdržoval ve svém bydlišti a žádnou poštu nepřebíral, je jeho podpisem na doručence vyvráceno. Podle sdělení zástupce přednosty I. interní kliniky Fakultní nemocnice v Plzni byl v tomto zařízení stěžovatel hospitalizován od 23. 12. 1998 odpoledne do 7. 1. 1999 do 14.00 hodin. Oba soudy tak dospěly k závěru, že překážka, která bránila stěžovateli v podání odvolání, odpadla dne 7. 1. 1999 jeho propuštěním z nemocnice do domácího léčení. Tím, že odvolání podal až dne 8. 2. 1999, zmeškal stěžovatel podle závěru obou soudů i patnáctidenní lhůtu stanovenou k jeho podání podle § 58 odst. 1 o.
s. ř.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že postupem obecných soudů nebylo zasaženo do žádného ústavně zaručeného práva stěžovatele a proto ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně 15. srpna 2000
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. předseda I. senátu Ústavního soudu