Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudců a soudkyň Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Milana Hulmáka, Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Tomáše Langáška, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Davida Uhlíře, Jana Wintra a Daniely Zemanové, ve věci ústavních stížností stěžovatelky L. S., zastoupené Mgr. Lucií Hrdou, advokátkou, sídlem Pod Marjánkou 1680/31, Praha 6 - Břevnov, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 36 Co 284/2024-760 ze dne 10. října 2024 a usnesení Okresního soudu v Liberci sp. zn. 0 P 200/2023 ze dne 9. září 2024, vedené pod
sp. zn. I. ÚS 3194/24
, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 36 Co 258/2024-755 ze dne 10. října 2024 a usnesení Okresního soudu v Liberci č. j. 0 P 200/2023-686, 26 P a Nc 45/2024 ze dne 19. srpna 2024, vedené pod
sp. zn. IV. ÚS 3195/24
, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci, jako účastníků řízení, a M. H., nezl. M. H. a nezl. R. H., jako vedlejších účastníků řízení, o návrhu na spojení, takto:
Ústavní stížnosti vedené pod
sp. zn. I. ÚS 3194/24
a
IV. ÚS 3195/24
se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod
sp. zn. I. ÚS 3194/24
.
1. Ústavní soud obdržel ústavní stížnosti, jimiž se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a 4, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 3 odst. 1, čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků.
3. Z ústavních stížností a jejich příloh se podává, že stěžovatelka napadá rozhodnutí obecných soudů ve věci nezletilých vedlejších účastníků (dětí). Rozhodnutími napadenými ústavní stížností
sp. zn. I. ÚS 3195/24
obecné soudy nevyhověly návrhu stěžovatelky (matky) ze dne 12. srpna 2024 na nařízení předběžného opatření, aby bylo prvnímu vedlejšímu účastníku (otci) uloženo strpět nové bydliště dětí a jejich školní docházku do nové školy. Rozhodnutími napadenými ústavní stížností
sp. zn. I. ÚS 3194/24
pak obecné soudy vyhověly návrhu prvního vedlejšího účastníka (otce) ze dne 2. září 2024 na nařízení předběžného opatření, aby stěžovatelka (matka) předala děti do péče otce a tuto péči strpěla s odůvodněním, že matka bez souhlasu otce a navzdory zamítavému rozhodnutí okresního soudu o jejím návrhu na nařízení předběžného opatření fakticky změnila bydliště dětí a zajistila jim školní docházku v nové škole. Stěžovatelka je zastoupena stejnou advokátkou, napadená rozhodnutí spolu souvisí a argumentace ústavních stížností staví na shodných argumentech.
4. Z důvodu hospodárnosti a efektivity řízení Ústavní soud rozhodl o spojení ve výroku uvedených věcí ke společnému řízení.
5. Podle § 5 odst. 7 Rozvrhu práce Ústavního soudu pro rok 2024 č. Org. 1/24 je soudcem zpravodajem ve spojených věcech soudkyně Veronika Křesťanová, neboť jí byla přidělena první ze spojovaných ústavních stížností.
5. Dne 12. srpna 2024 podala matka nový návrh na nahrazení souhlasu otce se změnou bydliště a školského zařízení a spojila jej s návrhem na nařízení předběžného opatření. Napadeným usnesením okresní soud zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, aby bylo matce dovoleno změnit trvalé bydliště dětí na adresu L. (výrok I) a změnit základní školu na ZŠ a MŠ X (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Okresní soud vzal v potaz události po posledním rozhodnutí ve věci, konkrétně ukončení matčina zaměstnání výpovědí z její strany ze dne 17. června 2024 a výpověď z bytu ze strany pronajímatele ze dne 29. května 2024. Soud zjistil, že mezi matkou a pronajímatelem vznikla dne 13. srpna 2024 dohoda o zániku nájmu k 15. srpnu 2024 a že proti původní výpovědi ze strany pronajímatele matka nebrojila námitkami a nezahájila soudní řízení. Existenci výpovědi z nájmu a zároveň dohodu o zániku nájmu s dvoudenní lhůtou považoval okresní soud za problematickou. Dále soud ověřil nabídku pronájmů bytu v rámci L. ve srovnatelné cenové hladině a dospěl k závěru, že pro matku mohlo být nejsnadnější pokračovat jak v nájemním vztahu, tak v pracovním vztahu u stejného zaměstnavatele. Rovněž nepovažoval z matkou doložených důkazů za zřejmý matkou zamýšlený úmysl skloubení pracovního života s péčí o děti vzhledem k vzdálenosti místa výkonu práce a nového bydliště. Soud tak uzavřel, že matka jednala účelově, v návaznosti na předchozí neúspěch obdobného návrhu v březnu 2024 činila aktivní kroky k zpřetrhání svých vazeb na l. region a fakticky by to znamenalo přinejmenším velké omezení možností otce na styk s dětmi (čtyřhodinové cesty).
6. Matka se přesto s dětmi do L. přestěhovala. Otec v reakci na to podal 2. září 2024 návrh na nařízení předběžného opatření o uložení povinnosti matce předat děti do jeho péče do doby pravomocného rozhodnutí ve věci. Okresní soud otci druhým napadeným usnesením z 9. září 2024 vyhověl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Okresní soud shledal, že matka jednostranným rozhodnutím zasáhla významně do práv dětí a měl za prokázané, že se matka zcela úmyslně snažila omezit kontakty otce s dětmi a zpřetrhat mezi nimi vazby, jelikož kontakt je vzhledem k několikahodinové cestě prakticky neproveditelný. Pro změnu bydliště nebyly podle soudu dány žádné skutečně relevantní důvody, a to ani profesní život matky a ani bydlení v rodinném domě, které samo o sobě není nosné a stěžejní. Matka děti vytrhla ze stávajícího stabilního prostředí a od vrstevníků a kamarádů. Významnou změnu bydliště dětí proto považoval za změnu poměrů vyžadující nové rozhodnutí.
7. Proti oběma usnesením podala matka odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ("krajský soud") první napadené usnesení okresního soudu ohledně významných záležitostí potvrdil ve výroku I a II ve znění, že návrh matky na nařízení předběžného opatření, kterým by bylo otci uloženo strpět bydliště dětí (výrok I) a školní docházku v ZŠ a MŠ X (výrok II) se zamítá. Výrok III usnesení okresního soudu změnil tak, že se nevydává (výrok III). Krajský soud přihlédl k obsahu spisu, zejména k dlouhodobému úsilí matky změnit bydliště dětí od roku 2021 a odůvodnění zamítavého rozsudku okresního soudu z března 2024. Měl za to, že matka mohla obdobně jako v roce 2021 hledat odpovídající bydlení v rámci regionu. Výpověď z nájmu bytu nepovažoval za tíživou situaci jakožto ospravedlnitelný důvod pro významnou změnu bydliště ve smyslu "Závěrů rodinně-právního sympozia z roku 2018" a pro nařízení předběžného opatření. Nepřisvědčil ani jiným důvodům ekonomického, pracovního, osobního a rodinného charakteru. Doplnil, že silný vztah dětí k jejich bydlišti nelze nahradit tím, že matka deklaruje svou připravenost umožnit otci s dětmi styk.
8. Druhé napadené usnesení okresního soudu krajský soud ve výroku I potvrdil ve znění, že matce se ukládá povinnost předat děti do péče otce a tuto péči strpět (výrok I) a ve výroku II usnesení změnil tak, že se nevydává (výrok II). Zohlednil, že matka podala opětovný návrh na nahrazení souhlasu otce (jen takřka tři měsíce po právní moci rozsudku) a přes zamítnutí předchozího návrhu děti fakticky přemístila do L., ukončila jejich docházku do základní školy v L. a zajistila jim individuální vzdělávání. Ztotožnil se proto se závěrem okresního soudu, že matka není ochotna pokusit se zajistit péči o děti v nepříliš vzdáleném místě od původního bydliště a že předáním do péče otce bude zajištěno, že děti nebudou přemístěny do značně vzdáleného bydliště matky. K námitce matky, že nebyl upraven styk, poznamenal, že okresní soud může na jednání nařízeném krátce po vydání usnesení krajského soudu styk upravit, ať už k návrhu rodiče, nebo z moci úřední. Pro účely nařízeného předběžného opatření považoval za dostačující, že bydliště otce je bývalé bydliště rodiny a že děti v předchozím řízení krátce před rozhodováním o návrhu matky na nařízení předběžného opatření vyjádřily silný vztah k bydlišti a oběma rodičům. Při jednání před okresním soudem dne 14. října 2024 pak rodiče pak naplánovali styk matky s dětmi do konce roku 2024 včetně pravidel pro předávání.
9. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Rozhodnutí obecných soudů podle názoru matky vykazují znaky libovůle, formalismu, jsou překvapivá a nepředvídatelná. Soudy nezohlednily základní práva všech osob a připravily děti o jedinou jistotu v jejich životě - matku. Obecným soudům vytýká, že si před rozhodnutím o návrzích (matky a otce) nevyžádaly aktuální zprávu od orgánu sociálně-právní ochrany dětí, naopak pracovaly se zprávou z pohovoru s dětmi rok starou. Bez řádného zjištění názoru dětí tak nemohly dospět k tomu, že nejlepším zájmem dětí je bydlet v L. a chodit tam do školy. Tvrdí, že prostředí v L. pro děti nebylo stabilní a soudy dospěly ke špatnému závěru, že větším a zásadnějším důvodem pro zamítnutí návrhu na změnu bydliště je silný vztah k původnímu bydlišti namísto vztahu k matce, tedy že zachování sociálních vazeb dětí převáží nad zájmem být s matkou. Podmínky pro nařízení předběžného opatření o předání dětí do péče otce nebyly podle matky dány, neboť soudy neprověřily, že se v budoucnu nebude uskutečňovat styk v souladu s rozsudkem. Obecné soudy porušily práva stěžovatelky na svobodnou změnu bydliště, svobodnou volbu povolání a právo na rodinný život, nezkoumaly-li průběh styku dětí s otcem, který ani stanovený čas styku nevyužíval a zájem vidět děti neprojevoval. Matka se domnívá, že nemůže být nucena setrvat na místě, k němuž nemá vazby, svá práva a povinnosti rodiče si plní a plnit bude, a navíc, je-li připravena nést veškeré náklady s dopravou dětí na styk s otcem. Dle matky hrozí nebezpečí, že děti si zvyknou na uspořádání vztahů nastavené předběžným opatřením (péči otce) a bude komplikované je v budoucnu změnit. Matce nemůže být nařízena povinnost předat děti otci,
nevzniknou-li mu žádné náklady a jeho styk s dětmi nebude omezen.
10. Ústavní soud je k projednání ústavních stížností příslušný. Ústavní stížnosti byly podány oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; jsou včasné a nejsou nepřípustné podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatelka je řádně zastoupena advokátkou.
11. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje velmi zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet nejen zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí.
12. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je proto v kombinaci s omezeným přezkumem předběžného opatření (včetně jeho změny či prodloužení) jako rozhodnutí zatímní povahy velmi zúžen [srov. nález
sp. zn. IV. ÚS 3200/20
ze dne 2. února 2021 (N 23/104 SbNU 270), body 20 a 21]. Ústavnímu soudu z hlediska ústavněprávního proto nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, případně rozhodnutí o tomto návrhu, nýbrž je povolán toliko k přezkumu, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad podle čl. 2 odst. 2 Listiny, zda bylo vydáno příslušným orgánem podle čl. 38 odst. 1 Listiny a současně nebylo projevem svévole ve smyslu ustanovení čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny, a proto Ústavní soud do těchto rozhodnutí zasahuje zcela výjimečně.
13. Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími a spisem okresního soudu sp. zn. 0 P 200/2023 a dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí výše uvedeným principům a mezím ústavnosti dostála.
14. Matka usilovala o změnu bydliště dětí opakovaně. Již v roce 2021 činila kroky ke změně bydliště a předškolního/školního zařízení dětí, původně z J. do L. Jak zjistil Ústavní soud ze spisu, bydliště do L. dětem změnila původně bez souhlasu otce. Teprve po sérii návrhů na předběžné opatření a opravných prostředků ze strany obou rodičů otec se změnou souhlasil (č. l. 170, 200, 221, 261, 287).
15. Soudy při rozhodování o návrzích na nařízení předběžného opatření musí v souladu s čl. 4 Ústavy usilovat o to, aby se ochrana ústavně zaručených práv dotčených členů rodiny nestala pouze teoretickou či iluzorní, nýbrž aby byla praktická a účinná (srov. nález
sp. zn. I. ÚS 3399/23
ze dne 28. února 2024). Platí to jak pro vyhovění návrhům na předběžné opatření, tak jejich zamítnutí, a to z důvodu účinné ochrany práv, do nichž by předběžným opatřením nastolená úprava zasáhla. Při úvahách o tom, zda je namístě návrhu na nařízení předběžného opatření vyhovět, soud též zkoumá, zda případný užitek pro navrhovatele není ve zjevném nepoměru se zátěží, kterou předběžné opatření způsobí odpůrci, respektive dalším účastníkům řízení. Dospěly-li obecné soudy k závěru, že není namístě nařídit předběžné opatření ve významných záležitostech týkajících se dětí, učinily tak po zhodnocení podmínek pro nařízeného předběžného opatření, ale i poté, kdy si okresní soud v souladu se zásadou vyšetřovací (srov. § 20 a 21 zákona o zvláštních řízeních soudních) opatřil další podklady pro rozhodnutí (ceny nájmů bytů, komunikace s pronajímatelem atp.). Vyšly-li poté při nařízení předběžného opatření o předání dětí do péče otce obecné soudy ze zjištěného skutkového stavu a přihlédly k - již opakovanému - jednání matky při změnách významných záležitostí dětí, postupovaly v souladu jak se zákonnými, tak ústavněprávními požadavky. Nejednalo se tudíž o svévolné rozhodnutí, nýbrž o důsledek protiprávního a jednostranného jednání matky.
16. Je pochopitelné, že opakované nevyhovění matčiným návrhům na změnu bydliště do L. od roku 2023 v ní mohlo vyvolat jistou míru frustrace a potřebu hledat rychlé a pro matku efektivní řešení. Tím však není nerespektování soudních rozhodnutí a rodičovské odpovědnosti otce. Matka je právně zastoupena, mohla tudíž předvídat, jaké dopady její jednostranné rozhodnutí může mít, tedy i změnu pečující osoby. Obecné soudy s ohledem na znalost věci a spisu přiléhavě přihlédly k časové souslednosti jednotlivých skutečností. Nevyčkala-li matka rozhodnutí soudu a konala, zasáhla nejen do práv otce, ale i práv dětí. Námitka, že předběžným opatřením nastolenou úpravu bude těžké v budoucnu změnit kvůli uvyknutí dětí, není na místě. Sama matka se rozhodla řešit významné záležitostí dětí návrhem na nařízeného předběžného opatření, a byla to ona, která vytvořila podmínky pro rozhodnutí soudu o předání do péče otce, jimž soud cílil na snížení dopadu náhlého přemístění na děti.
17. Zamýšlí-li se rodič nad změnou svého bydliště a bydliště dítěte, klade na něho právě rodičovství určitá omezení. Ať již prostý ohled na druhého rodiče, tak zvážení dopadů rozhodnutí prvního rodiče na dítě a vztah s druhým rodičem. Jakékoli - z pohledu stěhujícího se rodiče svobodné - rozhodnutí týkající se volby místa k žití a volby zaměstnání má neodmyslitelný dopad právě do svobod a práv zbylých členů rodiny. Proto ani argument matky, že se soudy nezaměřily, zda bude nebo nebude dodržen rozsudkem stanovený styk otce s dětmi, neobstojí, neboť rodičovská odpovědnost zahrnuje nejen právo styku, ale i práva rozhodovat o významných záležitostech dětí, nehledě na to, který z rodičů je primárním pečovatelem.
18. K námitce matky, že obecné soudy nezjistily názor dětí v rámci řízení o nařízení předběžných opatření, Ústavní soud poznamenává, že povinnost soudu zajistit slyšení dítěte před vydáním předběžného opatření neplatí absolutně [nález
sp. zn. II. ÚS 1931/17
ze dne 19. prosince 2017 (N 235/87 SbNU 811), body 38 an.]. Nezbytnost zjišťování názoru dětí je vždy třeba posuzovat s přihlédnutím ke konkrétním specifikům posuzované věci. Ústavní soud nepřehlíží, že v době vydání druhého z napadených usnesení okresního soudu (o předání dětí do péče otce) se děti nacházely s matkou již v L., zjištění aktuálního názoru například prostřednictvím školního zařízení přes opatrovníka tak nepřicházelo v úvahu. Rovněž zjištění názoru dětí přímo soudem v jejich bydlišti nebylo příliš reálné (k možnostem zjišťování názoru dítěte v rámci řízení o předběžném opatření srov. výše citovaný nález
sp. zn. II. ÚS 1931/17
, bod 41). Je vhodné připomenout, že obecné soudy nejsou stanoviskem dítěte vázány, ale mohou je kriticky přehodnotit. Hodnocení zájmů dítěte totiž přísluší obecnému soudu, který je oprávněn a současně povinen korigovat představy a názory dítěte o tom, co je pro něj vhodné a co nikoli, musí přihlížet k jeho věku, rozumové a citové vyspělosti, povaze věci, o niž se jedná, jakož i k dalším okolnostem (srov. např. nález
sp. zn. II. ÚS 1626/22
ze dne 15. srpna 2022, bod 49, nebo usnesení
sp. zn. I. ÚS 392/23
ze dne 14. března 2023). Přihlédly-li tedy obecné soudy k názoru dětí zjištěnému v rámci předchozího řízení o nahrazení souhlasu otce se změnou bydliště, nejednalo se o svévoli nebo exces. Stěžovatelce lze přisvědčit, že názor dětí, navíc útlého věku, se může proměňovat a vyvíjet. Nelze však opomenout charakter řízení, tj. že v něm soud zkoumá rovněž, do jaké míry představuje současné bydliště těžiště života dítěte, sociální vazby dítěte, a poměřuje je s tím, co přemístění bydliště a změna školy dítěti přinese. Čím starší dítě, tím hlubší poté sociální vazby mohou být. Existovaly-li sociální vazby dětí v roce 2023, lze předpokládat, že v průběhu školního roku se mohly upevňovat.
19. Ústavní soud na druhou stranu oceňuje, že matka hledala cesty, jak kontakt otce s dětmi neomezit, tj. proklamuje svou připravenost zajistit hladký průběh styku s otcem - dopravu dětí. Zároveň však nijak nevysvětluje, jak přistupuje k dalším dopadům svého rozhodnutí na život a práva dětí, např. cestování a dopady na školní docházku (absence pravidelně každý druhý pátek, dopad na docházku ve čtvrtky). Užitečný přehled, jak lze v rámci řízení o nahrazování souhlasu jednoho rodiče u významných záležitostí týkajících se dítěte zvažovat dopady změn u významných záležitostí, předestřel nález
sp. zn. I. ÚS 2996/17
ze dne 29. května 2018 (N 104/89 SbNU 529), zejména bod 30. Úvahy soudu, který posuzuje oprávněnost návrhu na nahrazení souhlasu druhého rodiče se změnou bydliště dítěte (a zde i školského zařízení), stejně tak dokazování, by tak měly být komplexní. Proto mají místo především právě v řízení ve věci samé a spíše výjimečně v řízení o nařízení předběžného opatření (v němž navrhovatel pouze skutečnosti osvědčuje). Ukáže-li se, že je skutečně v nejlepším zájmu dětí, aby založily bydliště v L. a chodily zde do školy, mohou o tom obecné soudy rozhodnout v rámci zahájeného řízení ve věci samé po řádném a nikoli dílčím a časově omezeném dokazování a na návrh může soud prvního stupně rozhodnutí ve věci samé přiznat i předběžnou vykonatelnost. Ústavní soud pro úplnost dodává, že odmítnutím ústavních stížností nijak nepředjímá případná další rozhodnutí civilních soudů ve věci samé. Matce nadále zůstává k dispozici možnost, aby v řízení ve věci samé svá (i ústavně garantovaná) práva hájila.
20. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů ústavní stížnosti odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, a to jako návrhy zjevně neopodstatněné [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky neshledal.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 19. prosince 2024
Veronika Křesťanová v. r.
předsedkyně senátu