Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Pavla Šámala v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Máry, zastoupeného Mgr. Janou Latkovou, advokátkou sídlem Masarykovo nábřeží 2018/10, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 3163/2022-397 ze dne 21. 9. 2023, rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 21 Co 272/2021-369 ze dne 13. 4. 2022 a rozsudku Okresního soudu v Kolíně č. j. 310 C 2/2014-324 ze dne 24. 6. 2021, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kolíně, jako účastníka řízení, a obchodní korporace CIPRES FILTR BRNO, s. r. o., sídlem Rebešovická 13, Brno, jako vedlejší účastníce řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Vedlejší účastnice se žalobou u civilních soudů domáhá proti stěžovatelovi zaplacení částky 16 609 220 Kč s příslušenstvím. Žalovaná částka má představovat náhradu škody, kterou měl vedlejší účastnici způsobit stěžovatel jakožto pilot, jenž v únoru 2013 při startu zničil letadlo vedlejší účastnice.
3. Okresní soud v Kolíně ("nalézací soud") ústavní stížností napadeným mezitímním rozsudkem rozhodl tak, že základ žalobního nároku vedlejší účastnice je dán v plném rozsahu (výrok I.) a že o výši žalobního nároku a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (výrok II.). Krajský soud v Praze ("odvolací soud") prvostupňové rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil jako věcně správné. Soudy dospěly k závěru, že byly splněny všechny předpoklady pro odpovědnost stěžovatele za škodu způsobenou havárií letadla.
Podle posudku znalce, který vycházel též ze závěrečné zprávy o odborném zjišťování příčin letecké nehody letounu [vypracované Ústavem pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod ("ÚZPLN")], bylo příčinou nehody více faktorů: lokální mlha, překročení maximální vzletové hmotnosti letounu, nedostatečná délka odklizeného sněhu z dráhy, sporná rychlost rotace, nedostatečná délka rozletu pro možnost získání bezpečné rychlosti letu pro stoupání letounu a tzv. přetažení letounu manévrem pilota po nazdvihnutí letounu k rozletu.
Každá samostatně působící příčina by sice nevedla k letecké nehodě, avšak souhrn těchto okolností v souvislosti s počínáním pilota svědčí o porušení jeho povinnosti zacházet s letadlem tak, aby neohrozil život nebo majetek druhých; působení jiných vlivů (zejména technická závada) bylo vyloučeno.
4. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné. Soudy se podle Nejvyššího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu týkající se zákonnosti důkazního prostředku nijak neodchýlily; použily závěrečnou zprávu ÚZPLN jako podpůrný důkaz, aniž by přímo na základě ní činily závěry o odpovědnosti stěžovatele. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 996/2010 ze dne 20. 10. 2010, o šetření a prevenci nehod a incidentů v civilním letectví, ani zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, nezakazují používání údajů uvedených v závěrečné zprávě k důkazním účelům v soudním řízení. Je přípustné, aby údaje ze zprávy použil znalec jako podklad pro svůj znalecký posudek. Nalézací soud srozumitelně vysvětlil, v čem spatřoval vady posudku znalce Ing. Václava Matouška a proč se přiklonil k posudku Ing. Miroslava Hájka. Neprovedením navržených důkazů soudy neporušily právo stěžovatele na spravedlivý proces.
5. Argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatel tvrdí, že v dovolání řádně vymezil předpoklady jeho přípustnosti a Nejvyšší soud postupoval formalisticky. Stěžovatel v dovolání jasně formuloval, proč by se měl Nejvyšší soud podrobně zabývat zákonností důkazního prostředku. Znalecká činnost je specifickou činností, na základě které je rozhodováno o subjektivních právech a povinnostech. V projednávané věci bylo rozhodnuto na základě znaleckého posudku Ing. Hájka, je proto nezbytné trvat na dodržení formálních požadavků na výkon znalecké činnosti.
Znalec podle stěžovatele porušil povinnosti při osobním výkonu znalecké činnosti a bez dalšího přebral závěry učiněné ÚZPLN; soudy zároveň řádně nezhodnotily obsah znaleckého posudku a pouze převzaly jeho závěry. Znalec spekuloval, že letadlo je schopné přistát, když vysadí pohonná jednotka, a že stěžovatel byl ovlivněn výroky spolucestujícího "tahej, tahej"; spekulativní jsou i výpočty posudku, protože nebyl prokázán ani výkon motoru, ani meteorologické podmínky. Plný výkon motoru nebyl prokázán a znalec mohl pouze poznat, že pohonná jednotka byla v činnosti, nikoliv to, v jakém byla výkonu.
Znalec tedy učinil závěr, že technická závada pohonné jednotky nemohla být příčinou letecké nehody jen na základě závěrečné zprávy ÚZPLN, a to, aniž by prováděl vlastní znalecké zkoumání. Učinil tak i přesto, že příslušný pracovník ÚZPLN, který není zapsaným znalcem, potvrdil, že nebyla prováděna analýza plastového kroužku, jehož poškození bylo možnou příčinou letecké nehody.
6. Stěžovatel v dovolání vyjmenoval navržené důkazy, u kterých nalézací soud neodůvodnil, proč je neprovedl; jde o opomenuté důkazy, které řízení zatěžují vadou (stěžovatel navrhoval čtení výpovědi stěžovatele, prohlášení o přesné hmotnosti cestujících, čestné prohlášení Ing. Vokáče a jeho výslech, výslech Petra Císaře a Jana Ptáčka, který byl očitým svědkem nehody; stěžovatel rovněž navrhoval vypracování znaleckého posudku k poškození motoru a všech komponentů, které mohou zapříčinit snížení výkonu motoru, a zároveň revizního znaleckého posudku). Právní závěry soudů jsou svévolné a v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
7. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatel je řádně zastoupen advokátkou.
8. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
9. Stěžovatel v ústavní stížnosti znovu opakuje námitky týkající se znaleckého posudku a neprovedených důkazů, které již vypořádal jak Nejvyšší soud, tak soud odvolací. Stěžovatel však neuvádí nic, co by tvrzený extrémní rozpor mezi právními závěry a skutkovými zjištěními prokazovalo.
10. Odvolací soud stěžovateli především srozumitelně vysvětlil, že nalézací soud zprávu ÚZPLN hodnotil jako podpůrný listinný důkaz ke znaleckému posudku Ing. Hájka; uvedená zpráva přitom obsahovala "objektivně zjištěné skutečnosti na místě nehody, a to bezprostředně po ní" (viz bod 21 rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud zároveň stěžovateli odůvodnil, že jeho nesouhlas se závěry znaleckého posudku Ing. Hájka není sám o sobě důvodem pro revizní znalecké zkoumání a že vypracování znaleckého posudku k otázce údajné technické závady letadla není objektivně možné, protože letadlo bylo po nehodě rozebráno a rozprodáno (viz body 28 a 29 tamtéž). Ohledně zbývajících navržených a zároveň neprovedených důkazů stěžovatel ani v ústavní stížnost žádným způsobem neuvádí, jak by jejich provedení mělo ovlivnit výsledek řízení, byť je to stěžovatel, koho tíží břemeno tvrzení ohledně kvalifikovaného porušení jeho práva na spravedlivý proces.
11. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavní práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. března 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu