Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Jana Válka, zastoupeného JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem se sídlem Poštovní 39/2, Ostrava, proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 115/2018-276 ze dne 14. 8. 2018, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení výroku II. v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil v neprospěch stěžovatele výrok o náhradě prvostupňových nákladů řízení přiznaných stěžovateli a přiznal mu částku 224 622,00 Kč (Okresní soud v Karviné přiznal stěžovateli částku 255 307,00 Kč), a zrušení výroku III. napadeného rozhodnutí o přiznání nákladů odvolacího řízení ve výši 46 028,00 Kč.
Stěžovatel namítá, že odvolací soud se zmýlil, když mu nepřiznal náklady řízení v rozsahu nákladů právního zastoupení za úkon právní služby spočívající v další poradě s klientem delší než 1 hodinu podle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu dne 4. 11. 2016 a dále nesprávně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, když pominul úkon právní služby spočívající v účasti advokáta stěžovatele u jednání soudu dne 14. 8. 2018. Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, jsou záležitostí nezávislých civilních soudů.
Z ustálené judikatury Ústavního soudu rovněž vyplývá, že rozhodování o nákladech soudního řízení je výhradně doménou civilních soudů. Otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, nelze z hlediska kritérií spravedlivého (řádného) procesu klást na stejnou úroveň, jako na proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 303/02 ,
III. ÚS 106/11 ,
III. ÚS 255/05 ,
I. ÚS 195/13 a další). Ústavní soud tak dal ve své judikatuře opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před ostatními soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně.
Podstatu námitek představuje nesouhlas s výpočtem výše nákladů řízení, kdy podle stěžovatele odvolací soud při jejich vyčíslení nesprávně nezohlednil dva úkony právní služby. Uvedené námitce však nelze přiznat ústavní rozměr. Úkolem Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti nemůže být přezkum správnosti výpočtu nákladů řízení z hlediska opodstatněnosti jednoho každého úkonu právní služby či přepočítávání skutečného počtu provedených úkonů. Ústavní soud v této souvislosti považuje za nezbytné zdůraznit, že není ostatním soudům nadřízenou instancí, jejímž úkolem je perfekcionisticky do detailů hodnotit řízení, které proběhlo před ostatními soudy, a napravovat veškeré chyby, pokud eventuální porušení běžného zákona nedosahuje intenzity způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele.
Jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti je totiž i její subsidiarita, s níž souvisí také princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních soudů (srov. obdobně sp. zn. IV. ÚS 3888/17 ,
I. ÚS 3781/11 ).
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. listopadu 2018
JUDr. Tomáš Lichovník, v. r. předseda senátu