Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
I. ÚS 321/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelů J.H. a ing. Z.H., obou zastoupených JUDr. E.J., na zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 1997, čj. 44 Ca 273/96 - 23, spojeného s návrhem na zrušení ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., t a k t o
Návrh se o d m í t á
O d ů v o d n ě n í
Stěžovatelé podali návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 29. 8. 1997, označeným jako ústavní stížnost.
Napadají usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 1997, čj. 44 Ca 273/96 - 23, kterým byl odmítnut jejich návrh na přezkoumání rozhodnutí Okresního úřadu v K., okresního pozemkového úřadu, ve věci schválení dohody podle zákona č. 229/1991 Sb. Kromě opakování argumentace vesměs již uplatněné 1
I. ÚS 321/97 v. soudním řízení, tj. především vlastního výkladu některých ustanovení zákona č. 229/1991Sb.,namítají zejména z ústavněprávního hlediska, že podle jejich názoru dotčené rozhodnutí úřadu nebylo vyloučeno ze soudního přezkumu, a proto výše uvedeným rozhodnutím krajského soudu bylo porušeno jejich právo na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Navrhují zrušit napadené rozhodnutí krajského soudu a"...pokud by však byl shledán výklad Krajského soudu v Praze správným" navrhují zrušení ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb.
Soudce zpravodaj nejprve posuzoval ústavní stížnost z hlediska formálního, tj. zda byl návrh podán včas a zda stěžovatel vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.).
Soudce zpravodaj zjistil, že ve věci šlo o dohodu podle zákona č. 229/1991 Sb., která byla okresním úřadem schválena; jedná se tedy o běžné, prvoinstanční rozhodnutí správního úřadu podle správního řádu, které před eventuálním soudním přezkoumáním podléhá běžnému přezkumu ve druhé instanci. K tomuto závěru dospěl i krajský soud. V souladu s ustanovením § 9 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. je přímo soudně přezkoumatelné pouze rozhodnutí negativní. Prvoinstanční správní rozhodnutí pak mohou eventuelně napadat i subjekty, které se domnívají, že měly být považovány za účastníky řízení, ačkoliv za ně považovány nebyly.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že v daném případě je nutno ústavní stížnost považovat za návrh nepřípustný" neboť stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, tj. nepodal odvolání proti rozhodnuti Okresního úřadu v K., okresního pozemkového úřadu. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání. bez přítomnosti účastníků razení, usnesením podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. C) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, 2
I. ÚS 321/97 v platném znění, návrh odmítl.
Jelikož byla ústavní stížnost odmítnuta, Ústavní soud se nezabýval návrhem na zrušení ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., jak obdobně rozhodl již např. v případě sp. zn. III. ÚS 101/95 , Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 4, str. 351 a násl. Ústavní soud neshledal dále potřebným se zabývat doplněním ústavní stížností ze dne 27. 5. 1998, neboť se vztahuje k rozhodnutí, které není předmětem ústavní stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 7. července 1998 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu