Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Františka Duchoně a soudce Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti Apston Capital Ltd., 4th Floor, Hannover Building, Windmill Lane, Dublin 2, Irsko, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, se sídlem Koliště 55, 602 00, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 28 Co 412/2004-156 ze dne 6. 2. 2008 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 2738/2008-241 ze dne 28. 7. 2010, za účasti Krajského soudu v Brně a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, a obchodní společnosti LESIA a.s., IČO: 64509389, se sídlem v Zámku 673, 696 62, Zámek, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. V ústavní stížnosti stěžovatelka brojí proti v záhlaví citovaným rozsudkům, kterými byl zamítnut její žalobní návrh, aby soud rozhodl o povinnosti vedlejšího účastníka zaplatit 5 053 807,- Kč s příslušenstvím jako vrácení poskytnutých peněžních prostředků ze smlouvy o úvěru. Obecné soudy měly špatně posoudit obsah právních úkonů, dezinterpretovat dohodnutá ujednání a nesprávně vyložit skutečnou a pravou vůli smluvních stran, v důsledku čehož by shledaly právní povinnost vedlejšího účastníka (dlužníka) vrátit uvedené finanční prostředky, a žalobě by vyhověly.
Nejvyšší soud měl na věc v napadeném usnesení nahlížet s jiným právním posouzením, čímž měl osvědčit, že výklad soudů nižších instancí musel být nesprávný, měla tím být založena přípustnost dovolání a dovolání proto nemělo být odmítnuto podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Uvedeným postupem měla být porušena základní práva na spravedlivý proces a ochranu vlastnictví (čl. 36, 37 a 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod základních práv), a proto stěžovatelka navrhla zrušení napadených rozhodnutí.
4. Ústavní soud je dle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí; směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí obecných soudů, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
5. Jádrem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s obecnými soudy provedeným výkladem tzv. jednoduchého práva, in concreto s výkladem právních úkonů, na jejichž základě vznikla mezi právním předchůdcem stěžovatelky a vedlejšího účastníka nepojmenovaná smlouva podle ustanovení § 269 odst. 2 obchodního zákoníku.
16. Z předchozího - ve vztahu k vyloženým podmínkám zásahu Ústavního soudu do rozhodování soudů obecných - plyne, že tak tomu v dané věci je.
17. Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. prosince 2011
Ivana Janů
předsedkyně senátu