Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky M. P., zastoupené Mgr. Janem Szwarcem, advokátem, sídlem Na kopečku 1280/7, Praha 8, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2025 č. j. 22 Cdo 1632/2025-217, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15• ledna 2025 č. j. 21 Co 171/2024-196 a rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 12. března 2024 č. j. 5 C 301/2022-151, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ, jako účastníků řízení, a města Černošice, sídlem Karlštejnská 259, Černošice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro tvrzené porušení svých práv podle čl. 11 a čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 17 a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie, čl. 1 a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
2. Okresní soud Praha-západ (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 6. 9. 2024 č. j. 5 C 301/2022-188, zamítl návrh vedlejší účastnice na určení, že je výlučným vlastníkem v žalobě označeného pozemku (dále jen "připlocený pozemek"). Stěžovatelka je vlastnicí sousedního pozemku, který kupní smlouvou nabyla v roce 2010. Připlocený pozemek tvořil s jejím pozemkem jeden funkční celek a byl oplocen jediným plotem. Tento stav panoval minimálně od roku 1983. Podle okresního soudu právní předchůdce stěžovatelky (po započtení doby držby jeho právních předchůdců) připlocený pozemek vydržel. Kupní smlouvou ale na stěžovatelku převedl pouze sousední pozemek, nikoliv již připlocený pozemek. Stěžovatelka sama připlocený pozemek nedržela natolik dlouho, aby jej vydržela.
3. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu potvrdil. Ztotožnil se přitom se skutkovým i právním hodnocením okresního soudu. Zdůraznil, že pokud někdo učinil předmětem převodu vlastnictví pozemek označený parcelním číslem podle zápisu v katastru nemovitostí, nabyl jej v hranicích a geometrickém určení podle katastru nemovitostí. Připlocený pozemek takto označen parcelním číslem nebyl a stěžovatelka jej nemohla do vlastnictví nabýt.
4. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatelky jako nepřípustné odmítl. Podle krajského soudu bylo stěžejní, že v kupní smlouvě nebyl připlocený pozemek označen parcelním číslem a názvem katastrálního území podle stavu katastru nemovitostí. Proto jej stěžovatelka nemohla kupní smlouvou nabýt do vlastnictví. Toto právní posouzení bylo v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Podle ní lze převádět pouze pozemky geometricky a polohově určené, zobrazené v katastru nemovitostí a označené katastrálním číslem. Vzhledem k tomu se Nejvyšší soud již nezabýval dalšími otázkami ohledně příslušenství a součásti věci. Jejich řešení nemohlo mít vliv na výsledek sporu.
5. Nejvyšší soud se podle stěžovatelky dostatečně nevypořádal s jejím dovoláním a argumenty vztahujícími se k vydržení a převodu vlastnického práva k části pozemku. Pouze nepřiléhavě odkázal na svá rozhodnutí. Předmětem řízení nebylo povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, ale nabytí vlastnického práva k vydržené části pozemku jako příslušenství resp. součásti věci hlavní. Z napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu není zřejmé, proč nemůže být vydržená část pozemku, která je funkčně spojená s převáděnou nemovitostí a oplocena společně s ním, považována za příslušenství či součást věci hlavní. Vlastnické právo stěžovatelka nabyla v dobré víře kupní smlouvou. Až poté začal vedlejší účastník vlastnické a užívací právo zpochybňovat. Přitom se o své vlastnické právo nezajímal více než 60 let, a tím umožnil jeho vydržení právnímu předchůdci stěžovatelky.
6. Vzhledem k tomu, že v právě posuzované věci jsou splněny procesní předpoklady pro řízení před Ústavním soudem, bylo možné přistoupit ke zkoumání opodstatněnosti ústavní stížnosti. Stěžovatelka napadeným rozhodnutím vytýká nedostatky jednak stran jejich odůvodnění a jednak nesouhlasí s právním posouzením věci.
7. Jde-li o odůvodnění napadených rozhodnutí, je třeba připomenout, že právo na řádné odůvodnění rozhodnutí není absolutní. Neznamená povinnost soudů podrobně odpovědět na každý argument (srov. nález ze dne 27. 9. 2023 sp. zn. I. ÚS 990/23
, bod 18, nebo ze dne 12. 5. 2020
sp. zn. IV. ÚS 3754/19
, bod 10). Soudy mají povinnost se v odůvodnění rozhodnutí vypořádat s námitkami účastníků řízení způsobem, který odpovídá míře závažnosti těchto námitek (srov. nález ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. IV. ÚS 2744/24
, bod 23, nebo ze dne 10. 3. 2015
sp. zn. I. ÚS 1895/14
, bod 31). Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že v posuzované věci bylo stěžejní vymezení převáděných pozemků v kupní smlouvě. Nebyl-li podle obecných soudů připlocený pozemek v kupní smlouvě vymezen jako parcela, nemohla jej stěžovatelka kupní smlouvou nabýt. Tento závěr Nejvyšší soud (navzdory opačnému přesvědčení stěžovatelky) přiléhavě vysvětlil mj. i odkazem na svou ustálenou judikaturu. Vypořádání námitky odkazem na relevantní judikaturu přitom bez dalšího neústavnost nezakládá (srov. např. nález ze dne 30. 9. 2021 sp. zn. IV. ÚS 1898/21
, bod 29). Zároveň soudy dostatečně vymezily, z jakého důvodu stěžovatelka připlocený pozemek nevydržela. Z jejich odůvodnění je i zřejmé, proč na právním posouzení nic nezměnily ani argumenty stěžovatelky. Z ústavněprávního hlediska tak co do řádnosti odůvodnění nelze napadeným rozhodnutím nic vytknout.
8. Další stěžovatelčiny námitky zcela postrádají ústavněprávní přesah. Stěžovatelka zejména opakuje svoji argumentaci použitou před obecnými soudy ohledně hodnocení připloceného pozemku jako součásti, resp. příslušenství jejího pozemku. Jak již vysvětlil Nejvyšší soud, tato námitka nemohla mít vliv na výsledek sporu. Napadená rozhodnutí totiž vychází z toho, že kupní smlouvou připlocený pozemek stěžovatelka nemohla nabýt, neboť v ní nebyl odpovídajícím způsobem vymezen (parcelním číslem a názvem katastrálního území).
Stěžovatelka sice tyto požadavky nepovažuje za nezbytné a jsou podle ní naopak formalistické, jde však z její strany o pouhý nesouhlas s právním hodnocením bez ústavněprávně relevantní argumentace. Ústavní soud přitom do procesu výkladu podústavního práva zasahuje, až pokud jej doprovází kvalifikované vady. K tomu může dojít zejména, dopustí-li se soudy při tomto procesu neakceptovatelné "libovůle" spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp., který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. nález ze dne 25.
9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06
nebo nález ze dne 14. 5. 2018
sp. zn. I. ÚS 2502/17
(N 88/89 SbNU 331)]. Nejvyšší soud své závěry opřel nejen o svou judikaturu, ale též o platnou právní úpravu a odbornou literaturu. Ústavní soud neshledal ani jiné důvody svědčící o neústavnosti Nejvyšším soudem zastávaného posouzení. Z toho důvodu zde není prostor pro kasační zásah Ústavního soudu.
9. Stěžovatelka v ústavní stížnosti dále namítala, že připlocený pozemek vydržela. I v této části pouze předkládá alternativní právní posouzení, s nímž se navíc obecné soudy v napadených rozhodnutích dostatečně vypořádaly (srov. bod 30 napadeného rozhodnutí okresního soudu). Ústavní soud pouze připomíná, že soudy v obecné rovině nevyloučily možnost připlocený pozemek vydržet. Pro vydržení ale stěžovatelka nesplnila podmínky, neboť jej nedržela po dostatečně dlouhou dobu.
10. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. ledna 2026
Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu