USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně M. P., zastoupené Mgr. Janem Szwarcem, advokátem se sídlem v Praze, Na Kopečku 1280/7, proti žalovanému městu XY, se sídlem v XY, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 301/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2025, č. j. 21 Co 171/2024 196, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 3. 2024, č. j. 5 C 301/2022 151, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 6. 9. 2024, č. j. 5 C 301/2022 188, zamítl návrh žalobkyně na určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. XY, který vznikl rozdělením pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, a to na základě geometrického plánu pro rozdělení pozemku č. XY 60/2017 vyhotoveným Ing. Vladimírem Brokešem (dále jen „předmětný pozemek“) – (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III).
2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 1. 2025, č. j. 21 Co 171/2024 196, rozsudek soudu prvního
stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. K jeho přípustnosti uvedla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, zda se „vydržená část pozemku stává, popř. může stát, součástí nebo příslušenstvím hlavního pozemku, pokud je s ním fyzicky spojena a také s ním tvoří jednoduše seznatelný zřejmý funkční celek, který je také známý jeho nabyvateli, který je převáděn smlouvou včetně všech jeho součástí a příslušenství, přestože není tento vydržený pozemek výslovně popsán ve smlouvě, popř. zda a z jakého právního důvodu je nezbytné projevit vůli převést i příslušenství věci hlavní právně významným způsobem, pokud příslušenstvím v podobě vydržené části pozemku zjevně tvoří s hlavním pozemkem funkční celek – např. oplocením smlouvou dotčených nemovitostí nebo jiným jejich viditelným znázorněním v terénu“.
Konstatovala, že rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1996/2013, vyžadující vymezení převáděné parcely ve smlouvě, se týkalo určení hranice sporného pozemku, zatímco nyní jde o určení vlastnického práva k vydrženému pozemku, který v době vydržení a následně i převodu žádnou identifikaci ve smyslu katastrálního zákona neměl. Dále dovodila, že i pokud by přistoupila k argumentaci odvolacího soudu, že předmětem převodu nemohl být vydržený pozemek z „důvodu rozporu s § 51 katastrálního zákona“, pak tato skutečnost nebrání tomu, aby se takový pozemek včetně oplocení na něm vytvářející s hlavním pozemek zjevný funkční celek mohl stát součástí kupní smlouvou převáděného pozemku.
Taktéž by podle ní mohl být vydržený pozemek samostatnou věcí, která by se mohla považovat za příslušenství převáděného pozemku. Argumentovala také tím, že oddělením vydrženého pozemku od pozemku převáděného by došlo k jeho
znehodnocení. Nesprávné právní posouzení věci tedy shledala v závěru o nemožnosti nabytí vlastnického práva k předmětnému pozemku na základě kupní smlouvy a podřazení pozemku pod součást nebo příslušenství jiného pozemku. Uvedla, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe (rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 2772/2000) v otázce „příslušenství“ věci, otázka „součásti“ věci doposud nebyla vyřešena a popř. má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka ohledně specifikace příslušenství věci posouzena jinak, a to s ohledem na funkční ucelenost pozemků i dlouhodobost tohoto vztahu a princip platnosti jednání podle § 574 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Nakonec shledala závěr odvolacího soudu o nemožnosti podřazení předmětného pozemku pod pojem součásti či příslušenství věci zcela nepřezkoumatelným ve smyslu § 157 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí obou stupňů zrušil a věc vrátil zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že soudní praxe odmítá, aby pozemky mohly být vzájemně součástmi. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 832/2008 a odmítl smluvní odkaz na „příslušenství“ vztáhnout i na předmětný pozemek. Odkaz na § 574 o. z. je podle něj zcela mimo rámec věci. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné. 5. Dovolání není přípustné. 6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 8. Napadené rozhodnutí je založené na stěžejním právním závěru, podle něhož jestliže v kupní smlouvě, uzavřené mezi žalobkyní a p. K. v roce 2010, nebyl předmětný pozemek označen parcelním číslem a názvem katastrálního území podle stavu katastru nemovitostí, nemohla jej žalobkyně touto smlouvou nabýt do vlastnictví (viz bod 16 rozsudku odvolacího soudu). 9. Uvedené právní posouzení věci je plně v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, pročež v dovolacím přezkumu obstojí. 10. Podle § 51 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), jsou údaje katastru, a to parcelní číslo, geometrické určení nemovitosti, název a geometrické určení katastrálního území, závazné pro právní jednání týkající se nemovitostí vedených v katastru. 11. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu platí, že lze převádět pouze pozemky geometricky a polohově určené, zobrazené v katastru nemovitostí a označené katastrálním číslem [viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1231/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2211/2000 ad. (tato rozhodnutí jsou dostupná stejně jako i níže citované rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz)]. Pro převod pozemku jsou tyto údaje v souladu s § 20 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve smlouvě nezbytné (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1996/2013). 12. Je tak zřejmé, že pokud předmětný pozemek neměl podle evidence katastru nemovitostí podobu parcely, nebylo jej možné smlouvou převést na žalobkyni. Danou kupní smlouvou byl převáděn toliko ve smlouvě označený pozemek, jenž je vymezen parcelou č. XY. 13. Nejvyšší soud se tak předloženou „otázkou příslušenství“ a „otázkou součásti“ již nezabýval, neboť její řešení nemůže mít vliv na výsledek sporu. Není-li předmětný pozemek v katastru nemovitostí vymezen jako parcela, není s ním možné věcněprávně disponovat [k tomu srovnej taktéž HUBKOVÁ, P. § 498 Nemovité a movité věci. In: PETROV, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, m. č. 3.]. Žalobkyně se proto na základě kupní smlouvy uzavřené s p. K. v roce 2010 nemohla stát vlastnicí předmětného pozemku. 14. Nicméně pro úplnost v této souvislosti Nejvyšší soud dodává, že v případě převodu vlastnického práva nabývá nabyvatel pozemek vymezený jako parcela podle stavu katastrálního operátu ke dni účinnosti vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, z čehož vyplývá, že pokud by převodce vlastnil ve skutečnosti více, než odpovídá ve smlouvě vymezenému předmětu (pozemku v podobě parcely), nestává se nabyvatel vlastníkem tohoto většího rozsahu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1996/2013, či ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2761/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 8. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2374/2017, či ze dne 5. 12. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2128/2005). 15. K těmto závěrům se následně Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 4527/2017, kde již i v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., zdůraznil, že i kdyby převodce byl vlastníkem dotčeného pozemku (v poměrech souzené věci vydrženého – poznámka dovolacího soudu), skutečná vůle stran měla směřovat k převodu i takového pozemku na nabyvatele, pak je nutno s ohledem na zákonný požadavek obligatorní písemné formy (§ 560 o. z.) nadto s podpisy stran učiněnými na téže listině (§ 561 o. z.) uzavřít, že pro absenci písemné formy by taková skutečná vůle stran nemohla být považována za platné právní jednání vyvolávající věcněprávní účinky (§ 582 odst. 1 o. z.). V uvedeném rozhodnutí pak Nejvyšší soud dále zdůraznil a vysvětlil, že nabyvatel se v takových případech nemůže stát vlastníkem výslovně nepřeváděného pozemku ani na základě uplatnění institutu součásti věci, neboť v případě pozemků dopadá tento institut na typově zcela jinou problematiku, a ani institutu příslušenství věci, neboť platí, že více pozemků není vůči sobě navzájem ve vztahu věci hlavní a příslušenství (nadto v dané věci se zdůrazněním, že v době převodu vlastnického práva nebyl předmětný pozemek jakožto parcela ani katastrálně evidován). 16. Jelikož dovolání žalobkyně není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 17. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 29. 7. 2025
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu