Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudců Jana Wintra a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti společnosti X, zastoupené advokátem Mgr. Václavem Jindrou, sídlem Balbínova 223/5, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 336/2024 ze dne 17. října 2024, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jejího práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a práva, aby povinnosti byly ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích podle čl. 4 odst. 1 Listiny. K tomu mělo dojít vadným odůvodněním rozhodnutí o zamítnutí stížnosti stěžovatelky proti rozhodnutí policejního orgánu o zajištění finančních prostředků na jejím bankovním účtu.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, policejní orgán vede trestní řízení pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, kterého se mohla dopustit stěžovatelka, její bývalý jednatel a případně i další osoby. Podstatou trestné činnosti má být vylákání státem garantované podpory v souvislosti s výstavbou a provozem fotovoltaické elektrárny. Usnesením č. j. KRPB-64737-547/TČ-2018-060081 ze dne 13. 8. 2024 policejní orgán zajistil peněžní prostředky na účtu stěžovatelky, a to až do celkové výše 31 139 267 Kč, neboť zjištěné skutečnosti mají nasvědčovat tomu, že jsou výnosem z trestné činnosti.
3. Stěžovatelka podala proti tomuto usnesení stížnost, kterou Krajský soud v Brně napadeným usnesením zamítl. Podle krajského soudu je v usnesení policejního orgánu popsáno, z jakých důkazů vyplývá podezření ze spáchání trestné činnosti, i to, jak policejní orgán dospěl k závěru o výši způsobené škody, přičemž zajištěna podle soudu byla náhradní hodnota.
4. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť se vypořádává se stížností jiné osoby (jejího bývalého jednatele, jehož finanční prostředky byly zajištěny samostatným usnesením policejního orgánu). To má být podle stěžovatelky zjevné z několika pasáží napadeného usnesení, v nichž krajský soud výslovně řeší zajištění peněz na účtu bývalého jednatele stěžovatelky a související námitky, které stěžovatelka vůbec nevznesla. Krajský soud navíc vychází z toho, že zajištěna byla náhradní hodnota, což je závěr očividně nesprávný, zajištěn byl údajný výnos z trestné činnosti.
5. Stěžovatelka ve stížnosti proti usnesení policejního orgánu namítala, že popis skutkových okolností je ve vztahu k ní a zajištěným peněžním prostředkům značně neurčitý, jelikož chybí popis skutečností, které by nasvědčovaly tomu, že zajištěné prostředky jsou výnosem z trestné činnosti. Podle stěžovatelky je naopak zřejmé, že výnosem nejsou, jelikož jde o prostředky, které byly připsány v posledních třech měsících. Sám policejní orgán podle stěžovatelky tvrdí, že nezákonně vyplaceno bylo jen 5 % z vyplacených prostředků, již to samo o sobě vylučuje, že by v rozsahu provedeného zajištění mohlo jít o výnos z trestné činnosti.
6. Dále stěžovatelka uvádí, že k trestné činnosti mělo podle policejního orgánu docházet od 1. 1. 2010, což představuje zakázanou retroaktivitu, jelikož zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim nabyl účinnosti až 1. 1. 2012.
7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Stěžovatelce je nutno dát zapravdu, že odůvodnění napadeného usnesení vykazuje nedostatky, podle Ústavního soudu však nedosahují závažnosti vyžadující jeho zrušení v řízení o ústavní stížnosti.
9. Z napadeného rozhodnutí se skutečně zdá, že v něm krajský soud reagoval i na námitky jiného podezřelého, nevypořádány však v zásadě nezůstaly ani stěžovatelčiny vlastní námitky, jak na ně stěžovatelka v ústavní stížnosti poukazuje, zejména tedy otázka možného retroaktivního působení trestních norem. K tomu krajský soud vysvětlil, že stěžovatelka může být obviněna pouze pro jednání, k němuž došlo od 1. 1. 2012, což ale nevylučuje její možné obohacení na výnosu z trestné činnosti jiných osob, která uvedenému datu předcházela. Podle krajského soudu lze takový výnos či jeho náhradní hodnotu zajistit, což stěžovatelka v ústavní stížnosti nezpochybnila. Stejně tak nezpochybnila argumentaci krajského soudu, že celková výše zajištěných finančních prostředků nepřesahuje znalcem stanovenou výši možné škody, resp. výnosu z trestné činnosti.
10. U dalších námitek pak krajský soud vyšel z toho, že zajištěna byla náhradní hodnota, což stěžovatelka vyvrací poukazem na znění usnesení policejního orgánu, které hovoří o zajištění výnosu z trestné činnosti. Zároveň ale stěžovatelka nepředložila argumentaci svědčící o tom, že toto zaměňování důvodů zajištění porušilo její ústavně zaručená práva (nad rámec argumentů zaměřených na z toho plynoucí nedostatky odůvodnění). Jak totiž vyplývá např. z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 584/22 ze dne 13.
3. 2024, samotné zaměňování důvodů zajištění nemusí představovat porušení ústavně zaručených práv dotčených subjektů s tím, že "oba důvody opravňují k zajištění prakticky v totožných parametrech, přičemž otázka, zda určitá věc je výnosem, či náhradní hodnotou za něj, může být nepochybně ustalována až v průběhu přípravného řízení, neboť tato povaha věci nemusí být vždy od počátku zřejmá a zpravidla závisí na objasnění následných majetkových dispozic v období po ukončení skutku, pro nějž se trestní stíhání vede".
11. Krajský soud měl nepochybně být ve vypořádání námitek stěžovatelky důslednější a jeví se nezbytné, aby v případě, že bude zajištění trvat delší dobu, se orgány činné v trestním řízení zaměřily na vyjasnění či zpřesnění vztahu zajištěných prostředků k údajně spáchané trestné činnosti. V tento okamžik však napadené rozhodnutí z hlediska ústavnosti ještě obstojí.
12. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. ledna 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu