Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Bc. Ireny Klimánkové, zastoupené Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem se sídlem Lublaňská 398/18, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2025 č. j. 21 Co 165/2025-84 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 5. 2025 č. j. 42 C 34/2024-57, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníků řízení a Hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka podala k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 návrh na vydání rozsudku pro uznání ve věci žaloby o zaplacení 933 448 Kč proti vedlejšímu účastníkovi. Tvrdila, že vedlejší účastník podal proti původnímu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu odpor, aniž by jeho podání bylo schváleno Radou hl. m. Prahy, a proto je odpor neúčinný. Obvodní soud však návrh zamítl, jelikož podmínky pro vydání rozsudku pro uznání nebyly splněny. V posuzované věci vůbec nenastala fikce uznání.
2. Městský soud v Praze k odvolání stěžovatelky potvrdil rozhodnutí obvodního soudu. Odpor, jakož i vyjádření vedlejšího účastníka byly obvodnímu soudu doručeny řádně a včas prostřednictvím datové schránky vedlejšího účastníka a považují se za jeho písemné úkony. Fikce uznání nároku tudíž nemohla nastat. Opodstatněné nejsou ani námitky proti plné moci udělené advokátce vedlejšího účastníka.
3. Stěžovatelka podala proti oběma usnesením blanketní ústavní stížnost, kterou se zavázala doplnit do 10 pracovních dnů. Ani po jednom měsíci tak však neučinila, a proto ji Ústavní soud vyzval k odstranění vad podání. Na to stěžovatelka reagovala doplněním ústavní stížnosti. Namítá, že napadenými rozhodnutími "soudy porušily svou vázanost zákonem a bylo zasaženo do práv stěžovatelky na spravedlivý proces a práva vlastnit majetek". Odpor a vyjádření vedlejšího účastníka byla učiněna úředníkem odboru dopravy Magistrátu hl. m. Prahy, který nebyl oprávněn vytvořit vůli vedlejšího účastníka. Odpor tedy nemá žádné právní účinky a byl stižen vadou absence vůle. Z fikce podpisu podle § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. vyplývá pouze, že se úkon považuje za učiněný osobou, z jejíž datové schránky byl učiněn, nikoli že vznikla vůle potřebná k jeho učinění. Ani následná procesní aktivita vedlejšího účastníka přitom tyto vady nemůže zhojit.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V případě usnesení Ústavního soudu o zjevné neopodstatněnosti přitom postačí, je-li stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
5. Stěžovatelka Ústavnímu soudu nepředložila žádné relevantní tvrzení o porušení jejích základních práv. Pouze znovu opakuje námitky o tom, že odpor vedlejšího účastníka byl neúčinný. Tím se však již zabývaly obecné soudy, které řádně reagovaly na námitky stěžovatelky, přičemž dospěly k závěru, že odpor účinně podán byl. Městský soud zejména poukázal na to, že byť odpor i vyjádření k žalobě zpracoval odbor dopravy MHMP, oba procesní úkony byly podány prostřednictvím datové schránky vedlejšího účastníka, nikoli tohoto odboru, a proto se v souladu se zákonem považují za písemné úkony právě vedlejšího účastníka. Na tomto závěru není nic protiústavního.
6. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. února 2026
Dita Řepková, v. r.
předsedkyně senátu