Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti Ing. Přemysla Chmelaře proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 2279/2024-1397 ze dne 11. 9. 2024, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 25 Co 308/2023-298 ze dne 12. 10. 2023, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 9 C 1/2023-96 ze dne 24. 8. 2023, a o návrhu s ní spojeném na zrušení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a § 241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5 jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí pro porušení celé řady ustanovení Listiny základních práv a svobod, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Všeobecné deklarace lidských práv. Zároveň navrhuje zrušení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů a § 241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.
Odůvodnění ústavní stížnosti je na hraně srozumitelnosti. Uvádí, že koná k ochraně všech občanů před kriminalitou a "demontáží" ústavnosti, zmiňuje "monstrózní" kriminalitu těch, kteří chtějí "zotročit" tuto zemi, a uvádí, že nemůže vůbec nic, že je ve válečném stavu a přitom aktuálně nemá doma ani dveře a nemůže ani odejít. V dalších podáních soudu přeje vše dobré do nového roku, uvádí důvody nezpůsobilosti soudců, apod.
2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny náležitosti stanovené v § 30 odst. 1 a § 34 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 2 a násl. zákona o Ústavním soudu. Dospěl přitom k závěru, že návrh stěžovatele tyto požadavky nesplňuje. Stěžovatel byl Ústavním soudem v minulosti mnohokrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů, byl poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně způsobu, jak a kde žádat o určení advokáta. Byl poučen i o možnosti návrh bez věcného projednání odmítnout, nebudou-li vady podání odstraněny (např. ve věci sp. zn. IV. ÚS 395/21 , naposledy ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2781/24 ; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Ústavní stížnost nesplňuje základní obsahové náležitosti, nebyla rovněž naplněna podmínka obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem.
3. Ve věci stěžovatele lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé mu zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Požadavek dalšího poučení pro konkrétní řízení je poté již neefektivní a formalistický.
4. Akcesorický návrh stěžovatele na zrušení ustanovení zákonů sdílí právní osud ústavní stížnosti, což znamená, že je odmítnut, aniž by o něm bylo, resp. mohlo být samostatně rozhodováno.
5. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (shodně srov. např. usnesení ze dne 28. 6. 2023 sp. zn. III. ÚS 1640/23 , ze dne 5. 9. 2023 sp. zn. I. ÚS 2320/23 , ze dne 10. 10. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2781/24 ).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. ledna 2025
Jan Wintr, v. r. soudce zpravodaj