Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v plénu ve složení předseda Pavel Rychetský a soudci František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická, ve věci ústavní stížnosti (vedené Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 338/11
) 1) stěžovatelky I. C., 2) stěžovatele J. C., obou zastoupených JUDr. Karlem Holubem, advokátem se sídlem Nerudova 3, Třebíč, proti provedení domovní prohlídky dne 21. 12. 2010 domu č. p. 1951, postaveného na parcele p. č. 5999/32 v obci a katastrálním území Velké Meziříčí, a v prostorách k domu přináležejícím, ve věci vedené Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Jihomoravského kraje, službou kriminální policie a vyšetřování a odborem hospodářské kriminality, Kounicova 24, 611 32 Brno, pod č. j. KRPB-28862-23/TČ-2010-060082-SOV, a ve věci ústavní stížnosti (vedené Ústavním soudem pod sp. zn. IV. ÚS 346/11
) 3) stěžovatele P. S. a 4) stěžovatele J. C., obou zastoupených JUDr. Karlem Holubem, advokátem se sídlem Nerudova 3, Třebíč, proti provedení domovní prohlídky dne 21. 12. 2010 jiných prostor a pozemků v nebytových prostorách v podkroví obytného domu č. p. 143 postaveného na parcele p. č. 691 v obci a katastrálním území Velké Meziříčí, ve věci vedené Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Jihomoravského kraje, službou kriminální policie a vyšetřování a odborem hospodářské kriminality, Kounicova 24, 611 32 Brno, pod č. j. KRPB-28862/TČ-2010-060082-SOV, takto: Ústavní stížnosti vedené dosud pod
sp. zn. I. ÚS 338/11
a
IV. ÚS 346/11
se spojují ke společnému řízení a budou nadále vedeny pod sp. zn. I. ÚS 338/11
.
Dle ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, může (Ústavní) soud v zájmu hospodárnosti řízení spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků.
Na základě příkazu k domovní prohlídce Městského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2010, sp. zn. 70 Nt 1711/2010, byla na den 21. 12. 2010 nařízena domovní prohlídka domu (a prostor k domu přináležejícím) č. p. 1951 postaveného na parcele p. č. 5999/32 v obci a katastrálním území Velké Meziříčí, jehož je vlastníkem stěžovatelka 1). Domovní prohlídka byla provedena dne 21. 12. 2010.
Na základě příkazu k domovní prohlídce Městského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2010, sp. zn. 70 Nt 1713/2010, byla na den 21. 12. 2010 nařízena domovní prohlídka jiných prostor a pozemků v nebytových prostorách v podkroví obytného domu č. p. 143 postaveného na parcele p. č. 691 v obci a katastrálním území Velké Meziříčí, jejichž vlastníkem jsou stěžovatelé 2), 3) a 4). Domovní prohlídka byla provedena dne 21. 12. 2010
V případě shora uvedených ústavních stížností jsou zákonné předpoklady spojení věcí naplněny, neboť obě spolu souvisí. Obě ústavní stížnosti směřují vůči domovním prohlídkám téhož policejního orgánu z téhož dne. Obě napadené domovní prohlídky byly provedeny v témže trestním řízení a po vydání příkazů k domovní prohlídce Městského soudu v Brně ze dne 17.12.2010, jejichž rozhodovací důvody jsou obdobné, resp. většinou shodné. Ústavní stížnosti obsahují obdobné, resp. většinou shodné námitky; ústavní stížnosti jsou sepsány i totožným advokátem. Stěžovatel J. C. je současně stěžovatelem v obou ústavních stížnostech. Je tedy dán důvodný předpoklad, že i rozhodovací důvody budoucího rozhodnutí Ústavního soudu o těchto ústavních stížnostech budou dopadat shodně na obě ústavní stížnosti. Proto Ústavní soud z důvodu hospodárnosti a efektivity spojil obě tyto věci ke společnému řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. března 2011
Pavel Rychetský, v. r.
předseda Ústavního soudu
charakteru zajišťovaných věcí a úvahy o možném zmaření cíle prohlídky třetími osobami. Předmětem zájmu policie byla, mimo jiné, též výpočetní technika, resp. obsah pevných disků počítačů, přičemž není tajemstvím, že v současné době není problém se k počítači připojit z vnějšku, či během několika sekund odstranit soubory, které by mohly mít pro vyšetřování orgánů činných v trestním řízení jistou relevanci. V takové situaci nelze klást orgánům činným v trestním řízení k tíži, že přistoupily k zajištění zájmových prostor bezodkladně. Má-li prohlídka jiných prostor a pozemků vést k naplnění svého účelu, je zpravidla nezbytné, aby byl naplněn znak překvapivosti, díky němuž je dotčeným subjektům fakticky znemožněno zničit či znehodnotit důkazy podstatné pro další vyšetřování.". Důvody uvedené v cit. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3001/09
přitom dopadají obdobně i na nyní posuzovanou věc. Totiž, i nyní byla předmětem zájmu policie - mimo jiné - výpočetní technika (srov. též protokoly o domovní prohlídce v nyní posuzované věci), která může obsahovat mimo jiné účetní doklady, kvůli kterým byly též příkazy k domovní prohlídce vydány. Pokud tedy stěžovatelé poukazovali na možnost dosíci výsledku domovní prohlídky dobrovolným vydáním hledaných věcí, nereflektují tím zhodnocení domovní prohlídky orgány činnými v trestním řízení jako úkonu neodkladného z důvodu obavy ze zničení či znehodnocení důkazních prostředků; pokud by stěžovatelům bylo umožněno dobrovolné vydání důkazních prostředků, byla by jim současně - z povahy věci - dána možnost důkazní prostředky zničit či znehodnotit. V této souvislosti je namístě uvést, že neprovedení předchozího výslechu bylo odůvodněno na str. 1 protokolů o provedení domovních prohlídek. Tu lze doplnit jen obecně uznávaný argument, že dochází-li k domovním prohlídkám v počátcích prověřování trestní věci za hrozícího prodlení jako k neopakovatelným a neodkladným úkonům, nelze mít na obsah a podrobnost i odůvodnění příkazů k domovní prohlídce či protokolů o provedení domovní prohlídky nároky příliš přehnané. 2) Stěžovatelé rovněž namítli, že k domovní prohlídce má dojít pouze v případě, že osoba, jíž se prohlídka týká, přes předchozí poučení o účelu prohlídky, nesouhlasí s vydáním věcí důležitých pro trestní řízení. V této souvislosti uvedli, že před uskutečněním vlastní prohlídky nebyla učiněna žádná výzva k vydání věcí a že navíc byli ochotni jakékoli požadované věci vydat, což v průběhu prohlídky i učinili. Pokud tím stěžovatelé mají na mysli zbytečnost provedení domovní prohlídky, Ústavní soud poukazuje na předchozí bod tohoto usnesení [II. 1)], v němž je poukazováno na riziko zničení či znehodnocení důkazních prostředků. Tedy, pokud by policejní orgány měly nejdříve předložit stěžovatelům seznam požadovaných věcí a až po jejich případném neposkytnutí by měly provést domovní prohlídku (vstoupit do předmětných nemovitostí) - jak se snad domnívají stěžovatelé - smysl a účel domovní prohlídky by mohl být zmařen, neboť před jejím provedením by stěžovatelé měli prostor důkazní prostředky zničit či znehodnotit nebo ukrýt. K tomu lze citovat i další usnesení sp. zn. III. ÚS 461/06
ze dne 23. 11.
2006: "Nelze ani vytýkat policejnímu orgánu, že nepostupoval podle § 78 trestního řádu, neboť v daném případě, jak plyne z povahy věci, nebylo možno přesně specifikovat věc nebo věci, které by měly být vydány, a kompletnost jejich vydání zkontrolovat, příp. v rámci prohlídky mohly být nalezeny i věci důležité pro trestní řízení, o jejichž existenci orgány činné v trestním řízení neměly v dané fázi žádnou vědomost.". I v nyní posuzované věci byly požadované důkazní prostředky obtížně specifikovatelné, jestliže i příkazy k domovní prohlídce hovoří toliko demonstrativně a o "účetních dokladech a dalších listinách souvisejících s obchodní činností prověřovaných společností". Nadto, stěžovatelka 1) k vydání věcí sama uvedla, že neví nic o tom, že by se v domě nacházelo jakékoli účetnictví firem jejího manžela [stěžovatele 2)]; není tak zřejmé, proč i v ústavní stížnosti poukazuje na možnost dobrovolného vydání věcí, které by snad mělo vést ke zbytečnosti domovní prohlídky. Tento fakt činí ryze hypotetickou a poněkud nevěrohodnou námitku (v ústavní stížnosti), dle které mohlo dojít k dobrovolnému vydání věcí, takže by nebylo nutno domovní prohlídku provést. Ostatně, vydány byly až věci posléze nalezené a nemuselo tak být přistoupeno k jejich odnětí (srov. protokoly o provedení domovních prohlídek i ústavní stížnost). K tomu Ústavní soud poukazuje i na následující usnesení Ústavního soudu - na něž odkazuje usnesení ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 3094/10
- v nichž se praví: "Ke stěžovatelově poslední námitce, že v případě prohlídky nemovitosti č. p. 213 mu měla být směřována výzva k vydání věci, Ústavní soud konstatuje, že obecně platí, že příkaz k domovní pohlídce v sobě zahrnuje jak výzvu k vydání věci doličné, tak i příkaz k jejímu odnětí (Jelínek, Jiří a kol.: Trestní právo procesní; Praha, EUROLEX BOHEMIA s. r.o., 2002, str. 223)." [srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 1466/09
]; "K námitce stěžovatelky o absenci povinností a poučení vlastníka domu Ústavní soud odkazuje na fakt, že namítané nedostatky jsou ze zákona součástí fáze samotného výkonu domovní prohlídky (§ 85 a násl. trestního řádu). Z protokolu o provedení domovní prohlídky je patrné, že tyto náležitosti byly naplněny. Pokud pak namítala absenci poučení o povinnosti vydat věc konstatuje Ústavní soud, že se jedná o zcela samostatný institut, nemající s prohlídkou nemovitosti přímou souvislost." (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2603/08
); "Námitku, že prohlídku nelze nařídit bez předchozího postupu dle § 78 a § 79 trestního řádu však musí Ústavní soud odmítnout. Z žádného ustanovení trestního řádu taková podmínka nevyplývá a stěžovatelkou dovolávanou zásadu přiměřenosti a zdrženlivosti nelze spatřovat v tom, že by prohlídka jiných prostor a pozemků měla být podmíněna předchozí výzvou k vydání věci dle § 78 trestního řádu. Trestní řád jako procesní předpis upravující postup orgánů činných v trestním řízení v mnoha případech ponechává na těchto orgánech (policie, státní zástupce), jakou taktiku při objasňování trestné činnosti zvolí, a to podle konkrétních okolností té které trestní věci.
V daném případě jak státní zástupce, tak i policejní orgán, předpokládali (a to i na základě již realizovaných výzev dle § 78 trestního řádu, které byly bezpředmětné a neúčinné), že obviněný (jediný) jednatel stěžovatelky společnosti P. E., s. r. o., Ing. Š. na základě výzvy k vydání účetní evidence s velkou pravděpodobností tuto evidenci dobrovolně nevydá a spíše ji ukryje, event. zcela zničí, což by mělo za následek zmaření vypracování znaleckého posudku dle pokynu Vrchního soudu v Praze..." (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 458/08
). Otázkou nedodržení poučovací povinnosti vydat věc a její ústavněprávní dimenzí se podrobněji zabývalo i citované usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3094/10
, takže i na ně Ústavní soud odkazuje. 3) Stěžovatelé dále namítli, že nařízení a provedení domovní prohlídky jako neodkladného úkonu nebylo řádně odůvodněno. Tomu však Ústavní soud nepřisvědčuje. Neodkladnost domovní prohlídky je v příkazech k domovní prohlídce, vydaných obecným soudem odůvodněna dostatečně ("Soudce dospěl k závěru, že je zde nebezpečí, že by mohlo dojít ke zničení nebo ukrytí těchto dokladů, ale i dalších důkazů, které mohou vést k usvědčení pachatelů rozsáhlé trestné činnosti."). Ústavní soud k tomu poznamenává, že jestliže existuje nebezpečí zničení, znehodnocení či ukrytí důkazů, pak sama domovní prohlídka - z hlediska účelu trestního řízení - odkladu vskutku nesnese (srov. obdobně citované usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3094/10
). 4) Stěžovatel 1) a 2) konečně namítají, že policie požadovala vydání věcí nad rámec příkazu k domovní prohlídce. Konkrétně poukazují na požadavek vydání soukromého netbooku stěžovatelky 1) a hotových peněz v českých korunách a euro. Pokud jde o vydání soukromého netbooku stěžovatelky 1), Ústavní soud uvádí, že samotné tvrzení této stěžovatelky o jejím výlučném vlastnictví předmětného netbooku není s to zabránit jeho zajištění, jestliže takové tvrzení nelze v průběhu prohlídky ověřit. V opačném případě by byla ohrožena samotná podstata zajišťování těchto věcí. Dle náhledu Ústavního soudu je také vždy třeba sledovat cíl samotné prohlídky. Zajištění případných soukromých dat by bylo v tomto konkrétním případě pouhým vedlejším produktem prohlídky, kterému by nebylo možné zabránit. Není v moci orgánů činných v trestním řízení, aby při vlastním provádění prohlídky kupříkladu prohlížely každý záznamový nosič, zda neobsahuje údaje soukromé, nesouvisející povahy. Dovedeno k závěru ad absurdum, pak by taková prohlídka neprobíhala v řádu hodin, leč ve zcela nepřiměřeném časovém období, což je vyloučeno. Podstatné je to, že se zde nejedná o záměrné získávání údajů, nejde o primární cíl prohlídky. Lze toliko dodat, že v dané fázi řízení nelze s naprostou jistotou určit, zda a které z nalezených věcí skutečně souvisejí s projednávanou trestnou činností; je tedy možné vyžadovat toliko pravděpodobnost, že taková věc bude pro vyšetřování potřebná. Pokud jde o vydání hotových peněz v českých korunách a euro, neshledal Ústavní soud ani zde nepřípustný postup policejního orgánu nad rámec příkazu k domovní prohlídce.
Při domovní prohlídce samotné mohou být nalezeny i peníze; pak může být využito institutu vydání věci důležité pro trestní řízení dle § 78 trestního řádu, resp. odnětí věci důležité pro trestní řízení dle § 79 trestního řádu. A právě tyto instituty měl policejní orgán na mysli, pokud poukazoval v protokolu o provedení domovní prohlídky v souvislosti s výzvou k vydání peněz na předchozí souhlas státního zástupce (dle § 79 odst. 1 trestního řádu). Přitom věcí důležitou pro trestní řízení může být i věc, ohledně níž může být uložen trest propadnutí dle § 70 trestního zákoníku nebo vysloveno zabrání dle § 101 trestního zákoníku v platném znění (srov. obdobně například Šámal, P. a kolektiv: Trestní řád, Komentář, 6. vydání, 2008, s. 606). Řečeno poněkud jinak - slovy usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1992/09
- v případě institutu odnětí věci jde vzhledem k jeho smyslu a účelu o legitimní omezení vlastnického práva ve prospěch veřejného zájmu, kterým je v případě všech zajišťovacích institutů zasahujících do práva vlastnit majetek kromě zájmu na náležitém zjištění trestných činů i zájem na spravedlivém potrestání pachatelů a snaha v co nejvyšší míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností; odnětí věci důležité pro trestní řízení sleduje legitimní cíl nezbytný pro výkon některých rozhodnutí, zejména pro zabrání a propadnutí věci (srov. Císařová, D., Fenyk, J, Gřivna, T. a kol. Trestní právo procesní. Praha: ASPI, 2008, s. 268). Jestliže někdo nesplní svou povinnost danou ust. § 78 tr. ř. (vydání věci), nastupuje sankce v podobě odnětí věci podle ust. § 79 tr. ř., kterou se zajišťuje věc důležitá pro trestní řízení (to byl případ I. ÚS 1992/09). K tomu Ústavní soud dodává, že stěžovatelé byli v době domovní prohlídky podezřelí ze spáchání trestného činu majetkového charakteru, konkrétně ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ust. § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku. 5) Stěžovatel 3) a 4) brojí proti tomu, že si policejní orgán zhotovil kopii hardisku počítače firmy APULACH, s. r. o., a dalších firem a požadoval vydání věcí náležejících firmám WSK STAV, s. r. o., a WSK INVEST, s. r. o.; tyto věci však prý s předmětem domovní prohlídky nesouvisely. Ústavní soud k tomu konstatuje, že příkaz k domovní prohlídce u stěžovatelů 3) a 4) zněl na "prohlídku jiných prostor a pozemků - nebytových prostor v bytovém domě ve Velkém Meziříčí, na ulici Hornoměstská 143/48, okres Žďár na Sázavou, včetně jeho součástí a příslušenství, na pozemku parcelní číslo 691, spoluvlastníků J. C....a P. S....". Pokud se tedy v uvedené nemovitosti - ve vlastnictví stěžovatelů 3) a 4) - nacházely i kanceláře firem, o nichž hovoří tito stěžovatelé, a policejní orgán provedl prohlídku i těchto kanceláří (včetně požadavku vydání věcí nalezených v těchto kancelářích), nelze usuzovat na překročení příkazu k domovní prohlídce. Ostatně, i odůvodnění příkazu k domovní prohlídce hovoří o tom, že vyvstalo důvodné podezření, že se "v těchto prostorách" (nikoli jen v konkrétních kancelářích) nacházejí věci důležité pro trestní řízení.
K tomu lze dodat - jak plyne z výpisu z obchodního rejstříku - že ve stěžovateli uváděných obchodních společnostech (APULACH, s. r. o., WSK STAV, s. r. o., a WSK INVEST s. r. o.) stěžovatelé 3) či 4) tak či onak působí (jako jednatel či společník nebo obojí); i proto mohli být hledané důkazy související s obchodní činností společností Defal Kredit Max, s. r. o., a WSK Cabs, s. r. o., umístěny v jiných kancelářích téže nemovitosti. 6) Ústavní soud nadto zdůrazňuje, že odnětí věci je toliko dočasným zajišťovacím opatřením, jež má předejít zmaření účelu trestního řízení. Je proto nutné, aby orgány činné v trestním řízení respektovaly princip proporcionality, a tudíž, aby odnětí věci trvalo jen po dobu, jež je pro účely trestního řízení nezbytně nutná.
III. Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že zásahem napadeným ústavní stížností k porušení základních práv či svobod stěžovatelů zjevně nedošlo. Proto Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. dubna 2011
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně senátu