I.ÚS 339/97

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 339/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelů 1) F.L., 2) A.N., obou zastoupených JUDr. E.M., t a k t o

Návrh se o d m í t á

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatelé podali návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 8. 9. 1997.

Stěžovatelé napadají ústavní stížností rozhodnutí Okresního úřadu - pozemkového úřadu v Č.L. ze dne 4. 9. 1995, čj. PÚ-1341-2820/95-203, jímž bylo podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto, že stěžovatelé jako oprávněné osoby nejsou vlastníky nemovitostí v rozhodnutí výslovně uvedených. Okresní úřad - pozemkový úřad uznal nárok stěžovatelů za oprávněný ve vztahu k části nemovitostí, které byly původně ve vlastnictví jejich rodičů, ale současně rozhodl, že tyto nemovitosti v rozhodnutí uvedené se nevydávají, protože došlo k souběhu nároků stěžovatelů s nárokem oprávněné osoby, paní B., podle zákona č. 229/1991 Sb., která 1

I. ÚS 339/97 uplatnila nárok na vydání ještě před účinností zákona č. 243/1992 Sb., a má podle § 5 odst. 2 zákona č. 243/1992 Sb. právo na vydání nemovitostí s tím, že stěžovatelům se přiznává právo na náhradu.

Stěžovatelé namítají, že shora citovaným rozhodnutím bylo porušeno jejich právo vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod a navrhují, aby Ústavní soud ČR rozhodnutí Okresního úřadu - pozemkového úřadu v Č.L. ze dne 4. 9. 1995, čj. PÚ-1341-2820/95-203, zrušil.

Soudce zpravodaj zjistil, že stěžovatelé proti napadenému rozhodnutí pozemkového úřadu nepodali v zákonné lhůtě odvolání, takže toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 10. 1995. Tím stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje, a v takovém případě je ústavní stížnost podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nepřípustná. Nejsou ani dány podmínky pro výjimečný postup podle § 75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., protože stížnost svým významem nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelů, ani nedochází ke značným průtahům. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením podle § 43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 14. října 1997 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu

2