Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Krčíka, zastoupeného JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem, sídlem Politických vězňů 98, Kolín, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 1620/2023-310 ze dne 25. 9. 2024 a rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 26 Co 139/2022-283 ze dne 30. 11. 2022, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a dále a) Jiřiny Bezdičkové, b) Jany Čermákové a c) Petra Herzoga, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se žalobou podanou u Okresního soudu v Kolíně ("nalézací soud") domáhal proti vedlejším účastníkům určení existence služebnosti inženýrské sítě. Nalézací soud rozsudkem č. j. 12 C 143/2019-224 ze dne 3. 5. 2022 určil, že tam specifikované pozemky ve vlastnictví vedlejších účastníků jsou zatíženy ve prospěch pozemků ve vlastnictví stěžovatele služebností inženýrské sítě - vedení kanalizačního řadu, a to v rozsahu geometrického plánu, který je součástí rozsudku (výroky I a II); současně uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejším účastníkům náhradu za zřízení služebnosti sítě ve výši 203 100 Kč (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV a V).
2. K odvolání stěžovatele a vedlejší účastnice a) změnil napadeným rozsudkem Krajský soud v Praze ("odvolací soud") rozsudek nalézacího soudu ve výrocích I a II tak, že se žaloba zamítá, a ve výroku III tak, že se v tomto rozsahu rozsudek nevydává (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II až V). Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl (výrok I) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výroky II a III).
3. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí (k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu); tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zejména podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Namítá, že hodnocení odvolacího soudu a Nejvyššího soudu je nespravedlivým skutkovým posouzením věci.
Soudy nepřihlížejí ke všem okolnostem vzniku a trvání sporné držby. Nedůvodné je zejména posouzení Nejvyššího soudu, že stěžovatel netvrdil a neprokazoval výjimečné okolnosti, podle nichž byl jeho omyl při nabytí držby omluvitelný. Stěžovatel důvěřoval písemné smlouvě, rozhodnutím stavebního úřadu, smlouvě o budoucí smlouvě s obcí N., kanalizační přípojku zřídil, provozuje a v jeho případě šlo o omyl omluvitelný. Existuje tak extrémní rozpor mezi skutkovým stavem, jak byl soudy posouzen a jak byl prokázán provedenými důkazy.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Proto je vedení řízení, zjišťování ahodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud zasáhne pouze za situace, kdy je rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)].
5. Stěžovatel ústavní stížností brojí proti skutkovým a právním závěrům, na základě nichž soudy uzavřely, že předpoklady pro vydržení předmětné služebnosti v dané věci nebyly splněny, neboť stěžovatel nebyl poctivým držitelem práva odpovídajícího služebnosti inženýrské sítě - žádné ústavněprávní pochybení v nich však Ústavní soud neshledal. Odvolací soud v napadeném rozsudku řádně odůvodnil, že právo věcného břemene založené smlouvami mezi stěžovatelem a vedlejšími účastníky v roce 2007 nebylo vloženo do katastru nemovitostí, jelikož příslušný katastrální úřad návrh na vklad zamítl (mj. z důvodu vad právního úkonu, jímž mělo být věcné břemeno založeno).
Stěžovatel - profesí realizátor bytové výstavby - si při běžné opatrnosti musel podle odvolacího soudu být vědom toho, že nezbytnou podmínkou pro nabytí věcného práva je vklad příslušných smluv do katastru nemovitostí. Ani okolnosti, na které stěžovatel odkazuje, nezpochybňují tuto stěžejní úvahu odvolacího soudu, natož že by ji činily "extrémní".
6. Nejvyšší soud následně shledal závěry odvolacího soudu souladné se svou ustálenou rozhodovací praxí, což podrobně v napadeném usnesení odůvodnil. Skutečnost, že s nimi stěžovatel nesouhlasí, porušení jeho ústavně zaručených práv nezakládá.
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. února 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu