Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Povodí Vltavy, státní podnik, se sídlem v Praze 5, Holečkova 3178/8, zastoupeného JUDr. Vladanou Tikalovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Jeremenkova 763/88, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 168/2022-541 ze dne 13. 9. 2022, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Ing. Karla Klouda, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Před obecnými soudy bylo k žalobě vedlejšího účastníka proti stěžovateli vedeno řízení o zaplacení 700 000 Kč z titulu náhrady za povinnost strpět vodní dílo stěžovatele na svých pozemcích podle § 59a zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vodní zákon"). Nakonec neúspěšnému žalobci (viz ve věci vydaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1720/2020 ze dne 25. 8. 2020) uložil Okresní soud v Příbrami výrokem III rozsudku č. j. 13 C 58/2017-508 ze dne 9. 3. 2022 povinnost nahradit stěžovateli náklady řízení ve výši 384 178 Kč.
2. K odvolání vedlejšího účastníka Krajský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") změnil uvedený nákladový výrok tak, že výše nákladů stěžovatele činí 66 478 Kč, a na nákladech odvolacího řízení uložil vedlejšímu účastníku zaplatit stěžovateli 162 Kč. Dospěl totiž k závěru, že vzhledem k postavení stěžovatele (státní podnik, zřízený zákonem za účelem správy příslušného povodí, hospodařící s majetkem státu) a předmětu řízení, který s ohledem na svou povahu (nárok plynoucí z umístění vodního díla na cizím pozemku na základě zákonného věcného břemene, plynoucí z vodního zákona) stěžovatel patrně neřeší ojediněle, nebylo jeho zastoupení advokátem ve věci účelné.
3. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadeného rozhodnutí pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 ve spojení s čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
4. Podstata stěžovatelovy argumentace spočívá v tvrzené odlišnosti státního podniku od organizační složky státu, ve vztahu k níž odvolací soud podepřel svůj závěr o presumpci dostatku vlastních zdrojů stěžovatele a neúčelnosti právního zastoupení [viz nález sp. zn. IV. ÚS 2402/10 ze dne 30. 4. 2013 (N 69/69 SbNU 237)]. Jako podnikatelský subjekt není stěžovatel podle svých slov navázán na státní rozpočet tak jako jiné organizační složky státu, jichž se citovaná judikatura týká. Předmět sporu nadto netvoří běžnou agendu jeho právního oddělení; šlo navíc o věc nejudikovanou, v níž byl nucen využít (úspěšně) i mimořádný opravný prostředek.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního rozhodování jako celku, a tudíž na něj dopadají zásady spravedlivého procesu. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi nicméně zdůrazňuje, že otázku náhrady nákladů řízení (resp. její výše), i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, nelze klást z hlediska uvedených zásad na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodování ve věci samé [srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 303/02 ze dne 5. 8. 2002 (U 25/27 SbNU 307)]. Významná je tak především svévole při výkladu a užití příslušných ustanovení zákona [např. nález sp. zn. II. ÚS 2864/12 ze dne 3. 9. 2013 (N 157/70 SbNU 453)].
7. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi zachovává zdrženlivost při zásazích, které by byly motivovány pouze nesouhlasem s odůvodněním či obecně s právními a skutkovými závěry obecných soudů, neboť nesprávná interpretace hmotného či procesního práva zásadně nemůže založit porušení základního práva na spravedlivý proces vyjma situací, pokud by zasáhla některé z ústavních subjektivních práv [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 31/97 ze dne 29. 5. 1997 (N 66/8 SbNU 149)].
8. V této souvislosti je předně třeba připomenout, že smysluplnost účastníkem uplatněných nákladů řízení zkoumá obecný soud vždy a jejich náhradu přiznává úspěšnému účastníku jen u těch účelně vynaložených (srov. § 142 odst. 1 o. s. ř.). Specifikum subjektů reprezentujících stát, či od státu odvozených a na veřejné rozpočty navázaných, spočívá v tom, že v takových případech je třeba na účelnost právního zastoupení pohlížet o to přísněji. Je pravdou, že uvedenou otázkou se Ústavní soud - přes svoji zdrženlivost v nákladové problematice - v minulosti opakovaně zabýval.
Takto vyslovil, že právě u subjektů odvozených od státu se - až na odůvodněné výjimky - presumuje dostatek jejich finančního a personálního aparátu schopného hájit práva subjektu v soudních řízeních, týkajících se jeho běžné agendy [ve vztahu k České televizi například nález sp. zn. II. ÚS 1333/14 ze dne 18. 2. 2015 (N 36/76 SbNU 503), ve vztahu k obecní samosprávě viz nálezy sp. zn. IV. ÚS 2434/19 ze dne 24. 3. 2020 (N 53/99 SbNU 141) a sp. zn. I. ÚS 3812/19 ze dne 19. 5. 2020 (N 100/100 SbNU 159)].
9. Konkrétně ve vztahu ke státnímu podniku pak Ústavní soud například v bodě 8 usnesení sp. zn. II. ÚS 132/18 ze dne 6. 3. 2018 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) uvedl, že ani "státnímu podniku - jakožto podnikatelskému subjektu - nelze zcela upřít právo nechat se zastupovat advokátem, pokud uzná za vhodné vyhledat právní pomoc dle obtížnosti konkrétního případu." (podobně přímo ve vztahu ke stěžovateli viz i usnesení sp. zn. II. ÚS 3189/19 ze dne 14. 1. 2020). Vedle toho ovšem Ústavní soud v citovaných ani jiných rozhodnutích (viz dále) nezpochybňuje, že i od státního podniku se očekává disponování patřičným právně administrativním aparátem.
10. Právě posouzení obtížnosti případu ve spojitosti s úvahou o účelnosti vynaložených nákladů řízení je výhradní doménou obecných soudů. Stejně jako tedy v citovaném případě sp. zn. II. ÚS 132/18 neměl Ústavní soud výhrady proti úvaze obecných soudů odůvodňující účelnost uplatněných nákladů České pošty, s. p., na zastoupení advokátem (a podobně v jiných případech viz i usnesení sp. zn. IV. ÚS 1703/18 ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1460/18 ze dne 29. 5. 2018 a sp. zn. II. ÚS 3154/18 ze dne 4. 1. 2019; popř. i ve vztahu k samotnému stěžovateli viz také usnesení sp. zn. I. ÚS 1293/20 ze dne 19. 5. 2020), nepřísluší mu nyní hodnotit závěr odvolacího soudu o tom, že nešlo o věc natolik složitou, aby měla přesahovat rámec právního oddělení stěžovatele, byl-li dostatečně odůvodněn (k tomu viz body 28 a 29 odůvodnění napadeného rozsudku).
11. Také z rozhodovací činnosti Ústavního soudu je zřejmé, že nevyhnutelnou (a tedy nikoli ojedinělou) součástí činnosti stěžovatele (popř. i jiných správců povodí) je řešení soudních sporů souvisejících s právními vztahy plynoucími z vlastnictví pozemků či vodních děl na nich umístěných, ať už přímo z titulu výše citovaného ustanovení vodního zákona (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 2070/21 ze dne 15. 9. 2021, dále např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2154/21 ze dne 3. 5. 2022) nebo v jiných právních souvislostech (usnesení sp. zn. IV. ÚS 547/02 ze dne 26. 8. 2003, usnesení sp. zn. IV. ÚS 610/02 ze dne 10. 6. 2004, usnesení sp. zn. IV. ÚS 444/04 ze dne 15. 3. 2005, usnesení sp. zn. IV. ÚS 966/16 ze dne 10. 5. 2016, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1549/18 ze dne 19. 6. 2018 a další).
12. Ústavní soud nemíní naznačovat, že by se stěžovatel napříště neměl nechávat zastupovat v soudním řízení advokátem; takové rozhodnutí je skutečně ponecháno jeho manažerskému vedení. Je tím pouze demonstrováno, že právní posouzení odvolacího soudu (a řešení jím zvolené) nevybočuje z běžných interpretačních pravidel extrémním způsobem. Protože konečné posouzení hospodárnosti takového rozhodnutí (stejně jako u každého jiného účastníka řízení) je podle konkrétních okolností souzené věci na obecných soudech; nejeví-li se přitom jejich úvaha na první pohled excesivně, nenašel Ústavní soud důvod blíže se zabývat ústavní stížností týkající se nákladového rozhodnutí.
13. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. ledna 2023
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu