Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele L. J., zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem, sídlem Vysoká 149/4, Liberec, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka Pardubice č. j. 13 To 320/2024-169 ze dne 5. listopadu 2024 a usnesení Okresního soudu Pardubicích č. j. 3 T 71/2021-148 ze dne 20. září 2024, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Pardubicích, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a připojený návrh se odmítají.
1. Okresní soud v Pardubicích ("soud prvního stupně") napadeným usnesením rozhodl, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání jednoho roku uložený mu trestním příkazem soudu prvního stupně č. j. 3 T 71/2021-97 ze dne 15. června 2021, podmíněně odloženým na zkušební dobu tří let. Krajský soud v Hradci Králové ("stížnostní soud") v neveřejném zasedání stížnost zamítl.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých základních práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"). Současně stěžovatel připojil i návrh na odklad vykonatelnosti napadených usnesení.
3. Stěžovatel uvádí, že výkon trestu odnětí svobody mu byl nařízen pro spáchání dvou přestupků ve zkušební době (řízení elektrokola a automobilu pod vlivem drog), v obou případech byl výsledek testu pozitivní a stěžovatel se odmítl lékařskému vyšetření. V obou případech mu byla uložena pokuta (25 000 Kč), ve druhém případě i trest zákazu řízení motorových vozidel na dvanáct měsíců. Podle stěžovatele obecné soudy vycházely nedůvodně z přesvědčení, že překročila-li by hladina drogy v krvi hranici vylučující jeho způsobilost řídit automobil, byl by uznán vinným z přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky a byl by mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody.
Soud má v případě rozhodování o přeměně trestu vycházet ze zásady in dubio pro reo a respektovat presumpci neviny. Obecné soudy však vycházely jen z předpokladu, že hladina potřebná k posouzení věci jako trestného činu byla překročena. Stěžovatel má za to, že mu měla být udělena sankce méně citelná (prodloužena zkušební doba) a odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, podle které ani spáchání trestného činu ve zkušební době automaticky nevede k nařízení podmíněně odloženého trestu [viz např. nález sp. zn. II.
ÚS 222/07 ze dne 26. dubna 2007 (N 72/45 SbNU 143); všechna rozhodnutí na https://nalus.usoud.cz]. Stěžovatel je přesvědčen, že obecné soudy nezohlednily jeho rodinný život (dvě děti), pracovní zařazení, a porušily princip individualizace.
4. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), a nikoli další instancí v systému všeobecného soudnictví. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů je záležitostí obecných soudů, které musí posoudit, jsou-li dány podmínky pro aplikaci právního institutu, a své úvahy zákonem stanoveným postupem odůvodnit. Ústavní soud zasáhne toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo vykazují-li znaky svévole.
5. Podle trestního příkazu (15. června 2021) spáchal stěžovatel přečin ohrožení pod vlivem návykové látky (§ 274 odst. 1 trestního zákoníku) a byl odsouzen i za sbíhající přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku (trestní příkaz Okresního soudu v Chebu č. j. 7 T 11/2021-58 ze dne 22. února 2021). Za to mu byl uložen trest odnětí svobody na jeden rok, podmíněně odložený na zkušební dobu tří let, trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dva roky a trest propadnutí věci. Podle protokolu o veřejném zasedání (20. září 2024) stěžovatel spáchání přestupků pod vlivem drog přiznal s tím, že je užil delší dobu před jízdou, necítil se být ovlivněn a odběr krve považoval za zbytečný.
6. Z usnesení soudu prvního stupně se podává, že stěžovatel se nechal vystavit hrozbě uložení vyšší pokuty za odmítnutí odběru krve za situace, kdy, jak sám uvedl, nebyl již pod vlivem drog v takovém rozsahu, aby šlo o přestupek, natož trestný čin. Využitím práva odmítnout odběr krve znemožnil zjištění míry skutečného ovlivnění drogami, s ohledem na své předchozí zkušenosti (i z doby před podmíněným odsouzením) si musel být vědom případných následků. Soud prvního stupně uzavřel, že stěžovatel ve zkušební době nevedl řádný život.
Stížnostní soud přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a označil v něm vyslovené závěry za správné; uvedl, že stěžovatel se dopustil opakovaně závažného přestupku obdobného charakteru, pro který byl podmíněně odsouzen - nešlo o ojedinělé pochybení, a proto je nařízení výkonu trestu odnětí svobody přiměřené. Jednání stěžovatele obecné soudy vyhodnotily jako snahu vyhnout se hrozbě přísnější sankce, než jakou pro něj představovaly pokuty, jejichž výše je blízká jím deklarovanému měsíčnímu příjmu; přestupky vyhodnotily jako závažné.
7. Vedení řádného života nelze ztotožňovat jen s tím, že v průběhu zkušební doby podmíněně odsouzený nespáchal další trestný čin. Řádným životem se rozumí, že podmíněně odsouzený dodržuje právní řád, plní své základní povinnosti v soukromém životě i vůči státu a společnosti, má legální zdroj příjmů, nepáchá přestupky ani jiné delikty. Nařízení výkonu trestu mohou proto odůvodnit i takové nedostatky v životě podmíněně odsouzeného jako neplnění vyživovací povinnosti, neplacení daní, opakované porušování občanského soužití apod. Méně škodlivé delikty ani některé (zpravidla nedbalostní) trestné činy nemusí vždy být důvodem pro nařízení trestu. Naopak jiné úmyslné (opakované) jednání svědčí o tom, že výchovný záměr podmíněného odsouzení nebyl účinný (viz též Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1357 a násl.).
8. Právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) i právo na spravedlivý proces (čl. 6 Úmluvy) zajištuje každému, že o jeho věci bude rozhodovat nezávislý a nestranný soud, nikoli, že rozhodnutí musí odpovídat jeho očekávání. Stěžovatel byl v řízení slyšen a měl možnost vyjádřit se ke všem důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny). Porušením presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny) není, je-li stěžovatel sám subjektivně přesvědčen, že závěry obecných soudů a výsledek jejich rozhodování jednoznačně neprokazují naplnění všech znaků trestného činu. Existence pochybností, které je nutno v souladu se zásadou in dubio pro reo vykládat ve prospěch obviněného, musí být objektivní a zjevná i nezúčastněnému pozorovateli.
9. Z napadených usnesení vyplývá, že se obecné soudy věcí důkladně zabývaly. Lze sice chápat nespokojenost stěžovatele s nařízením výkonu trestu, jeho argumentaci je však třeba považovat jen za prezentaci vlastního hodnocení věci, tedy polemiku s právními závěry obecných soudů nezpůsobilou založit důvodnost ústavní stížnosti.
10. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný. Ústavní soud nevyhověl návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí do doby rozhodnutí ve věci samé, neboť o ústavní stížnosti rozhodl přednostně, mimo pořadí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. ledna 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu