Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o návrhu stěžovatele Aloise Lockera, právně nezastoupeného, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. června 2019 sp. zn. 25 Cdo 159/2019, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Dne 30. října 2019 byl Ústavnímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze doručen návrh stěžovatele, v němž stěžovatel bez bližší argumentace brojil proti shora uvedenému usnesení Nejvyššího soudu.
2. Ústavní soud se návrhem zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek jeho přijatelnosti v rovině ústavní stížnosti, tedy zda vyhovuje zákonným požadavkům pro ústavní stížnosti stanoveným zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a dospěl k závěru, že uvedený návrh byl učiněn po uběhnutí dvouměsíční lhůty stanovené v § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, jelikož pro posouzení včasnosti návrhu je vždy rozhodný okamžik jeho doručení samotnému Ústavnímu soudu.
Toto platí i pro podání či návrhy, které jsou případně Ústavnímu soudu postoupeny jiným orgánem veřejné moci, jako se tomu stalo v této věci. Vzhledem k časovému intervalu mezi datem vydání napadeného usnesení Nejvyššího soudu a doručení návrhu stěžovatele Ústavnímu soudu si Ústavní soud nejdříve vyžádal u Městského soudu v Praze potvrzení o tom, kdy bylo tehdejší právní zástupkyni stěžovatele, JUDr. Kláře Mottlové, advokátce, napadené usnesení Nejvyššího soudu doručeno. Z tohoto potvrzení Ústavní soud zjistil, že napadené usnesení bylo tehdejší právní zástupkyni stěžovatele doručeno již dne 8.
července 2019 a tudíž lhůta pro podání ústavní stížnosti stěžovateli marně uběhla dne 9. září 2019 (když 8. září 2019 byla neděle).
3. Zákonná lhůta pro podání ústavní stížnosti zakotvená v § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je propadná a nelze ji prodloužit ani její případné zmeškání prominout. Ústavnímu soudu tak nezbylo nic jiného, než návrh stěžovatele bez jednání odmítnout jako ústavní stížnost podanou po lhůtě postupem dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud přitom také nepřehlédl, že návrh stěžovatele nesplňoval základního obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu pro návrhy na zahájení řízení (§ 34 zákona o Ústavním soudu), neobsahoval povinné přílohy (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu) a vykazoval i vadu spočívající v absenci povinného právního zastoupení advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Nicméně Ústavní soud zbytečně nevyzýval stěžovatele k odstranění vad postupem § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, neboť ani to by konečné rozhodnutí ve věci nemohlo ovlivnit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. ledna 2020
David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj