Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Milana Hulmáka, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské, Dity Řepkové, Pavla Šámala, Jana Wintra a Daniely Zemanové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti ACQUIRE CZ, s. r. o., sídlem U Santošky 2285/11, Praha 5 - Smíchov, zastoupené JUDr. Filipem Sojákem, advokátem, sídlem Mikuláše z Husi 382/12, Praha 4 - Nusle, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30.
září 2024 č. j. 23 Co 148/2024-439, vedené pod sp. zn. I. ÚS 3492/24 , a ústavní stížnosti stěžovatele Vladimíra Vitíše, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. září 2024 č. j. 23 Co 148/2024-439 a výroku II rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. dubna 2024 č. j. 16 C 121/2021-336, vedené pod sp. zn. III. ÚS 3520/24 , za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Příbrami, jako účastníků řízení, o spojení věcí, takto: Ústavní stížnosti vedené pod spisovými značkami I.
ÚS 3492/24 a III. ÚS 3520/24 se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod spisovou značkou I. ÚS 3492/24.
1. Stěžovatelka i stěžovatel se ústavními stížnostmi domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud"). Krajský soud napadeným usnesením změnil rozsudek Okresního soudu v Příbrami v nákladovém výroku II tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Stěžovatel společně s usnesením krajského soudu napadl i nákladový výrok II rozsudku Okresního soudu v Příbrami.
2. Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků.
3. Stěžovatelka i stěžovatel napadli stejné usnesení krajského soudu týkající se náhrady nákladů řízení. Obě ústavní stížnosti spolu tedy souvisejí, a Ústavní soud proto z důvodu hospodárnosti a efektivity řízení rozhodl podle výše uvedených ustanovení o spojení věcí ke společnému řízení.
4. Podle § 5 odst. 7 Rozvrhu práce Ústavního soudu je soudcem zpravodajem ve spojených věcech soudce Jan Wintr, jemuž byla přidělena první ze spojovaných ústavních stížností.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. ledna 2025
Josef Baxa v. r. předseda Ústavního soudu
7. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z toho také plyne, že ústavní stížnost je krajním prostředkem ochrany práva nastupujícím až tehdy, není-li náprava před jinými orgány možná. Proto může ústavní stížnost zásadně směřovat pouze proti rozhodnutím konečným, která musí být vůbec způsobilá zasáhnout do ústavně zaručených práv či svobod stěžovatele. Druhý výrok usnesení okresního soudu však byl změněn usnesením krajského soudu. V napadené části tak usnesení okresního soudu nenabylo právní moci, nestalo se konečným rozhodnutím, a ze své povahy tak nemůže porušit základní práva či svobody stěžovatele. Ústavní stížnost proti II. výroku usnesení okresního soudu je proto nepřípustná.
8. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti, nikoli běžné zákonnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Ústavní soud není součástí soustavy soudů, není povolán k přezkumu aplikace podústavního práva a do rozhodovací činnosti obecných soudů může zasáhnout jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody. Jiné vady se nacházejí vně mezí pravomocí Ústavnímu soudu svěřených.
9. K otázce náhrady nákladů řízení se Ústavní soud dlouhodobě staví rezervovaně. Přestože se spor o náhradu nákladů řízení může (i citelně) dotknout majetkové sféry účastníka řízení, nedosahuje zpravidla intenzity porušení základních práv nebo svobod. Ústavní soud při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před soudy podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě, podrobuje ji omezenému ústavněprávnímu přezkum a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně. Například jestliže zjistí extrémní rozpor s principy spravedlnosti nebo že by bylo zasaženo i jiné základní právo [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 653/03 ze dne 12. 5. 2004 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)].
10. Ustanovení § 150 o. s. ř. obecně slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Rozhodnutí, v souladu s nímž si ten, kdo v řízení uspěl, také ponese sám své náklady, se proto bude jevit spravedlivým především s ohledem na existenci okolností souvisejících s předsoudním stadiem sporu, s chováním účastníků v tomto stadiu, s okolnostmi uplatnění nároku apod. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení; soud musí důkladně zvážit všechny okolnosti případu a v odůvodnění náležitě vyložit, proč se mu s ohledem na jejich existenci jeví jako spravedlivé nerozhodnout o náhradě nákladů řízení podle zásady úspěchu ve věci (srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 1671/08 či I. ÚS 257/05 ).
11. Krajský soud ve svém rozhodnutí vysvětlil důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. (viz výše bod 2) s poukazem na průběh řízení a obstrukční postup stěžovatele, který nemůže být obhájen skutečností, že se jednalo o pohledávku později zaniklou započtením. Pokud by krajský soud posoudil započtení jako úspěch stěžovatele, došlo by k nežádoucí aprobaci jeho obstrukčního chování. V daném případě tedy shledal jako vhodné použít § 150, podle něhož soud nemusí náklady zcela nebo částečně přiznat. Jinými slovy měl krajský soud za to, že formálně byl v řízení úspěšný stěžovatel, který ale postupoval obstrukčně. Proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k poměrům konkrétní věci, k řádnému odůvodnění rozhodnutí a vzhledem k omezenému přezkumu (viz výše bod 9) je takový závěr ústavněprávně přijatelný.
12. Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv či svobod stěžovatelky ani stěžovatele. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jejich ústavní stížnosti odmítl, a to v případě stěžovatelky podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a v případě stěžovatele z části podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný a z části podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. března 2025
Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu