Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelů Marie a Vladislava Grůberových, zastoupených Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Veverkova 2707/1, proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 2764/2022-180 ze dne 5. 10. 2022, Krajského soudu v Plni č. j. 13 Co 326/2021-127 ze dne 22. 3. 2022 a Okresního soudu v Klatovech č. j. 27 EXE 219/2021-86 ze dne 6. 10. 2021, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Klatovech, jako účastníků řízení, a společnosti Zoxo Financial s. r. o., se sídlem v Plzni, Guldenerova 547/4, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
1. Stěžovatelé se u obecných soudů neúspěšně domáhali odkladu a zastavení exekuce, vedené na jejich majetek pro uspokojení pohledávky vedlejší účastnice ve výši 660 356,81 Kč s příslušenstvím. Obecné soudy nepřisvědčily jejich tvrzení, že byl exekuční návrh podán nedůvodně (předčasně), neboť stěžovatelé podle exekučního titulu plní dobrovolně a splatnost vymáhané pohledávky tak ještě nenastala.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelé jako osoby oprávněné a řádně zastoupené advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhají zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Obecné soudy podle jejich přesvědčení nevzaly na vědomí argumenty ohledně nepřiměřenosti vedení exekuce a následků s ní spojených za drobné prodlení s úhradou jejich dluhu podle usnesení o schválení smíru. Napadená rozhodnutí považují za formalistická, nezohledňující konkrétní okolnosti daného případu.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Článek 36 odst. 1 Listiny nezaručuje jednotlivci právo na úspěch ve věci či na výrok soudu podle vlastních představ; zaručuje mu nestranné a nezávislé posouzení věci, rovné postavení vůči ostatním účastníkům řízení, možnost jednat před soudem a vyjádřit se k věci. V žádném z uvedených ohledů Ústavní soud pochybení ze strany obecných soudů, jež by zasluhovalo jeho bližší pozornost, nezaznamenal. Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Může tak učinit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody, neboť je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ústavnosti. Jestliže tedy obecné soudy nepřisvědčily tvrzením stěžovatelů, posoudily rozhodné otázky odlišně od jejich názoru a svá právní posouzení přiléhavě a dostatečným způsobem odůvodnily, jde o právní závěry ústavně nezávislých soudů, do jejichž rozhodovací činnosti je ingerence Ústavního soudu nepřípustná.
5. Stěžovatelé měli možnost svou argumentaci obecným soudům přednést, této možnosti i využili, nebyli s ní však úspěšní. Z této skutečnosti samotné porušení jejich základních práv neplyne. Obecné soudy přesvědčivě a přiléhavě vyložily, proč nemůže být procesní obrana stěžovatelů účinná a proč není dán důvod k zastavení vedené exekuce. K tomu není z ústavněprávního hlediska co dodat. Jakkoli se stěžovatelům může zdát vedení exekuce tvrdé a nepřiměřené, zesplatnění celé pohledávky při prodlení s plněním splátkového kalendáře si s vedlejší účastnicí ujednali dobrovolně. Je potom právem věřitele domáhat se uspokojení své pohledávky exekuční cestou, které mu (nejde-li o případ jeho zneužití) nelze upřít.
6. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu [nález sp. zn. II. ÚS 3194/18 ze dne 1. 4. 2019 (N 44/93 SbNU 119), nález sp. zn. IV. ÚS 3216/14 ze dne 17. 12. 2015 (N 218/79 SbNU 503), nález sp. zn. II. ÚS 2230/16 ze dne 1. 11. 2016 (N 206/83 SbNU 281), nález sp. zn. Pl. ÚS 9/15 ze dne 8. 8. 2017 (N 138/86 SbNU 333; 338/2017 Sb.)] vyjadřují stěžovatelé přesvědčení, že jejich případ splňuje atributy zneužití práva a že je na místě exekuci zastavit podle § 268 odst. 1 písm. a), g) a h) o. s. ř. jako nepřípustnou pro rozpor s principy právního státu a k odstranění zjevné nespravedlnosti.
7. Ústavní soud s odkazem na odůvodnění napadených rozhodnutí přesvědčení stěžovatelů nesdílí. Nejde o námitky, které by stěžovatele neuplatnili již v řízení před obecnými soudy a se kterými by se obecné soudy v odůvodnění napadených rozhodnutí nevypořádaly. Z nich je patrno, že "[j]ak bylo uvedeno výše, exekuční řízení bylo zahájeno k návrhu oprávněné podanému pět měsíců poté, kdy se povinní dostali do prodlení se splácením splatných splátek dluhu. Povinní si byli vědomi toho, že neuhradí-li dluh ve lhůtě, která byla oprávněnou několikrát prodloužena, bude podán exekuční návrh.
... Pokud pak oba povinné vymáhání jejich povinnosti vůči oprávněné, které sami dobrovolně nedostáli a exekuci tak mohli očekávat, omezil v plnění dalších závazků, resp. zajišťování svých potřeb (jakkoliv tyto povinní více nespecifikují), nelze tyto skutečnosti zohledňovat na úkor oprávněné." (bod 13 usnesení okresního soudu). Krajský soud pak k tomu v bodě 10 usnesení dodává: "Z uvedeného tedy vyplývá, že bylo sjednáno plnění dluhu povinných za oprávněnou z titulu uzavřené úvěrové smlouvy ve splátkách, kdy byla stanovena doba plnění jednotlivých splátek, ale i zároveň doba splatnosti celé pohledávky určením poslední splátky, přičemž součástí ujednání o plnění ve splátkách bylo i ujednání o tom, že nezaplacením jedné ze splátek nastává celá splatnost celého dluhu najednou a tímto okamžikem, tj. prodlením se zaplacením kterékoliv splátky, se stal exekuční titul co do zbytku dluhu vykonatelným."
8. Takové odůvodnění soudních rozhodnutí nevnímá Ústavní soud jako formalistické - právě naopak. Ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. O návrhu na odklad vykonatelnosti Ústavní soud samostatně nerozhodoval, a to s ohledem na dobu uplynuvší mezi podáním ústavní stížnosti a jejím vyřízením; tento návrh pak sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. ledna 2023
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu