Vadný procesní postup Nejvyššího správního soudu - nedoručení výzvy k zaplacení soudního poplatku
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Nález
Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře - ze dne 27. března 2018
sp. zn. I. ÚS 355/18
ve věci ústavní stížnosti Bc. Nikol Krčkové, zastoupené JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem, se sídlem Polská 4, Karlovy Vary, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Afs 395/2017-22 ze dne 10. ledna 2018 o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Odvolacího finančního ředitelství jako vedlejšího účastníka řízení.
Odůvodnění
I.
1. Ústavní stížností, podanou podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým bylo zastaveno řízení o její kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 30 Af 46/2016-69 ze dne 21. listopadu 2016. V odůvodnění kasační soud konstatoval, že přípisem ze dne 13. prosince 2017, který byl doručen do datové schránky jejího právního zástupce dne 15. prosince 2017, vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto přípisu. Jelikož stěžovatelka soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatila, Nejvyšší správní soud s odkazem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, rozhodl, jak je shora uvedeno.
2. Stěžovatelka má za to, že napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Je přesvědčena, že v projednávaném případě nebyly splněny předpoklady pro zastavení řízení, resp. k jeho zastavení došlo omylem, což opírá o skutečnost, že výzva k zaplacení soudního poplatku se do její dispozice nikdy nedostala. Dne 15. prosince 2017 do datové schránky jejího právního zástupce Nejvyšší správní soud doručil toliko žádost o předložení spisu, která byla adresována Krajskému soudu v Plzni. Nejvyšší správní soud po upozornění, kterého se mu dostalo od jejího právního zástupce, tuto chybu sám uznal s tím, že náprava cestou opravných prostředků není, s výjimkou ústavní stížnosti, možná.
3. Stěžovatelka dále v souladu s § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu požádala o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí s odůvodněním, že již dříve byl v předmětné věci, s ohledem na hrozbu vzniku vážné újmy na jejím majetku v důsledku nařízené daňové exekuce, přiznán odkladný účinek žalobě, kterou směřovala ke Krajskému soudu v Plzni. Dokud není právně najisto postaveno, zda postupem Nejvyššího správního soudu došlo k ústavněprávnímu zásahu do jejích práv, je dle stěžovatelky namístě odkladný účinek kasačním soudem vydanému usnesení přiznat.
II.
4. K výzvě Ústavního soudu se k podané ústavní stížnosti vyjádřil účastník řízení Nejvyšší správní soud. Poukázal přitom na obsah svého spisu, který svědčí o tom, že tvrzení obsažená v ústavní stížnosti jsou pravdivá. Výzva k zaplacení soudního poplatku nebyla zástupci stěžovatelky řádně doručena, jak vyplývá z doručenky připojené k této výzvě. Nedopatřením byla zástupci stěžovatelky doručena žádost o spis na č. l. 15 soudního spisu, adresovaná Krajskému soudu v Plzni. Podmínky pro zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku tak nebyly dány. Nejvyšší správní soud proto navrhl ústavní stížnosti jako důvodné vyhovět. Dodal, že se stěžovatelce prostřednictvím jejího zástupce omluvil, a vyslovil lítost, že jeho omyl nezbývá než řešit nálezem Ústavního soudu.
6. V mezích takto limitovaného přezkumu Ústavní soud posoudil napadený soudní akt a příslušný spisový materiál, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
7. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně uvedl, že o protiústavnost jde i tehdy, jestliže procesní postup soudu vybočuje ze zákonných pravidel, jež řízení před ním upravují, a toto vybočení je způsobilé se promítnout (stěžovateli negativně) do jeho výsledku. Tak je tomu rovněž v případě zřetelných mechanických pochybení soudu, jímž je kupříkladu nedostatečné seznámení se s obsahem spisu, založení rozhodné listiny do spisu jiného, omyl při datování jejího příchodu apod. [srov. nález
sp. zn. III. ÚS 290/06
ze dne 28. června 2007 (N 108/45 SbNU 459)]. Z pohledu práva na spravedlivý (řádný) proces totiž nemůže obstát výrok soudu založený "na věcně nesprávných argumentech".
8. Obdobné se prosazuje i v dané věci, v níž Nejvyšší správní soud zastavil řízení o kasační stížnosti stěžovatelky z té příčiny, že stěžovatelka ve stanovené lhůtě nezaplatila soudní poplatek. Vycházel z marného uplynutí lhůty podle výzvy soudu ze dne 13. prosince 2017, avšak přehlédl, že uvedená výzva nebyla stěžovatelce nikdy doručena, což znamenalo, že lhůta k zaplacení soudního poplatku ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. nepočala běžet. Tento omyl je zjevný ze spisové dokumentace a sám Nejvyšší správní soud jej uznal a navrhl zrušení svého usnesení.
9. Ústavnímu soudu tak nezbývá než konstatovat, že Nejvyšší správní soud svým postupem, jímž neodůvodněně zastavil řízení o kasační stížnosti stěžovatelky, znemožnil jí realizaci jejího základního práva na řádný soudní proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, který zaručuje každému možnost domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Současně porušil i čl. 36 odst. 2 Listiny, dle něhož každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak.
10. Ve světle výše řečeného Ústavní soud podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl předložené ústavní stížnosti a usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Afs 395/2017-22 ze dne 10. ledna 2018 podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil. Ústavní soud takto rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť měl za to, že od něho nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).
11. Návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí se Ústavní soud samostatně nezabýval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně.