Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky: I. A., zastoupená Mgr. Kristýnou Černou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Vlastislavova 152/4, proti usnesením Městského soudu v Praze č. j. 25 Co 320/2022-3866 ze dne17. 10. 2022 a Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 0 P 663/2015-3778 ze dne 26. 9. 2022, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a vedlejších účastníků řízení: a) nezletilá A. A., b) P. A., takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Nezletilá vedlejší účastnice (dále též "dcera" nebo "nezletilá") je dcerou stěžovatelky (dále rovněž "matka") a vedlejšího účastníka (dále též "otec"). U Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "nalézací soud") probíhá několik let pod sp. zn. 0 P 663/2015 řízení ve věci péče o nezletilou, které je komplikované tím, že matka se s ní zdržuje na území České republiky, zatímco otec ve Velké Británii. V rámci tohoto řízení, při naprosté absenci vůle shodnout se v záležitosti nezletilé bez ingerence soudu, podávají rodiče četné návrhy, včetně návrhů na nařízení předběžných opatření.
2. Napadenými usneseními byl předběžným opatřením zatímně upraven "přeshraniční" styk vedlejšího účastníka s nezletilou tak, že otce je oprávněn stýkat se s dcerou: - v době od 3. 10. 2022 od 16:00 hodin do 16. 10. 2022 do 16:00 hodin; - v době od 27. 12. 2022 od 16:00 hodin do 8. 1. 2023 do 16:00 hodin; - v době od 11. 3. 2023 od 16:00 hodin do 25. 3. 2023 do 16:00 hodin; - v období letních školních prázdnin 2023 od 30. 6. 2023 do 31. 7. 2023. Bylo zároveň rozhodnuto, že ve všech těchto případech otec nezletilou převezme před započetím styku v místě bydliště matky a po jeho ukončení nezletilou převezme matka v místě bydliště otce.
3. Nalézací soud v rozhodnutí o předběžném opatření odkázal například na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 955/15 , sp. zn. I. ÚS 2996/17 nebo sp. zn. I. US 3065/2021, zdůrazňující nezadatelnou roli obou rodičů při péči a výchově jejich dětí. Nalézací soud napadené rozhodnutí na žádost otce vydal a styk otce formou předběžného opatření i na dobu delší časové perspektivy upravil, neboť je to v zájmu nezletilé.
4. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") se s rozhodnutím nalézacího soudu zcela ztotožnil a jako věcně správné je potvrdil. Ve svém pečlivě odůvodněném rozhodnutí mj. uvedl, že nezletilá v současné době navštěvuje druhou třídu základní školy v České republice, zatímco otec žije a pracuje ve Velké Británii. Vztahy rodičů jsou konfliktní, nejsou schopni se dohodnout na jakékoliv záležitosti týkající se nezletilé, čímž dlouhodobě dceru zatěžují a jednají proti jejím zájmům. O úpravě styku otce s nezletilou doposud nebylo pravomocně rozhodnuto, dohoda mezi rodiči není možná a jde-li o návrh otce na nařízení předběžného opatření ohledně úpravy jeho styku s dcerou na delší časové období, je tu nepochybně dána potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků, která je prokázána a jsou osvědčeny skutečnosti, jež jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.
5. Odvolací soud dále uvádí, že je právem otce i nezletilé, aby byl osobní styk realizován, a to nejen prostřednictvím komunikace na dálku; v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. I. ÚS 153/16 , i judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (například rozsudek ve věci Voleský proti České republice ze dne 29. 6. 2004 číslo 63627/00). Také z Úmluvy o právech dítěte plyne, že dítě má právo udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči a oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte.
6. V zájmu dítěte podle odvolacího soudu je, aby bylo zpravidla v péči obou rodičů a aby každý z nich svým dílem přispíval k osobnímu vývoji dítěte; omezení tohoto aspektu rodinného života, tedy styku mezi rodičem a dítětem, musí být řádně a pečlivě odůvodněno, musí sledovat legitimní cíl nejlepšího zájmu dítěte a být tomuto cíli přiměřené. Protože otec v současné době žije ve Velké Británii, kde i pracuje, je jeho styk s nezletilou fakticky omezen. Je však nezpochybnitelné, že otec má právo na styk s nezletilou, ale i na to, aby se nezletilá stýkala s jeho širší rodinou, a stejně tak nezletilá má právo na tento styk s otcem a jeho širší rodinou. Matka si za partnera a otce svého dítěte vybrala muže původem Inda, žijícího buď v Indii, či v anglicky hovořících zemích, posléze se rozhodla soužití ukončit, takže je současný stav způsoben i jejím jednáním. Z těchto důvodů odvolací soud považuje za odpovídající, aby nezletilou přebírala v místě bydliště otce.
7. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátkou [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení napadených rozhodnutí, zejména pro porušení čl. 3 a čl. 18 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte, a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
8. Stěžovatelka zejména namítá, že soudy porušily její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a nepostupovaly v nejlepším zájmu dítěte, jestliže rozhodly předběžným opatřením k návrhu otce tak, že dceru má od otce po každém styku převzít v jeho bydlišti ve Velké Británii. Stěžovatelka uvádí, že to byl otec, který musel počítat s tím, když se vracel do Velké Británie, že jeho rozhodnutí s sebou ponese zvýšené náklady na realizaci styku s dcerou. Není v ekonomických možnostech stěžovatelky, v situaci, kdy je pro nezletilou placeno výživné ve výši pouhých 3000 Kč měsíčně, aby dceru několikrát za rok ve Velké Británii vyzvedávala. Stěžovatelka dále nesouhlasí s důvody rozhodnutí odvolacího soudu, se kterými polemizuje a ohrazuje se proti nim.
9. Jak plyne nejen z napadených rozhodnutí obecných soudů, mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem existuje dlouhodobý a vyhrocený rodičovský konflikt, kterým je ovlivněn i náhled stěžovatelky na důvody, pro které soudy nařídily předběžné opatření a které jsou pro ni subjektivně nespravedlivé a nepřijatelné, zejména jde-li o její povinnost přebírat nezletilou po skončení styku v místě bydliště otce. Ústavní soud ovšem její náhled nesdílí.
Odůvodnění napadených rozhodnutí nejsou excesivní ani jinak nedostačující - právě naopak, zejména odůvodnění usnesení odvolacího soudu je vyčerpávající a lze na ně pro stručnost odkázat. To, že se s důvody rozhodnutí stěžovatelka neztotožňuje, neznamená, že by měl Ústavní soud zasáhnout a napadená usnesení rušit. Postup obecných soudů nenaznačuje žádné porušení zásad spravedlivého procesu; z práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny neplyne právo na požadovaný výsledek soudního řízení.
10. V souzené věci je navíc předmětem přezkumu obecnými soudy vydané předběžné opatření. Podle ustálené judikatury [srov. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171) nebo nález sp. zn. IV. ÚS 189/01 ze dne 21. 11. 2001 (N 178/24 SbNU 327)] Ústavní soud zpravidla nezasahuje do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o usnesení, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a kterými není prejudikován konečný výsledek sporu.
11. Také rozhodnutí o předběžném opatření je však potenciálně způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení; je proto podrobováno přezkumu v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti [viz např. rozhodnutí ve věci sp. zn. III. ÚS 119/98 ze dne 21. 10. 1998 (U 61/12 SbNU 489)]. Ústavní soud při takovém testu zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu může být také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu.
12. Při aplikaci omezeného testu ústavnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že vydané předběžné opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a nebylo projevem svévole, která - aby odůvodnila kasační zásah - by musela být na první pohled zjevná a intenzivní, což v žádném případě nebylo zjištěno. Závěr o rozložení nákladů souvisejících s realizací osobního styku mezi oba rodiče odpovídá navíc obecně závazné nálezové judikatuře Ústavního soudu. K tomu srovnej například nález sp. zn. I. ÚS 2996/17 ze dne 29. 5. 2018: "V zájmu rovnoměrného vyvážení překážek, spojených s realizací styku dítěte s rodičem na větší vzdálenost, považuje Ústavní soud za vhodné, aby tyto byly přeneseny částečně i na rodiče, jemuž bylo dítě svěřeno do péče." (Podobně viz nález sp. zn. IV. ÚS 4156/19 ze dne 2. 9. 2020).
13. Ústavní soud není povolán k tomu, aby řádně odůvodněné závěry obecných soudů jako výraz jejich nezávislé rozhodovací činnosti přehodnocoval, napadená rozhodnutí považuje za ústavně konformní, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. ledna 2023
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu