Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové a soudců Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a Jana Wintra o ústavní stížnosti JUDr. PhDr. Jaroslava Kuby, CSc., advokáta, sídlem Dalejská 59, Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. října 2025 č. j. 70 Co 219/2025-37 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 28. srpna 2025 č. j. 44 Nc 21/2025-24, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Základem posuzovaného případu bylo odmítnutí stěžovatelova návrhu na nařízení předběžného opatření, jehož cílem bylo odstranění údajně difamačního článku z internetového periodika.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů plyne, že stěžovatel navrhl Městskému soudu v Brně (dále jen "městský soud") nařízení předběžného opatření, kterým by vydavateli Deníku Referendum nařídil odstranit konkrétní článek a současně zveřejnit stěžovatelovu repliku na tento text. Stěžovatel článek považoval za "difamační pamflet", který se šíří internetem a v jehož důsledku se zapsalo méně studentů do stěžovatelova ústavněprávního kurzu na vysoké škole. Městský soud návrh odmítl podle § 75b odst. 2 občanského soudního řádu, neboť stěžovatel ke dni podání návrhu u soudu nesložil jistotu ve smyslu § 75b odst. 1 občanského soudního řádu. Nad rámec toho městský soud dodal, že stěžovatelův návrh ani neobsahuje veškeré zákonem požadované náležitosti, což by postačovalo k odmítnutí podle § 75a občanského soudního řádu. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") potvrdil rozhodnutí městského soudu.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že obecné soudy porušily jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel tvrdí, že jistinu nesložil kvůli organizačním nedostatkům na straně městského soudu. Soud totiž údajně neměl na webových stránkách zveřejněno číslo účtu, na který by stěžovatel mohl jistinu složit. Dále uvádí, že ho měl odvolací soud poučit, jak měl v záplavě internetových plátků objevit existenci Deníku Referendum a inkriminovaného článku. Obecné soudy proto údajně formalistickým postupem odmítly stěžovateli poskytnout soudní ochranu a ochranu před neoprávněným zásahem do jeho práva na osobní čest podle čl. 10 Listiny. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel Ústavní soud zpravil o tom, že ho soudce městského soudu požádal o sdělení čísla účtu pro účely vrácení soudního poplatku, a přiložil text repliky na údajně difamační článek.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů přistupuje pouze v případě porušení základních práv jednotlivce (čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Ústavní soud tedy není další soudní instancí a porušení jiné než ústavní normy nezakládá pravomoc k jeho kasačnímu zásahu. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů.
O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Kvalifikované vady se obecné soudy typicky dopustí, jestliže nezohlední dopad některého ústavně zaručeného základního práva na posuzovanou věc, dopustí se neakceptovatelné libovůle, spočívající v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému chápání dotčených právních institutů [např. nález ze dne 25.
9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06
(N 148/46 SbNU 471) či usnesení ze dne 3. července 2025 sp. zn. III. ÚS 1707/25
].
6. Takovou vadu Ústavní soud v napadených rozhodnutích neshledal. Stěžovatel v den podání návrhu na nařízení předběžného opatření nesložil jistotu, na základě čehož městský soud jeho návrh odmítl podle § 75b odst. 2 občanského soudního řádu. Ke stěžovatelovým vysvětlením, proč jistotu nesložil, krajský soud zdůraznil, že stěžovatel nebyl v časové tísni a že bylo na něm zjistit si číslo účtu příslušného soudu a splnit zákonný požadavek složení jistoty. Ústavní soud na uvedeném zákonem předvídaném postupu neshledává nic protiústavního. Další úvahy o vadách návrhu městský soud učinil výslovně nad rámec uvedeného dostačujícího důvodu k odmítnutí návrhu. Ani v tomto případě však Ústavní soud ve světle stížnostních námitek neshledal nic, co by vybočovalo z mantinelů ústavnosti.
7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatele.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. ledna 2026
Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu