Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti M. S., t.č. Věznice Horní Slavkov, P.O.BOX 50, Horní Slavkov, zastoupeného Mgr. Pavlem Grünerem, advokátem se sídlem Bělehradská 1094/4, Karlovy Vary, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2015, č. j. 9 To 268/2015-114, a proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 7. 7. 2015, č. j. 15 T 49/2015-96, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozsudkem krajského soudu byl stěžovatel uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a byl mu za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Ústavní stížností napadeným usnesením krajského soudu bylo odvolání stěžovatele proti uvedenému rozsudku okresního soudu zamítnuto. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že proti napadenému usnesení krajského soudu dovolání nepodal, ač byl o této možnosti v usnesení krajského soudu poučen.
Stěžovatel k tomu ve své ústavní stížnosti uvádí, že jemu ustanovená obhájkyně nepodala za stěžovatele dovolání, přestože on po celou dobu trestního řízení trval na své nevině a nesouhlasil se shora uvedenými rozhodnutími okresního a krajského soudu. Proto rovněž v uvedeném jednání ustanovené obhájkyně spatřuje stěžovatel porušení jeho práva na soudní a jinou právní ochranu. Obsah ústavní stížnosti, jakož i napadených rozhodnutí, nebylo třeba podrobněji rekapitulovat, neboť z důvodů dále vyložených je nutno ústavní stížnost odmítnout.
Stěžovatel byl v usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2015, č. j. 9 To 268/2015-114, poučen o možnosti podat proti tomuto rozhodnutí dovolání. Jak stěžovatel sám ve své ústavní stížnosti uvádí, mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání neuplatnil.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než konstatovat, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když před podáním ústavní stížnosti neuplatnil mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání. Ústavní soud v souvislosti s výtkami stěžovatele, týkajícími se nepodání dovolání proti usnesení krajského soudu jeho obhájkyní, připomíná, že ústavně zaručené právo na obhajobu [čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. b), c), Úmluvy] je jedním ze základních komponentů spravedlivého procesu, přičemž tato ústavní záruka se přirozeně promítá i do procesního předpisu, jímž je zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (§ 2 odst. 13, § 33 odst. 1, § 35 a násl. trestního řádu).
Ten stojí na principu priority volby obhájce (§ 33 odst. 1, § 37 trestního řádu). Je vždy věcí osoby, proti níž se trestní řízení vede, zda takto koncipovaného práva využije a kdy a koho z osob k tomu oprávněných svou obhajobou pověří. Za uskutečněnou volbu potom nese odpovědnost sama. V souvislosti s posuzovanou věcí, je třeba zdůraznit, že stát, a tedy ani orgány činné v trestním řízení, nenesou v případě ustanoveného (stejně jako v případě zvoleného) obhájce odpovědnost za způsob provádění obhajoby, a dokonce ani za její nedostatečné vykonávání.
Evropský soud pro lidská práva opakovaně judikoval, že advokacie je nezávislá na státu a výkon obhajoby je především otázkou vztahu mezi obviněným a obhájcem (srov. Tripedi v. Itálie, A č. 281-B, obdobně Imbroscia v. Švýcarsko, A č. 275). Pro úplnost lze přitom odkázat také na další rozhodnutí Ústavního soudu v obdobných věcech - srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1730/17 ze dne 12. 6. 2017, usnesení sp. zn. II. ÚS 1233/17 ze dne 16. 5. 2017, usnesení sp. zn. III. ÚS 4034/16 ze dne 4. 5. 2017, usnesení sp. zn. III.
ÚS 50/17 ze dne 20. 1. 2017, usnesení sp. zn. IV. ÚS 3935/16 ze dne 12. 1. 2017, usnesení sp. zn. III. ÚS 1831/16 ze dne 14. 12. 2016, usnesení sp. zn. I. ÚS 3882/16 ze dne 5. 12. 2016 a další (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz). Z výše uvedených důvodů musela být ústavní stížnost odmítnuta jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. září 2017
Jaroslav Fenyk v. r. soudce Ústavního soudu