Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti H. C., zastoupené JUDr. Drahomírou Janebovou Kubisovou, advokátkou, sídlem Olbrachtova 599/8, Mladá Boleslav, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2019 č. j. 101 Co 268/2019-348, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení a P. C. a nezletilých V. C. a Š. C., jako vedlejších účastníků řízení, takto:*)
___________________________________________
*) ve znění opravného usnesení ze dne 5. 2. 2020
Opatrovníkem nezletilého V. C. a nezletilého Š. C. se pro řízení před Ústavním soudem ve věci
sp. zn. I. ÚS 3784/19
ustanovuje Statutární město Mladá Boleslav.*)
___________________________________________
*) ve znění opravného usnesení ze dne 5. 2. 2020
1. Ústavnímu soudu byla dne 25. 11. 2019 doručena ústavní stížnost stěžovatelky, která směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2019 č. j. 101 Co 268/2019-348.
2. Podle ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve spojení s ustanovením § 469 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních a § 892 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem. V takovém případě jmenuje soud dítěti opatrovníka. Opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí.
3. Ústavní stížnost stěžovatelky napadá závěry obecných soudů dotýkající se konkrétních zájmů nezletilých, přičemž nezletilí mají postavení vedlejších účastníků řízení o ústavní stížnosti. Protože zákonní zástupci jsou také účastníky (resp. vedlejšími účastníky) řízení o ústavní stížnosti, může dojít ke střetu jejich zájmů.
4. Ústavní soud proto ustanovil opatrovníka schopného účinně hájit zájmy nezletilých v řízení o ústavní stížnosti, a to zejména prostřednictvím vyjádření k věci na základě výzvy Ústavního soudu a případně dalších nezbytných procesních úkonů. S ohledem na povahu sporu se jeví jako nejvhodnější opatrovník příslušný orgán vykonávající sociálně-právní ochranu dětí, v tomto případě Statutární město Mladá Boleslav, sídlem Komenského náměstí 61, 293 01 Mladá Boleslav, které oba nezletilé zastupovalo již v řízení před obecnými soudy.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. února 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu
14. Ústavní soud zaslal doručená vyjádření k ústavní stížnosti stěžovatelce. Stěžovatelka ve své replice ze dne 8. 4. 2020 uvedla, že od doby uzavření školských zařízení v souvislosti s opatřeními pro zamezení šíření nemoci COVID-19, tj. od poloviny března 2020, se rodiče domluvili na praktikování střídavé péče, kdy jeden týden jsou oba nezletilí chlapci u stěžovatelky a druhý týden u otce. V týdnu, kdy jsou oba nezletilí u stěžovatelky, dohání stěžovatelka s nezletilým V. učivo z předchozího týdne, neboť otec neplní školou zadaný učební plán, přestože nyní nedochází do zaměstnání. Stěžovatelka dále uvedla, že kvituje zpětný náhled krajského soudu na nesprávnost rozhodnutí ve světle pozdějších událostí a souhlasí i se zprávou opatrovníka nezletilých. K vyjádření otce nezletilých stěžovatelka uvedla, že nesouhlasí s jeho tvrzením o zásahu do jeho základních práv, jeví se jí jako účelové. Řada otcem uváděných skutečností jsou pouhými tvrzeními, která ničím nepodkládá ani neprokazuje. První námitky proti stěhování otec začal vznášet teprve až v rámci soudního řízení, což bylo ve chvíli, kdy se stěžovatelka i nezletilí v novém domově na Moravě již zabydleli, vytvořili si zde vazby a zázemí a zvykli si zde. Dále stěžovatelka uvedla, že otec nezletilých jí nesděluje podstatné informace o dětech, a to ani informace zásadní, když jí například neumožnil vidět první V. vysvědčení, nepředal jí přihlašovací údaje do školního systému B. (v Základní škole Y děti nemají žákovské knížky, a proto známky a komunikace s rodiči probíhá přes tento systém), nepředával slabikář na pravidelné čtení (na víkend ani na jarní prázdniny). Pokud jde o nezletilého Š., školku navštěvuje nepravidelně a od oběda do odpoledne každodenně pečují o obě děti rodiče z otcovy strany.
15. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
16. Ústavní soud v souladu s ustanovením § 44 zákona o Ústavním soudu uvážil, že ve věci není třeba konat ústní jednání, neboť by nijak nepřispělo k dalšímu, resp. hlubšímu objasnění věci, než jak se s ní seznámil z vyžádaného spisu a z písemných úkonů stěžovatelky, účastníka a vedlejších účastníků řízení.
17. Ústavní soud v minulosti judikoval, že není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů obecných, neboť není vrcholem jejich soustavy (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Důvod ke zrušení rozhodnutí soudu je dán pouze tehdy, pokud by řízení jako celek nebylo spravedlivé a byla v něm porušena ústavně zaručená práva nebo svobody stěžovatele. Jako soudní orgán ochrany ústavnosti je Ústavní soud oprávněn přezkoumat správnost aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti civilních soudů jen za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Rezervovaně pak Ústavní soud přistupuje k soudním rozhodnutím ve věcech rodinných, kdy se jeho přezkumná pravomoc zejména koncentruje na posouzení, zda nejde o zcela extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, resp. které by jinak negovalo právo účastníka řízení na spravedlivý proces [srov. např. nález ze dne 14. 1. 2020
sp. zn. I. ÚS 3241/19
(N 8/98 SbNU 56)].
18. V řízení týkajícím se úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem se tedy přezkum Ústavního soudu soustředí zejména na posouzení otázek, zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy s tím, že důkazní aktivita nedopadá na samotné účastníky, nýbrž na soud, zda hodnocení důkazů odpovídalo principům zakotveným v hlavě páté Listiny a ustanovením občanského soudního řádu a zda byla veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení řádně a dostatečně odůvodněna [srov. např. nález ze dne 16. 6. 2015
sp. zn. II. ÚS 2943/14
(N 110/77 SbNU 607)].
19. Ústavní soud se proto zaměřuje na zjištění, zda řízení před obecnými soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), který musí být vždy prioritním hlediskem, a zda v tomto smyslu rozhodly o konkrétní podobě nejvhodnějšího uspořádání vztahu mezi rodiči a dětmi. Za tímto účelem Ústavní soud ve své judikatuře vymezil ústavněprávní kritéria pro rozhodování o úpravě výchovných poměrů k nezletilým dětem, jejichž naplnění v rámci přezkumu rozhodnutí obecných soudů s ohledem na konkrétní okolnosti daného individuálního případu vždy zkoumá. Mezi kritéria, která musí obecné soudy z hlediska nutnosti rozhodovat v nejlepším zájmu dítěte v těchto řízeních vzít v potaz, patří zejména: "(1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou; (2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby; (3) schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby; a (4) přání dítěte". Je proto především úkolem civilních soudů, aby v souladu s principem nezávislosti rozhodování soudní moci, s ohledem na zjištěný skutkový stav a s přihlédnutím k nezastupitelné osobní zkušenosti, vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, rozhodly o svěření nezletilých dětí do péče jednoho nebo obou rodičů. Základním kritériem přitom musí vždy být především zájem dítěte, a nikoliv přání rodiče [srov. nález ze dne 31. 3. 2020
sp. zn. III. ÚS 149/20
(N 62/99 SbNU 204)].
20. Krajský soud ve svém překvapivém rozhodnutí, které nebylo podloženo návrhy účastníků řízení ani provedenými důkazy, vyšel zejména ze skutečnosti, že stěžovatelka se i s nezletilými syny přestěhovala do 200 km vzdáleného bydliště, tudíž není na místě respektovat a ukotvit chováním stěžovatelky vyvolanou situaci, ale naopak je nutno poskytnout vzhledem ke stěžovatelkou vyvolanému konfliktu ochranu rodičovským právům otce, a nezletilé děti proto svěřil do jeho výlučné péče. Krajský soud tak rozhodl, aniž by respektoval celkový kontext okolností a aniž by prioritním hlediskem byl zájem nezletilých dětí.
21. Ve světle shora uvedeného je zjevné, že krajský soud při svém rozhodování dostatečně nezohlednil výše uvedená ústavněprávní kritéria, a proto jeho rozhodnutí nelze považovat za ústavně konformní. Tímto svým postupem porušil právo stěžovatelky na spravedlivý (řádný) proces chráněné čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, ve spojení s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
22. Z uvedených důvodů Ústavní soud shledal ústavní stížnost stěžovatelky důvodnou, proto jí podle § 82 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a napadený rozsudek krajského soudu podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil. Úkolem krajského soudu tak bude posoudit daný případ znovu, přičemž je vázán právním názorem Ústavního soudu v tom směru, že při rozhodování o změně péče o nezletilé, o neshodě rodičů v záležitosti pro dítě významné, bude povinen zohlednit výše uvedená ústavněprávní kritéria ve vztahu ke konkrétním okolnostem daného případu, včetně respektování práva dítěte vyjádřit se s ohledem na jeho rozumovou a emocionální vyspělost. Ústavní soud při tom zdůrazňuje, že tímto nálezem nevyjadřuje názor (ať již výslovně, či implicitně), do čí výchovy by měli být nezletilí svěřeni, tedy zda do výlučné péče matky, otce, či do střídavé péče (ať už symetrické, či asymetrické), a kterou základní školu by měl nezletilý V. navštěvovat.
23. Jen pro úplnost Ústavní soud uvádí, že samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť by to bylo za situace, kdy rozhodl bez zbytečného prodlení o samotné ústavní stížnosti, zjevně neúčelné.