I.ÚS 399/26 ze dne 20. 3. 2026
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Povodí Vltavy, státní podnik, sídlem Holečkova 3178/8, Praha 5 - Smíchov, zastoupeného JUDr. Vladanou Tikalovou, advokátkou, sídlem Jeremenkova 763/88, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2025 č. j. 28 Cdo 2482/2025-931 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2025 č. j. 21 Co 229/2024-881, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a 1. Jany Bártové, 2. Pavly Imrichovičové, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva podle čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. V projednávané věci se jedná o břehové pozemky vodní nádrže Slapy, o kterých stěžovatel tvrdí, že tvoří jeden funkční celek spolu se stavbou hráze, a proto je nebylo možné vydat vedlejším účastnicím v rámci restituce podle zákona č. 229/1991 Sb. To krajský soud učinil, když změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že vedlejší účastnice jsou každá vlastnicí ideální 1/2 předmětných pozemků, a v tomto rozsahu nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu (napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2025 č. j. 21 Co 229/2024-881). Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost (napadené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. června 2025 č. j. 28 Cdo 2482/2025-931).
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Ústavní soud téměř totožný případ nedávno řešil ve věci sp. zn. IV. ÚS 2400/25
. V citované i projednávané věci se jedná o pozemky v obdobné situaci, které vlastní stejné vedlejší účastnice a stejný stěžovatel v ústavní stížnosti uplatnil téměř totožnou argumentaci. Ústavní soud tuto ústavní stížnost již také odmítl pro zjevnou neopodstatněnost (usnesení sp. zn. IV. ÚS 2400/25 ze dne 18. března 2026).
5. Na odůvodnění tohoto usnesení Ústavní soud pro stručnost odkazuje. I obsah této ústavní stížnosti představuje polemiku se závěry obecných soudů a opakování námitek uplatněných již v předchozích řízeních a řádně vypořádaných soudy. Ústavní soud připomíná, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostmi obecných soudů. Námitky stěžovatele většinově směřují proti zjištěnému skutkovému stavu a výkladu podústavního práva obecnými soudy. Zásadní námitkou stěžovatele týkající se výkladu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě se obecné soudy řádně zabývaly (viz napadené usnesení Nejvyššího soudu, body 8 až 12) a ústavně konformním způsobem vypořádaly.
6. Ústavní soud neshledává řádně odůvodněný závěr obecných soudů o tom, že břehové pozemky netvoří funkční celek se stavbou vodního díla Slapy a nelze je považovat za zastavěné, za protiústavní. Co se týče stěžovatelem zmiňovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.
ÚS 581/14 , závěry obecných soudů s ním nejsou v rozporu - mimo jiné proto, že citovaný nález se týkal pozemku, který byl využíván výhradně pro veřejné účely (což o pozemcích v projednávané věci říci nelze). Prosazení veřejného zájmu, kterým především argumentuje stěžovatel, je ve vztahu k břehovým pozemkům zajištěno veřejnoprávními předpisy omezujícími případně vlastnické právo 1. a 2. vedlejší účastnice (viz např. vodní zákon).
7. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatele. Z napadených rozhodnutí je jednoznačně patrno, jakými úvahami se soudy řídily při posouzení nynější věci, přičemž ani po obsahové stránce úvahy nijak z ústavněprávních limitů nevybočují.
8. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. března 2026 Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu