Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Pavla Holländera a soudce zpravodaje Pavla Rychetského ve věci stěžovatelky Ing.
V. L., zastoupené Mgr. Petrem Nesporým, advokátem se sídlem Puklicova 52, České Budějovice, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. srpna 2012 sp. zn. 7 Tdo 664/2012, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. května 2011 sp. zn. 3 To 998/2010 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. června 2010 sp. zn. 32 T 178/2009, takto: Návrh se odmítá.
Stěžovatelka se domáhala zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčena v jejích ústavně zaručených základních lidských právech a svobodách, aniž by vznesla jakoukoliv ústavněprávní argumentaci.
Stěžovatelka uvedla, že bez splnění zákonných podmínek byla uznána vinnou trestnými činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 2, 3 písm. c) trestního zákona (výrok ad A/1-7), úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) trestního zákona (výrok B/1-2), pokusem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) trestního zákona (výroky ad B/3 a 7), úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) trestního zákona spáchaným ve spolupachatelství se spoluobviněným R.
M. podle § 9 odst. 2 trestního zákona (výrok ad B/6) a nedovolené výroby a držení státní pečeti a úředního razítka podle § 176a trestního zákona (výrok ad B/8) [pozn. zkratka "tr. zákon" označuje v textu tohoto rozhodnutí zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Za tyto trestné činy jí byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s dozorem. Dále jí byl uložen trest zákazu činnosti na dobu 7 let a trest propadnutí věci, a to 8 ks razítek různých finančních úřadů, zdravotní pojišťovny a správy sociálního zabezpečení.
Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto i o vině a trestu spoluobviněného R. M., jakož i o uplatněných nárocích na náhradu škody. Odvolací soud zamítl odvolání stěžovatelky, R. M. i státního zástupce dle § 256 trestního řádu jako nedůvodné. Proti rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, které bylo odmítnuto Nejvyšším soudem jako zjevně neopodstatněné.
Podle odůvodnění ústavní stížnosti, obsahově shodného se stanovisky a závěry stěžovatelky pojatými do opravných prostředků, stěžovatelka tvrdila, že k porušení jejích ústavně garantovaných práv došlo tím, že obecné soudy - stručně řečeno - stěžovatelku nespravedlivě odsoudily v rozporu s trestním zákonem. Stěžovatelka podrobně rozvedla námitky k jednotlivým skutkům a tvrdila, že v řízení došlo k podstatným vadám, které měly vliv na nesprávný výsledek trestního řízení. Obecné soudy se nevypořádaly se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a argumentovala nedostatečnými skutkovými zjištěními nezbytnými pro objasnění věci, dále, že rozhodnutí nejsou řádně odůvodněna, Stěžovatelka mimo jiné tvrdila, že obecné soudy vyvodily ze skutkových zjištění extrémní závěry, které nemají oporu v provedených důkazech. Ústavní soud nebude rekapitulovat průběh řízení, neboť je účastníkům řízení znám.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, shledán nebyl. Nejvyšší soud s poukazem na obsah rozsudků soudu I. a II. stupně, na svou judikaturu i judikaturu Ústavního soudu důvodně dospěl k závěru, že dovolání odsouzené, nyní stěžovatelky, je zjevně neopodstatněné, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. f) trestního řádu odmítl.
V odůvodnění svého rozhodnutí se vypořádal se všemi odvolacími námitkami a vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč trest uložený za spáchání trestných činů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 2, 3 písm. c) trestního zákona a podvodu podle § 250b odst. 1 a 4 písm. b) trestního zákona v délce 5 roků, nepodmíněně, nutno považovat za zcela přiměřený všem okolnostem případu. Pro výše uvedené byl návrh v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. ledna 2013
Ivana Janů v. r. předsedkyně senátu