Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Legios Loco a.s., se sídlem Praha 5, Karla Engliše 3201/6, zastoupené Mgr. Zdeňkem Čechem, advokátem se sídlem Praha 1, nám. Republiky č. 1079/1a, proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydanému soudkyní Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 25. 9. 2018 č. j. 18 Nt 714/ 2018-7, takto: Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označený příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků a aby Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje, Odboru hospodářské kriminality, Službě kriminální policie a vyšetřování, zakázal pokračovat v porušování jejích základních práv a přikázal jí vydat věci zajištěné při prohlídce jiných prostor a pozemků provedené dne 25. 10. 2018.
Podle stěžovatelky došlo vydáním napadeného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků k zásahu do jejích práv podle čl. 12 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatelka namítá, že napadený příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků byl vydán místně nepříslušným soudem. Podle jejího názoru lze pravidlo o místní příslušnosti soudu k rozhodování v přípravném řízení obsažené v § 26 odst. 1 trestního řádu interpretovat vždy pouze ve spojení s pravidly určujícími příslušnost soudu pro nalézací řízení, která jsou obsažena v § 18 trestního řádu. Tento názor opírá o judikaturu Ústavního soudu, konkrétně o nálezy sp. zn. Pl. ÚS 4/14 a
II. ÚS 4051/16
. V návaznosti na to pak poukazuje na skutečnost, že v obvodu Okresního soudu v Českých Budějovicích nebylo ani zčásti uskutečněno jednání, jež mělo vést ke spáchání prověřovaného skutku, ani zde nenastal následek způsobený takovým jednáním, tudíž prověřovaný skutek podle ní nebyl spáchán v obvodu tohoto soudu. Podle stěžovatelky nelze místní příslušnost Okresního soudu v Českých Budějovicích dovodit ani na základě subsidiárních kritérií vyplývajících z § 18 odst. 2 trestního řádu. Z uvedeného pak vyvozuje, že Okresní soud v Českých Budějovicích dovodil svou příslušnost chybně, výhradně mechanickou aplikací § 26 odst. 1 trestního řádu a bez přihlédnutí k citované judikatuře Ústavního soudu. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky, obsah napadeného rozhodnutí i dalších listinných podkladů a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud především připomíná, že jeho pravomoc je vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Pravomoc přezkoumat jiný zásah orgánu veřejné moci existuje jen za podmínky, že není možná náprava jiným způsobem. Zde je nutno poznamenat, že prohlídka jiných prostor a pozemků představuje pouze jeden z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád; její procesní použitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního, je především věcí orgánů činných v trestním řízení, resp. trestních soudů. Ústavní soud může v případě prohlídky jiných prostor a pozemků kasačně zasáhnout jen výjimečně, a to dojde-li ke zjevnému excesu a k porušení základních práv stěžovatele. O takovou situaci však v dané věci nejde. Ústavní soud nemůže akceptovat názor stěžovatelky, že i na její případ dopadají závěry vyplývající z citovaných nálezů sp. zn. Pl. ÚS 4/14 a
II. ÚS 4051/16
. Tyto závěry se totiž týkají případů, kdy příslušný návrh okresnímu soudu na rozhodnutí v přípravném řízení podává státní zástupce krajského či vrchního státního zastupitelství. Jelikož takový státní zástupce je činný v obvodech několika různých okresních soudů, je nezbytné stanovit místní příslušnost okresního soudu rozhodujícího v přípravném řízení předvídatelně a jednoznačně a vyloučit svévoli orgánů činných v trestním řízení při výběru takového soudu. Právě proto je v těchto případech k rozhodování v přípravném řízení příslušný jen ten okresní soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce krajského či vrchního státního zastupitelství a v jehož obvodu byl zároveň stíhaný čin spáchán, popř. (subsidiárně) v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, anebo v jehož obvodu vyšel čin najevo.
V nyní posuzovaném případě však je situace podstatně odlišná, neboť návrh na vydání napadeného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích. V dané situaci tedy byla příslušnost soudu k vydání tohoto příkazu určena zcela jednoznačně již aplikací samotného ustanovení § 26 odst. 1 trestního řádu, protože uvedený státní zástupce nemohl uvedený návrh podat k jinému soudu, než právě k Okresnímu soudu v českých Budějovicích, v jehož obvodu je výhradně činný.
Výše uvedený právní názor obsažený v citovaných nálezech Ústavního soudu představuje ústavně konformní výklad ustanovení § 26 trestního řádu, který vyhovuje požadavkům ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny, zakotvujícího právo na zákonného soudce. Stěžovatelka však svou argumentací fakticky směřuje k tomu, aby místní příslušnost soudu k rozhodování v přípravném řízení byla určována výhradně na základě kritérií obsažených v § 18 trestního řádu, tj. podle totožných pravidel, jimiž se řídí příslušnost soudu pro řízení nalézací. Jinak řečeno, právní názor stěžovatelky v podstatě popírá význam ustanovení § 26 trestního řádu, určujícího příslušnost soudu k úkonům v přípravném řízení. Z tohoto důvodu musí Ústavní soud tento právní názor odmítnout.
Ústavní soud tedy uzavírá, že vzhledem k tomu, že návrh na vydání napadeného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků podal státní zástupce okresního státního zastupitelství (konkrétně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích), byla příslušnost Okresního soudu v Českých Budějovicích určena jednoznačně a předvídatelně a neexistoval žádný prostor pro případnou libovůli státního zástupce ohledně toho, ke kterému soudu tento návrh podá.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Se zřetelem k tomuto rozhodnutí se Ústavní soud nezabýval souvisejícími návrhy, neboť mají toliko akcesorickou povahu a sdílí právní osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. února 2019
JUDr. David Uhlíř, v. r. předseda senátu