Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
I. ÚS 44/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele J.E., zastoupeného JUDr. K.T., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 7 Co 2385/96, ze dne 6. 11. 1996, o výživné pro nezletilé dítě, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníka řízení a vedlejší účastnice J.R., takto: Návrh se odmítá.
Svou ústavní stížností napadá navrhovatel rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 11. 1996, sp. zn. 7 Co 2385/96, jímž byl změněn 1
I. ÚS 44/97 rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 2. 1996, sp. zn. P 221/89 tak, že návrh, aby matka nezletilého zaplatila k rukám otce na výživu nezletilého P.E. částku 3 500 Kč se zamítá.
Navrhovatel vytýká rozhodnutí obecného soudu, že jím bylo porušeno základní právo dítěte na výživné, a tím byla porušena i mezinárodní úmluva o právech dítěte. Výbavička je součástí výživného, soud měl proto na tyto výlohy vzít zřetel při určování výživného nebo uložit rodiči povinnost zaplatit náklady na tzv. výbavičku zvláštní částkou. Ani jedna z těchto možností nebyla při určování výživného pro nezletilého po změně jeho výchovy realizována. Stěžovatel poukazuje na rozhodovací činnost obecných soudů ve vztahu k jeho návrhu z roku 1992, kdy došlo podle jeho názoru k pochybení soudu prvého stupně tím, že ignoroval návrh navrhovatele na přispění matky na náklady na tzv. výbavičku.
V rámci odvolacího řízení v roce 1992 pak rovněž nebylo o tomto návrhu jednáno, protože prý nebyl projednán soudem prvého stupně. V ústavní stížností napadeném rozsudku z roku 1996 je pak, podle názoru navrhovatele, zmateně uvedeno, že k výdajům na tzv. výbavičku bylo přihlédnuto při stanovování výživného. S tímto závěrem stěžovatel nesouhlasí, neboť soudy se s nárokem na úhradu tzv. výbavičky při určování výživného prostě vůbec nezabývaly a nevypořádaly se s ním.
Stěžovatel vytýká napadenému rozhodnutí obecného soudu rozpor s čl. 32 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), který garantuje ochranu rodiny, neboť napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích a řízením, které tomuto rozhodnutí předcházelo, došlo k zásahu do práv dítěte.
V písemném vyjádření k ústavní stížnosti navrhl Krajský soud v Českých Budějovicích její zamítnutí. Obecný soud zdůraznil, že o tzv. výbavičce nemohlo být rozhodováno v rozhodnutí napadeném ústavní stížností, neboť k takovým zvýšeným nákladům otce, v souvislosti s převzetím syna do vlastní péče, došlo již I. ÚS 44/97 před vydáním rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 3. 1994, sp. zn. P 221/89. O výbavičce bylo rozhodováno při prvé úpravě výchovy a výživy, kdy byl nezletilý svěřen do výchovy matky. Otci se nejednalo o úhradu tzv. výbavičky, ale o úhradu zvýšených nákladů v souvislosti s převzetím dítěte z ústavu. V tomto směru konstantní judikatura vychází z toho, že o těchto mimořádných nákladech nelze rozhodovat samostatně, ale jen v rámci určení výživného. Podstatné však je, že k těmto zvýšeným nákladům došlo v roce 1992, kdy si otec dítě odvezl z ústavu, tedy před vydáním předchozích rozsudků o výživě nezletilého.
Ústavní soud již mnohokráte zdůraznil, že jako orgán ochrany ústavnosti není oprávněn generelně zasahovat do jurisdikce obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy a nemůže si proto přisvojovat právo neomezeného přezkumného dohledu nad jejich činností s výjimkou ochrany ústavnosti dle č. 83 a následujících Ústavy.
V daném případě pak neshledal ústavní soud, a to ani poté co se seznámil s obsahem připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. P 316/95, že by došlo při rozhodovací činnosti obecných soudů k porušení ústavnosti. Stěžovatelem namítané porušení čl. 32 Listiny nemůže obstát. Jak vyplývá z obsahu připojeného spisu i vlastní ústavní stížnosti, zvýšené náklady otce v souvislosti s převzetím dítěte z ústavu byly vynaloženy v roce 1992. Uplatněny byly 24. 6. 1992 v rámci úpravy výživného, která proběhla u soudu prvého stupně v roce 1994 a u soudu odvolacího v roce 1995. Jednalo se tedy o úpravu výživného, která předcházela rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, jež je napadeno ústavní stížností. Proto nezbývá ústavnímu soudu než přisvědčit správnosti závěrů dotčeného orgánu veřejné moci (Krajského soudu v Českých Budějovicích). I. ÚS 44/97
S poukazem na skutečnosti shora uvedené proto Ústavní soud návrh stěžovatele jako zjevně neopodstatněný ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl.
Poučení, Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 24. března 1998
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu