Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
I. ÚS 44/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatelů J. a H. K., zastoupených JUDr. I. P., advokátkou, o ústavní stížnosti proti jinému zásahu orgánu veřejné moci do práva chráněného článkem 36 Listiny základních práv a svobod, takto;
Ústavní stížnost se odmítá.
Ve své stížnosti napadají stěžovatelé okolnost, že správní orgány nevydaly o jejich vyloučení z řízení o odstranění stavby správní rozhodnutí, čímž zasáhly do jejich práva v rozporu s čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Odvolávají se přitom na přípisy Městského úřadu v Holešově, č. j. Výst./6245/2050/97/Sa, a Výst./7183/2373/97/Sa, ze dne 17. 11. 1997, a na odpověd' referátu regionálního rozvoje Okresního úřadu v Kroměříži, č.j. RR-334/2460/2484/2420/2525/97-Ka, ze dne 1. 12. 1997, které neměly formu správního rozhodnutí, nýbrž dopisů, a na základě kterých bylo jejich účastenství v řízení zamítnuto s odůvodněním, že stěžovatelé nemají vlastnické právo k sousedním pozemkům nebo stavbě. 1
I. ÚS 44/98
Otázkou okruhu účastníků územního řízení o umístění stavby "Bistra" u objektu č. 1385 na P. ul. v H. se zabýval jako odvolací orgán v přezkumném řízení Okresní úřad v Kroměříži, referát regionálního rozvoje, a to mimo odvolání ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 58 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení.
Jak vyplývá z rozhodnutí Okresního úřadu v Kroměříži, referátu regionálního rozvoje, ze dne 3. 7. 1997, č. j. RR-339/786/1127/1160/1314/97-Ka, předmětná stavba byla povolena ve sloučeném územním a stavebním řízení. Z citovaného rozhodnutí je dále zřejmé, že odvolací orgán obdržel dne 29. 5. 1997 podání stěžovatelů, ve kterém tito žádají, aby byli zahrnuti do okruhu účastníků správního řízení, týkajícího se předmětné stavby.
Okresní úřad v Kroměříži, referát regionálního rozvoje, vydal shora citované správní rozhodnutí, ve kterém odůvodňuje okruh účastníků předmětného řízení tak, že nelze uplatnit v daném případě ustanovení § 14 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, neboť ve smyslu ust. § 34 v návaznosti na ust. § 59 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, (dále jen "stavební zákon"), v platném znění, je okruh účastníků řízení vymezen odchylně. Uvedené správní rozhodnutí,které obsahovalo ve smyslu ustanovení § 47 zák. č. 71/1967 Sb. všechny zákonem požadované náležitosti, bylo stěžovatelům doručeno do vlastních rukou.
Třebaže v rozhodnutí Okresního úřadu v Kroměříži ze dne 3. 7. 1997 v jeho výrokové části bylo stěžovatelům vyhověno, pokud se týká jejich požadavku na zrušení rozhodnutí odboru výstavby Městského úřadu v Holešově č. 232/97 ze dne 11. 4. 1997 pod č.j. Výst./1754/622/97/Sa, který m byla povolena předmětná stavba, měli stěžovatelé možnost proti citovanému rozhodnutí podat v zákonem stanovené lhůtě odvolání, týkající se jimi zpochybňovaného výkladu okruhu účastníků řízení. I. ÚS 44/98
Na základě ust. § 59 zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení, by pak byl odvolací orgán povinen přezkoumat rozhodnutí v celém rozsahu, pokud by bylo napadeno.
Tuto možnost však stěžovatelé nevyužili, a proto uvedené správní rozhodnutí nabylo právní moci. Po nabytí právní moci citovaného rozhodnutí mělo dojít ze strany stavebního úřadu v Holešově k zahájení řízení o předmětné stavbě podle ust. § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona.
Vzhledem k okolnosti, že předmětná správní řízení na sebe navazují, lze dovodit, že otázka okruhu účastníků řízení byla již jednou pravomocně rozhodnuta. Z toho důvodu již není právně relevantní posuzovat, jakou formou se orgán veřejné moci následně vyjadřoval k pravomocně rozhodnuté věci, týkající se okruhu účastníků řízení.
Ve smyslu ust. § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů počínaje dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není--li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je dle § 75 cit. zákona nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Přezkoumáním skutkového stavu, předložených listinných důkazů a posouzením právního stavu proto dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť stěžovatelé nevyčerpali všechny zákonné procesní prostředky, a navíc nepodali ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem má Ústavní soud za to, že jsou splněny I. ÚS 44/98 podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) a b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl. Poučeni Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 6. března 1998
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu