Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti Y. K., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 9.4.2005, sp. zn. 1 T 39/2005, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.5.2005, sp. zn. 3 To 239/2005, t a k t o : Návrh se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Taková situace však v souzené věci nenastala.
Obecné soudy v napadených rozhodnutích dospěly ke skutkovému zjištění, že stěžovatel (cizí státní občan) změnil svoji totožnost a vrátil se do České republiky pod jiným jménem, a to přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 3.4.2000, sp. zn. 1 T 40/2000, odsouzen mimo jiné k trestu vyhoštění na dobu deseti let. Z takto zjištěného skutkového stavu obecné soudy vyvodily právní závěr, že stěžovatel změnou své identity ve spojení s okolnostmi dané věci naplnil hypotézu ust. § 68 odst. 3 písm. a) trestního řádu, tedy "se skrýval".
V souvislosti s vypořádáním se s touto otázkou - z pohledu ústavně právního přezkumu - poukazuje Ústavní soud na své rozhodnutí pod sp. zn. III. ÚS 407/05 , které se týkalo věcně obdobného případu jiného stěžovatele (kdy podstatou ústavní stížnosti byla rovněž otázka možnosti subsumpce zjištěného skutkového stavu - totožného skutkovému stavu v předmětné věci - pod ust. § 68 odst. 3 písm. a) trestního řádu). V tomto rozhodnutí Ústavní soud konstatoval, že "jestliže soudy napadenými usneseními dospěly ke skutkovému zjištění, samozřejmě v rozsahu nezbytném pro účely rozhodnutí o vazbě ve smyslu § 67 odst. 1 trestního řádu, že stěžovatel změnil identitu a vrátil se do České republiky pod jiným jménem, přestože byl dříve odsouzen Okresním soudem v Karviné rozsudkem ze dne 3.
dubna 2000, sp. zn. 1 T 40/2000, mimo jiné k trestu vyhoštění na dobu deseti let, a vyvodily z něj právní závěr, že se obviněný změnou identity skrýval ve smyslu § 68 odst. 3 písm. a) trestního řádu, nejeví se na tom Ústavnímu soudu nic svévolného, resp. nic, co by bylo možné označit za extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, které z nich byly vyvozeny. Od tohoto závěru Ústavního soudu, který se týká totožného skutkového stavu (v dané věci soudy dospěly napadenými rozhodnutími v rozsahu nezbytném pro účely rozhodnutí o vazbě ve smyslu ust.
§ 67 písm. a) trestního řádu ke shodnému skutkovému zjištění jako ve věci III. ÚS 407/05) a shodné problematiky (otázka podřazení zjištěného skutkového stavu pod ust. § 68 odst. 3 písm. a) trestního řádu), není důvodu se odchylovat ani v této v projednávané věci. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení ústavně zaručených práv a svobod, jichž se stěžovatel dovolává, zjevně nedošlo . Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný dle ust.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. dubna 2006
František Duchoň předseda senátu