Odměna advokáta ustanoveného jako opatrovníka
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů - ze dne 14. února 2007 sp. zn. I. ÚS 459/06 ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. D. Z. proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2006 sp. zn. 41 C 223/2006, sp. zn. 41 C 235/2006, sp. zn. 41 C 247/2006, sp. zn. 44 C 405/2006, sp. zn. 44 C 417/2006, sp. zn. 44 C 429/2006, sp. zn. 44 C 441/2006, sp. zn. 44 C 453/2006, sp. zn. 44 C 486/2006, sp. zn. 44 C 528/2006, sp. zn. 44 C 540/2006, sp. zn. 44 C 552/2006, sp. zn. 44 C 564/2006, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 5. 2006 sp. zn. 41 C 287/2006 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 5. 2006 sp. zn. 41 C 299/2006, jimiž byly zamítnuty návrhy na zaplacení odměny a hotových výdajů, které stěžovatelka ve vztahu k soudu uplatnila poté, co byla tímto soudem ustanovena jako advokátka opatrovníkem žalovaných.
Odůvodnění
I.
1. Stěžovatelka podala k Ústavnímu soudu samostatné návrhy na zahájení řízení o ústavních stížnostech proti shora uvedeným rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále též jen "obvodní soud"). Uváděla, že těmito rozsudky bylo různým žalovaným osobám, t. č. neznámého pobytu, které byly jí zastoupené, uložena povinnost zaplatit žalobci určenou částku a náklady řízení a byly zamítnuté její návrhy, aby jí Česká republika - Obvodní soud pro Prahu 4 zaplatila odměnu a hotové výdaje. Ústavní stížnosti dále doplnila informacemi, že byla jako advokátka podle § 29 odst. 3 občanského soudního řádu ustanovena opatrovníkem žalovaného a požadovala přiznání odměny dle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, včetně daně z přidané hodnoty.
Obvodní soud ve všech řízeních dospěl k závěru, že výkon funkce opatrovníka nelze považovat za výkon advokacie, neboť s výkonem funkce souhlasila; proto její návrhy na přiznání odměn soud zamítl.
2. Jednotlivé ústavní stížnosti byly vedeny pod spisovými značkami sp. zn. I. ÚS 459/06 ,
I. ÚS 462/06 ,
I. ÚS 465/06 ,
I. ÚS 468/06 ,
I. ÚS 471/06 ,
I. ÚS 477/06 ,
I. ÚS 480/06 ,
I. ÚS 483/06 ,
I. ÚS 486/06 ,
I. ÚS 489/06 ,
I. ÚS 492/06 ,
I. ÚS 495/06 ,
I. ÚS 498/06 ,
I. ÚS 501/06 a
I. ÚS 504/06
. Po seznámení s obsahem návrhů a přiloženými rozhodnutími Ústavní soud zjistil, že všechny tyto ústavní stížnosti směřují proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 4, tyto rozsudky mají identický obsah a liší se toliko v osobách žalovaných, jímž byla stěžovatelka ustanovena opatrovnicí. Vzhledem k těmto skutečnostem a v zájmu hospodárnosti řízení rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne 10. 10. 2006 č. j. I. ÚS 459/06-6 v souladu s § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a s přiměřenou aplikací § 112 odst. 1 občanského soudního řádu o spojení těchto věcí ke společnému řízení, které bude nadále vedeno pod sp. zn. I. ÚS 459/06
.
3. Stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozsudky byl porušen čl. 9 odst. 3 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 11 odst. 1, čl. 26, čl. 28 , čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a navrhla jejich zrušení.
4. Relevantní znění příslušných článků Ústavy a Listiny, které upravují základní práva, jejichž porušení stěžovatelka namítá, je následující: Čl. 9 odst. 3 Ústavy:
Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu. Čl. 95 odst. 1 Ústavy:
Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou. Čl. 11 odst. 1 Listiny:
Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. Čl. 26 Listiny:
Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon. Zákon může stanovit odchylnou úpravu pro cizince.
Čl. 28 Listiny:
Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon. Čl. 36 odst. 1 Listiny:
Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Čl. 37 odst. 2 Listiny:
Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. II.
5. Podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníka, tj. obvodního soudu. Ten výzvu k vyjádření v této věci zcela ignoroval.
6. Z rozsudků přiložených k jednotlivým návrhům Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka v řízeních vystupovala jako opatrovnice žalovaných osob ustanovená podle § 29 odst. 3 občanského soudního řádu. Z tohoto důvodu navrhovala, aby jí byla obvodním soudem vyplacena odměna a hotový výdaj v celkové výši 1 575 Kč v každém řízení. Obvodní soud, jak již výše uvedeno, její návrhy zamítl, což odůvodnil názorem, že výkon funkce opatrovníka nelze považovat za výkon advokacie. Konstatoval, že stěžovatelka souhlasila s výkonem funkce opatrovníka, nejedná se o ustanovení advokáta soudem dle § 30 občanského soudního řádu, ani o činnost opatrovníka, která by vyplývala ze zvláštního předpisu.
7. Z vlastního rejstříkového přehledu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala shodného data celkem 207 ústavních stížností s obdobných obsahem.
9. Ústavní soud se proto ústavní stížností zabýval nejprve v rozsahu stěžovatelkou tvrzeného porušení základních práv a konstatuje, že obecné soudy neporušily ta ustanovení, jež ve svých podáním stěžovatelka vypočítává (u většiny z nich ani nespecifikuje skutečnosti, které by byly v příčinné souvislosti s následkem, tj. tvrzeným porušením základního práva).
10. Posléze se Ústavní soud, jako vrcholný orgán ochrany ústavnosti, zabýval zjišťováním, zda napadenými rozsudky nedošlo k zásahu do jiného základního práva nebo svobody stěžovatelky. Přitom zjistil, že byl způsoben zásah do základního práva na ochranu legitimního očekávání ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Tento závěr učinil Ústavní soud již v nálezu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. I. ÚS 474/06
(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 42, nález č. 172) a shrnul jej do právní věty: "Pokud podle zákona č. 79/2006 Sb. s účinností od 1. 4. 2006 stát již povinnost platit odměnu a hotové výdaje advokátovi jako opatrovníkovi neměl, nelze tuto úpravu uplatnit tam, kde byl advokát ustanoven opatrovníkem podle úpravy předchozí (tj. případ stěžovatelky), neboť v opačném případě by bylo porušeno jeho základní právo legitimně očekávat zmnožení vlastního majetku plněním ze strany státu.". Takový závěr se plně uplatní v posuzovaných věcech, tudíž Ústavní soud - z důvodu procesní ekonomie - plně odkazuje na odůvodnění nálezu sp. zn. I. ÚS 474/06
.
11. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Ústavní soud spojeným ústavním stížnostem podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a napadené rozsudky po provedeném řízení bez nařízení ústního jednání se souhlasem účastníků (s uplatněním fikce souhlasu u obvodního soudu) podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.