Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Josefa Lindaura, zastoupeného JUDr. Janem Veselým, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 6 - Břevnov, Loutkářská 2416/2f, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014 č. j. 30 Cdo 2004/2014-1044 a proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 12. 2013 č. j. 15 Co 510/2013-981, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavnímu soudu byla dne 13. 2. 2015 doručena ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014 č. j. 30 Cdo 2004/2014-1044 a proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 12. 2013 č. j. 15 Co 510/2013-981. Stěžovatel, který vystupoval v exekučním řízení v postavení povinného, se u Ústavního soudu domáhal zrušení označených rozhodnutí obecných soudů (o potvrzení usnesení soudní exekutorky o příklepu k nemovitostem v dražbě) pro tvrzený zásah do ústavně garantovaných práv na ochranu vlastnictví a spravedlivý proces podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Dříve než Ústavní soud provede věcný přezkum napadených rozhodnutí, je vždy povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy mj. i to, zda byla podána včas.
3. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu má právo podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, pokud tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost musí být podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu podána v rámci lhůty dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, se kterým je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
4. Posledním opravným prostředkem ve věci stěžovatele bylo dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 11. 2014 č. j. 30 Cdo 2004/2014-1044, jež bylo stěžovateli doručeno dne 3. 12. 2014. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, kdy mu bylo napadené usnesení dovolacího soudu doručeno, avšak požádal Ústavní soud (s argumentací o možnosti aplikace § 58 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, i na řízení před Ústavním soudem) o prominutí zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti, neboť zmeškání lhůty bylo vyvoláno horečnatým chřipkovým onemocněním od 2. 2. 2015 do 11. 2. 2015, kdy byl stěžovatel neschopen práce. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla stěžovatelem podána až dne 13. 2. 2015, stalo se tak po uplynutí lhůty stanovené zákonem o Ústavním soudu. Tato procesní lhůta je kogentní, a proto ji není možno prodloužit, ani nelze zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti Ústavním soudem prominout (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 9. 2013
sp. zn. I. ÚS 2431/13
, ze dne 25. 7. 2013
sp. zn. I. ÚS 1879/13
, ze dne 25. 7. 2012
sp. zn. III. ÚS 1861/12
, ze dne 7. 11. 2011
sp. zn. IV. ÚS 3159/11
nebo ze dne 24. 1. 2008
sp. zn. IV. ÚS 2898/07
).
5. Protože tedy Ústavní soud nemá zákonnou možnost, jak zmeškání lhůty stěžovateli prominout (a to bez ohledu na důvod zmeškání), nezbylo mu než ústavní stížnost odmítnout pro nedodržení lhůty podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. února 2016
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj