Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Evy Krásné, se sídlem Praha 6, Terronská 56 - správkyně konkursní podstaty úpadce Vít Potraviny a.s., se sídlem Praha 4, Durychova 101, zastoupené JUDr. Ivanou Heřmanskou, advokátkou se sídlem Praha 6, Stavitelská 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2006, čj. 39 Co 155/2006 - 114, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 2. 2006, čj. 56 C 20/2004 - 96, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
sp. zn. III. ÚS 237/97
Ústavní soud upozornil, že pokud je postup stanovený § 42 odst. 3 OSŘ dodržen a soud jej nerespektuje, znemožní tak navrhovateli účinně se domáhat ochrany svého práva a porušuje tak základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 9, nález č. 152). Jak Ústavní soud dále dovodil, v případě, že v soudní evidenci nelze najít faxové podání, nemůže být stěžovateli, jako účastníku řízení, tato skutečnost přičítána k tíži a je proto nutno, jsou-li pro to dostatečné důvody, vycházet z presumpce, že (s přihlédnutím k běhu lhůty a k předložení originálu) bylo podáno včas (viz např. nález sp. zn. III.
ÚS 329/2000 , Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 20, nález č. 176; srov. také nález sp. zn. I. ÚS 460/97 , Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 12, nález č. 114). Obdobně rozhodl Ústavní soud i v nálezu ze dne 17. 1. 2006, sp. zn. I. ÚS 463/03 , v němž uvedl, že dokázat zaslání faxového podání lze i jinak, nikoli tedy pouze jen potvrzením, které fax vytiskne po každém odeslání jednotlivé faxové zprávy. Závěry z posledně citovaného nálezu vztahuje stěžovatelka na svůj případ.
Podle názoru Ústavního soudu závěry obsažené ve výše uvedených nálezech nelze vztáhnout na případ stěžovatelky. Pokud městský soud dovodil, že dovolání bylo podáno opožděně, protože až poslední faxové vysílání, které bylo ukončeno dne 3. 1. 2006, mohlo obsahovat úplné podání stěžovatelky, nelze proti jeho rozhodnutí z hlediska ústavního nic namítat. Jedná se o závěr logický a plně odpovídající povaze média, kterým je fax. Do ústavně zaručeného základního práva stěžovatelky ve smyslu čl. 36 odst. 1 zasaženo nebylo.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že ani případná kasace napadených rozhodnutí by žádný pozitivní efekt stěžovatelce nepřinesla. Z rozhodnutí obecných soudů ve věci samé totiž vyplývá, že žaloba stěžovatelky byla zamítnuta, protože nárok úpadce, jehož konkursní podstatu stěžovatelka spravuje, byl promlčen před podáním žaloby. Navíc obvodní soud v usnesení ze dne 16. 11. 2004, čj. 56 C 20/2004 - 46, racionálně a srozumitelně uvedl, z jakých důvodů by nebylo možné žalobě vyhovět, i kdyby k promlčení nároku nedošlo (č. l. 51).
Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává, v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
K odstranění pochybností o přijatelnosti návrhu si může Ústavní soud vyžádat stanoviska účastníků a vedlejších účastníků řízení o ústavní stížnosti, event. spis či jinou dokumentaci, týkající se napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci. Pokud tato stanoviska účastníků a vedlejších účastníků řízení obsahují relevantní tvrzení, může Ústavní soud vyzvat stěžovatele k jeho případné replice ve stanovené lhůtě. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta.
Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, odmítl její ústavní stížnost, podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. října 2007
Vojen Güttler předseda I. senátu Ústavního soudu