I.ÚS 558/26 ze dne 19. 3. 2026
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Ditou Řepkovou o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Jaromíra Houžvičky a Jana Houžvičky, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2025 č. j. 21 Cdo 2254/2025-61, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2025 č. j. 2 Co 8/2024-25 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. srpna 2023 č. j. 16 C 12/2023-15, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.
2. Předtím, než Ústavní soud přistoupil k meritornímu přezkumu, zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a jsou dány podmínky k jejímu projednání. V ústavní stížnosti je mimo jiné třeba pravdivě vylíčit rozhodující skutečnosti, popř. označit důkazy, jichž se stěžovatel dovolává. Z návrhu musí být patrné, v čem podle stěžovatele spočívá zásah do jeho ústavně zaručených práv či svobod a co návrhem stěžovatel sleduje.
3. Ústavní stížnost podaná stěžovateli výše uvedené nároky nesplňuje a vykazuje řadu formálních i obsahových vad ve smyslu § 30 odst. 1 a § 34 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelé nejsou zastoupeni advokátem (jak vyžaduje § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu) a ani nejsou advokáty (díky čemuž by zastoupeni být nemuseli; srov. stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15). Stěžovatelé se přitom v minulosti opakovaně bránili proti rozhodnutím obecných soudů ústavními stížnostmi, které trpěly vadami. Ústavním soudem proto byli na vady upozorňováni s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3341/25 , sp. zn. II. ÚS 3171/25 ,
II. ÚS 3115/25 ,
I. ÚS 3116/25 nebo
III. ÚS 3118/25 ).
4. Ústavní soud obvykle, považuje-li návrh na zahájení řízení za vadný, vyzývá navrhovatele v určené lhůtě k odstranění vad [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé však na vady svých podání byli Ústavním soudem opakovaně upozorňováni, musí si být náležitostí ústavní stížnosti a podmínek k jejímu projednání vědomi. Za takových okolností Ústavní soud nepovažuje další výzvy stěžovatelů k odstranění vad za efektivní. Z toho důvodu odmítl jejich ústavní stížnost pro neodstraněné vady za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. března 2026
Dita Řepková v. r. soudkyně zpravodajka