21 Cdo 2254/2025-61
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Malým v
exekuční věci oprávněné CASPER CONSULTING a. s. se sídlem v Praze 6 – Bubenči,
náměstí Borise Němcova č. 510/3, IČO 63980401, zastoupené Mgr. Soňou
Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, proti povinným 1)
J. H., a 2) J. H., o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení podané povinnými
proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2023, č. j. 4 Cmo
166/2022-20, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C
12/2023, o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.
ledna 2025, č. j. 2 Co 8/2024-25, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 1. 2025, č. j. 2 Co
8/2024-25, potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 8.
2023, č. j. 16 C 12/2023-15, jímž byly odmítnuty „žaloba na obnovu řízení a pro
zmatečnost ve věci sp. zn. 16 C 69/2022 směřující proti usnesení Vrchního soudu
v Praze ze dne 20. ledna 2023 č. j. 4 Cmo 166/2022
-20“ (kterým Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 23. 11. 2022, č. j. 16 C 69/2022-12, jímž byla odmítnuta „žaloba
na obnovu řízení a pro zmatečnost usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 7.
2022 č. j. 5 Co 56/2022-14“).
2. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání, aniž
by byli řádně zastoupeni advokátem.
3. Dovolatel musí být v dovolacím řízení zastoupen advokátem nebo
notářem (§ 241 odst. 1 věta první o. s. ř.); to neplatí, je-li dovolatelem
fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v
odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (§ 241 odst. 4 o. s. ř.).
4. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení. Z
dovolání nevyplývá, že by byli povinní jako dovolatelé právně zastoupeni, a
neprokázali ani netvrdili, že jsou zastoupeni advokátem nebo že mají sami
právnické vzdělání. Nesplnili tedy zákonem stanovenou podmínku povinného
zastoupení.
5. Z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu se podává, že
poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné,
jestliže byl účastník v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného
zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na
požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým;
srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS
2291/13 (a v něm citovaná další usnesení), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne
15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo
3716/2015, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, či ze dne 18. 1. 2017,
sp. zn. 30 Cdo 5291/2016. 1. 2. Dovolatelé nebyli soudem prvního stupně vyzváni ke splnění podmínky
povinného zastoupení (aby si zvolili advokáta pro podání dovolání proti
napadenému usnesení), avšak v jiných sporech byli opakovaně ke splnění této
podmínky vyzýváni, a proto dovolací soud konstatuje, že dovolatelé si musí být
vědomi své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupeni, jelikož
jim tato povinnost musí být nutně známa z předchozích řízení. Procesní postup
dovolacího soudu je aprobován i v rozhodovací činnosti Ústavního soudu (srov. již uvedené usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13,
ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 1077/22, nebo ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. I. ÚS 2906/23). Nejvyšší soud má proto za to, že práva dovolatelů nebyla ohrožena,
neboť poučení o náležitém zastoupení se jim (dříve) opakovaně dostalo. 3. Povinní podáním ze dne 17. 10. 2025 požádali o osvobození od soudního
poplatku a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, nicméně
povinní nesplňují předpoklady pro osvobození od soudního poplatku a pro
ustanovení zástupce pro dovolací řízení stanovené v § 138 odst. 1 o. s. ř. (srov. § 30 o. s. ř.), neboť v projednávané věci jde z jejich strany o zřejmě
bezúspěšné uplatňování práva (k otázce, kdy jde ve smyslu ustanovení § 138
odst. 1 o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, srov. například
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013,
uveřejněné pod č. 67/2014 Sb. rozh. obč.). 4. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o
svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení
před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná
(shodná) hlediska. Je-li tedy například již ze samotných tvrzení žalobce
zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno (a představuje-li tedy žaloba
zřejmě bezúspěšné uplatňování práva), jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva
též v odvolacím řízení a v dovolacím řízení, aniž by tu bylo významné, co je
vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr
vyplývá již ze samotné povahy věci; nedává dobrý procesní smysl úvaha, že
předmětem odvolacího nebo dovolacího řízení je (v nemeritorních otázkách) řádně
uplatněné právo žalobcem, je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě
nemůže být vyhověno (srov.
například odůvodnění již zmíněného usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013). 5. V projednávané věci povinní podali dovolání proti usnesení odvolacího
soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byly podle §
43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuty žaloba pro zmatečnost a žaloba na obnovu řízení
podané povinnými proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2023, č. j. 4 Cmo 166/2022-20, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové 23. 11. 2022, č. j. 16 C 69/2022-12, kterým byly odmítnuty žaloby pro
zmatečnost a žaloba na obnovu řízení podané povinnými proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 14. 7. 2022, č. j. 5 Co 56/2022-14. Proti usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí
žaloby pro zmatečnost, však žaloba pro zmatečnost není přípustná (srov. § 230
odst. 3 o. s. ř., podle něhož žaloba pro zmatečnost není přípustná také proti
usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost) a – vzhledem k tomu, že
nejde o rozhodnutí ve věci samé (srov. § 228 odst. 1 o. s. ř.), ani o žádné z
rozhodnutí uvedených v § 228 odst. 2 o. s. ř. – nelze je napadnout ani žalobou
na obnovu řízení. Podání nepřípustné žaloby pro zmatečnost a žaloby na obnovu
řízení je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, a takovým uplatňováním práva
je proto i podání dovolání povinných proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým
bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž těmto žalobám nebylo
vyhověno; okolnost, že žaloby nebyly zamítnuty pro nepřípustnost, nýbrž
odmítnuty pro vady podání, není podstatná. 1. 2. Jelikož dovolatelé nesplnili podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.,
Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 241b odst. 2, § 243f odst. 2 a § 104
odst. 2 o. s. ř. zastavil. 3. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatelé spolu s dovoláním vznesli
námitku podjatosti soudců senátu 2 Co Vrchního soudu v Praze (JUDr. Romana
Horáčka, Ph.D., JUDr. Michala Výtiska a JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D.), který
rozhodoval o jejich odvolání. Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že
soudcům vytýkají jejich postup v řízení o projednávané věci, vyhodnotil
Nejvyšší soud bez dalšího takovou námitku podjatosti, včetně návrhu na
přikázání věci jinému soudu, jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), a
jednak jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá
právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017, anebo usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018). 4. Podáním ze dne 21. 9. 2025, došlým Nejvyššímu soudu dne 22. 10. 2025,
dovolatelé vznesli námitku podjatosti také proti soudcům Nejvyššího soudu JUDr. Pavlu Malému, JUDr. Marku Cigánkovi a Mgr. Miroslavovi Hromadovi, Ph.D.,
odůvodněnou tím, že „se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich
zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, když bylo a je objekt.
a nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly/jsou vědomě páchány a
kryty velmi závažné zločiny, proto objekt. důvodné bylo a je i řádné vyvození
kárné/trestní/hmotněprávní odpovědnosti, k jejímuž konečně řádnému vyvození i
tímto podáváme objektivně důvodný podnět“. Podáním datovaným dne 17. 10. 2025 a
doručeným Nejvyššímu soudu téhož dne a následně dne 22. 10. 2025 pak dovolatelé
v návaznosti na doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku za dovolání znovu
vznesli námitku podjatosti předsedy senátu JUDr. Pavla Malého s tím, že
„navrhují jeho objektivně důvodné vyloučení“. Povinnými takto vznesené námitky
podjatosti neobsahují žádná konkrétní tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo
možno seznat, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených osob, tj. konkrétní tvrzení o jejich poměru k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jsou nezpůsobilé být
důvodem k vyloučení soudce, popřípadě neodůvodněná vůbec, není řádnou námitkou
podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako
procesní obstrukci, která s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany
(srov. shora bod 11). Důvod předložit věc k rozhodnutí o námitce podjatosti
jinému senátu Nejvyššího soudu (§ 16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) tak dán není. 5. Nejvyšší soud proto k vzneseným námitkám podjatosti vůči členům
senátu odvolacího soudu, kteří rozhodovali napadeným rozhodnutím, a vůči shora
uvedeným soudcům Nejvyššího soudu nepřihlížel. 6. Dovolání povinných obsahovalo rovněž návrh na odklad vykonatelnosti
dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Jelikož bylo dovolací řízení
zastaveno, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud
samotného dovolání, již samostatným výrokem nerozhodoval (srov. nález Ústavního
soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16). 7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f
odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.