Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky B. Š., zastoupené Mgr. Zorou Fantovou, advokátkou se sídlem Ostrava 1, ul. 28. října 37, PSČ: 702 00, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2006, čj. 42 Co 77/2006 - 87, a usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 27. 10. 2005, čj. 16C 69/95 - 36, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Stěžovatelka svou ústavní stížností ze dne 18. 8. 2006, k poštovní přepravě podanou téhož dne, navrhla zrušení shora uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku - Místku.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady k jeho projednání, tj. zabýval se jeho přípustností. K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří princip subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000
[Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 19, nález č. 111, str. 79]. Podle uvedeného principu je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (v praxi se jedná zjevně o postup Nejvyššího soudu ČR podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ).
Ústavní stížností napadené usnesení krajského soudu je sice z hlediska formálního pravomocné, ale není jím ještě pravomocně ukončen spor mezi stěžovatelkou a žalobcem - Stavebním bytovým družstvem Frýdlant nad Ostravicí, protože před Krajským soudem v Ostravě dále pokračuje odvolací řízení v této věci. Z toho plyne, že stěžovatelka má stále zachovánu možnost domáhat se ochrany všech svých práv v průběhu řízení pokračujícího před obecnými soudy. Teprve v případě, kdy by - podle názoru stěžovatelky - konečné rozhodnutí ve věci narušilo její základní ústavně zaručená práva nebo svobody, mohla by se stěžovatelka domáhat nápravy prostřednictvím ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se mohl zabývat meritem věci a odůvodněností ústavní stížnosti, Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, předčasně podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 19. října 2006
František Duchoň soudce Ústavního soudu