Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele: město Aš, sídlem Kamenná 52, Aš, zastoupeného JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou, sídlem Jateční 6, Karlovy Vary, proti výroku II usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. listopadu 2024 č. j. 10 Co 825/2024-1946, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a 1) AOK Bayern - Die Gesundheitskasse, sídlem Ernst-Reuter-Strasse 117, D-95030 Hof, Spolková republika Německo, a 2) Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížnost se týká výlučně nákladů řízení. Vychází z civilního sporu, v němž vedlejší účastnice 1, německá zdravotní pojišťovna, jako žalobkyně uplatnila nároky za pojistná plnění svému pojištěnci, který utrpěl úraz na cyklostezce v Aši pádem do neoznačené stavební jámy vzniklé v souvislosti s opravou kanalizace zhotovitelem, společností BAU-STAV a. s. (tehdy žalovaným 1), a subzhotovitelem, společností DUSTA, spol. s r. o. (tehdy žalovaným 2), pro město Aš jako stavebníka a investora (tehdy žalovaný 3). Celý spor měl poměrně komplikovaný procesní průběh. Podstatné pro řízení před Ústavním soudem je, že předmětem řízení před soudem prvního stupně bylo již jen příslušenství částek, které německé zdravotní pojišťovně (nynější vedlejší účastnice 1) uhradila pojišťovna zhotovitele.
2. Prvostupňový Okresní soud v Karlových Varech uložil výrokem I rozsudku č. j. 9 C 117/2012-1853 ze dne 18. června 2024 zhotoviteli a městu Aši společně a nerozdílně zaplatit německé zdravotní pojišťovně úrok z prodlení z blíže specifikovaných částek, dále výrokem II uložil zhotoviteli a jeho pojišťovně zaplatit německé zdravotní pojišťovně třetinu nákladů řízení ve výši 75 040,18 Kč a konečně výrokem III uložil městu Aši a jeho pojišťovně (nynější vedlejší účastnice 2) nahradit německé pojišťovně náklady řízení ve výši 150 080,36 Kč. Proti výrokům I a III rozsudku se odvolalo město Aš a jeho pojišťovna.
Během odvolacího řízení pojišťovna zhotovitele plnila za zhotovitele v souladu s prvostupňovým rozhodnutím. Německá zdravotní pojišťovna proto vzala zpět žalobu proti městu Aši, které s tím souhlasilo. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") jako soud odvolací proto výroky I a III rozsudku okresního soudu zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil a napadeným výrokem II svého usnesení uložil městu Aši a jeho pojišťovně společně a nerozdílně nahradit německé zdravotní pojišťovně náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 135 190 Kč.
3. Město Aš jako stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svých ústavně zaručených práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Porušení práv spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí je údajně v extrémním rozporu se skutkovým stavem, odchyluje se od znění občanského soudního řádu a od judikatury dovolacího soudu. Stručně shrnuto má stěžovatel za to, že krajský soud nesprávně aplikoval § 146 odst. 2 občanského soudního řádu, neboť stěžovatele zavázal k nemalé náhradě nákladů řízení protistraně, ačkoliv byl v řízení plně úspěšný.
Stěžovatel vysvětluje, že v uvedené věci plnila na separátně pravomocný rozsudek pojišťovna zhotovitele, na základě čehož německá zdravotní pojišťovna vzala žalobu zpět. Stěžovatel však trvá na tom, že německé zdravotní pojišťovně nic neplnil, její nároky popíral a odvolával se. Žaloba proti němu byla nakonec jako celek stažena, krajský soud přesto uložil stěžovateli platit náklady řízení. Stěžovatel kritizuje nesprávné použití judikatury Nejvyššího soudu ze strany krajského soudu. Dále odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, z níž dovozuje, že je třeba zhodnotit kontext celé věci a že z § 146 odst. 2 občanského soudního řádu vyplývají tři předpoklady přiznání náhrady nákladů řízení žalobci, a to zpětvzetí žaloby žalobcem, chování žalovaného a důvodnost žaloby.
Poslední podmínkou se přitom krajský soud vůbec nezabýval. Konečně rozporoval závěry krajského soudu s tím, že v dané věci nikdy nebyla pravomocně vyslovena solidarita stěžovatele a zhotovitele.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní stížností napadený výrok rozsudku krajského soudu je třeba v rámci ústavněprávního přezkumu posuzovat velmi zdrženlivě. Zaprvé Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů přistupuje pouze v případě porušení základních práv jednotlivce (čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky). Ústavní soud není další soudní instancí a porušení jiné než ústavní normy nezakládá pravomoc k jeho kasačnímu zásahu.
Zadruhé je třeba vzít v potaz, že jádrem sporu je výklad podústavního práva s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti. Z judikatury Ústavního soudu přitom plyne, že aplikace § 146 odst. 2 občanského soudního řádu, výklad tohoto ustanovení, konkrétních okolností a celkové komplexní zhodnocení případu je zásadně věcí obecných soudů (např. usnesení ze dne 29. května 2024 sp. zn. I. ÚS 748/24 , bod 9; či usnesení ze dne 20. března 2024 sp. zn. II. ÚS 674/24 , bod 16). Konečně Ústavní soud mnohokrát zopakoval, že se k přezkumu v oblasti nákladů řízení staví velmi zdrženlivě [např. nález ze dne 17.
dubna 2019 sp. zn. II. ÚS 2632/18
(N 65/93 SbNU 301), bod 19]. Z hlediska kritérií řádného procesu nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje ústavního významu [např. nález ze dne 15. října 2012 sp. zn. IV. ÚS 777/12
(N 173/67 SbNU 111), bod 11]. Ústavní soud zjevně není nejvyšší nákladový soud. Ústavní stížnosti proti rozhodnutím o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny významnou [stanovisko pléna ze dne 5. března 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 (č. 97/2025 Sb.), body 11 a 34, a judikatura tam citovaná].
6. V rámci stručného odůvodnění (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud poznamenává, že ve světle stěžovatelčiných námitek a s ohledem na velmi zdrženlivý standard přezkumu v posuzovaném případu neshledal mimořádné důvody, které by odůvodňovaly nutnost jeho kasačního zásahu.
7. Ústavněprávním imperativem v posuzovaném případu je, zda se obecné soudy věnovaly splnění podmínek podle § 146 odst. 2 občanského soudního řádu [nález ze dne 17. ledna 2017 sp. zn. III. ÚS 3592/16
(N 14/84 SbNU 167)]. Krajský soud v napadeném rozhodnutí vyšel z judikatury Nejvyššího soudu, podle níž žalovanému, který na žalobou uplatněný nárok neplnil a který se v řízení bránil tím, že žalobou uplatněný nárok vůči němu není po právu, nelze pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení bez dalšího přičíst plnění poskytnuté jiným žalovaným a uzavřít, že žaloba byla (i vůči němu) podána důvodně a byla vzata zpět pro jeho chování (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. března 2018, sp. zn. 29 Cdo 1668/2016, bod 21). Krajský soud v souladu s tím nerozhodl o náhradě nákladů řízení bez dalšího. Krajský soud na základě § 146 odst. 2 občanského soudního řádu a citovaného usnesení Nejvyššího soudu vyložil, jakým způsobem je na místě posuzovat obranu stěžovatele. Dospěl pak k závěru, že jeho obrana je nedůvodná, zvlášť s ohledem na její obecnost a nekonkrétnost a s podpůrným poukazem na závěry soudů ze souvisejícího řízení (viz body 14-15 napadeného usnesení krajského soudu).
8. Ústavní soud dospěl k závěru, že takové zdůvodnění alespoň v nutné míře postačuje (a contrario nález ze dne 9. října 2025 sp. zn. III. ÚS 622/25 , bod 17) a že z hlediska výše vymezeného velmi zdrženlivého standardu ústavněprávního přezkumu napadené rozhodnutí obstojí.
9. Na základě výše uvedeného Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatele.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. listopadu 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu