Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Beneše, právně zastoupeného Mgr. Robertem Novotným, advokátem, sídlem Jeseniova 1151/55, Praha 3, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2024 č. j. 23 Cdo 3172/2024-98, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. května 2024 č. j. 12 Co 193/2023-69 a rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 19. dubna 2023 č. j. 18 C 359/2022-36, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Teplicích, jako účastníků řízení, a I. C. Finance Corp., s. r. o., IČ: 27126803, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv chráněných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Okresní soud v Teplicích (dále jen "okresní soud") rozhodl rozsudkem pro zmeškání ze dne 19. 4. 2023 č. j. 18 C 359/2022-36, tak, že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejší účastnici částku 450 000 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění rozsudku uvedl, že částka představuje dluh stěžovatele vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze smluv o zápůjčce. Stěžovatel se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Vedlejší účastnice navrhla při tomto jednání vydání rozsudku pro zmeškání a okresní soud shledal, že jsou splněny podmínky pro jeho vydání. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 15. 5. 2024 č. j. 12 Co 193/2023-69 rozsudek okresního soudu potvrdil. V odůvodnění uvedl, že byly splněny všechny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání a nejedná se o situaci, kdy účastník zřejmě neúmyslně zmeškal první jednání soudu, ačkoliv jinak vyvíjel veškeré potřebné procesní aktivity ve vztahu k soudnímu řízení.
3. Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel dovoláním, které Nejvyšší soud § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), odmítl v záhlaví označeným usnesením, neboť nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř.
4. Proti rozsudku okresního soudu a krajského soudu a usnesení Nejvyššího soudu podal stěžovatel ústavní stížnost, ve které uvádí čtyři okruhy námitek. Za prvé se vymezuje proti vydání rozsudku pro zmeškání a tvrdí, že od počátku nebyl pasivní, byla zřejmá jeho snaha se bránit a pro vydání rozsudku pro zmeškání nebyly splněny materiální podmínky vyplývající z judikatury Ústavního soudu. Za druhé vytýká okresnímu soudu, že jej nepoučil o možnosti podat návrh na zrušení jeho rozsudku v případě zmeškání jednání z omluvitelného důvodu. Za třetí argumentuje opomenutými důkazy, neboť v podání ze dne 12. 1. 2023 navrhl provést obsah určitých dokumentů, avšak okresní soud o těchto důkazních návrzích nerozhodl. Za čtvrté nesouhlasí s tím, že Nejvyšší soud odmítl jeho dovolání jako nepřípustné, přičemž má za to, že z hlediska zákona naplnil veškeré předpoklady přípustnosti dovolání.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
6. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, postihují-li chybná interpretace nebo aplikace podústavního práva nepřípustně některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu a s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, přísluší civilním soudům.
7. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost v kontextu uvedených zásad a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
8. Pokud jde o rozhodnutí rozsudkem pro zmeškání, k jeho vydání je třeba naplnit formální podmínky vyplývající ze zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále " o. s. ř.") a materiální podmínky vyplývající z judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Formální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání byly v posuzovaném případě splněny, jak vyplývá z napadených rozhodnutí. Ostatně ani sám stěžovatel - řádně zastoupený advokátem - jejich nedostatek nenamítá a argumentuje pouze nenaplněním materiálních podmínek pro rozhodnutí rozsudkem pro zmeškání.
9. Materiální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání vyplývají z použití slovesa "může" v § 153b odst. 1 o. s. ř. ("může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání"), které znamená, že soud při splnění formálních podmínek uvedených v § 153b o. s. ř. může, ale nemusí, rozsudek pro zmeškání vydat. První a nejdůležitější materiální podmínkou kontumačního rozsudku je absence procesní aktivity žalovaného. Obecný soud rozsudek pro zmeškání nesmí vydat, pokud se na jednání nedostavil jinak procesně aktivní žalovaný.
Druhá materiální podmínka spočívá v rozlišování mezi zmeškáním jednání a pouhým zpožděním. Dále se mezi materiální limity řadí - nemožnost vydat rozsudek pro zmeškání v situacích, kdy je obecnému soudu známo, že se žalovaný nedostavil na jednání z důvodu živelní pohromy nebo jiné neodvratné události či v případech, kdy jsou na žalovaného podány desítky či stovky žalob, které ve svém kumulativním účinku představují šikanózní podání, a žalovaný zmešká jednání jen u jedné z nich. Obecné soudy musí také pečlivě zvažovat aplikaci rozsudku pro zmeškání v případech, kdy byla žalovanému doručena žaloba a předvolání k jednání podle § 49 odst. 4 o.
s. ř., tedy na základě tzv. fikce doručení (nález ze dne 28. 1. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 49/10 ).
10. Pro posuzovanou věc je stěžejní první zmíněná materiální podmínka, a sice absence procesní aktivity stěžovatele. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že aktivita stěžovatele v řízení spočívala v tom, že podáním ze dne 21. 11. 2022 k žalobě sdělil, že k ujednání zápůjčky nedošlo, plnění bylo provedeno z jiného právního důvodu, a že se podrobněji vyjádří později již se zvoleným advokátem, přičemž žádal o lhůtu nejméně 60 dní. V podání ze dne 12. 1. 2023 vyjádřil nesouhlas s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. K žalobě uvedl, že jde o protiplnění za podíl ve společnosti stěžovatele, přičemž předloží pro své tvrzení další důkazy nejpozději při prvním jednání ve věci. Dne 21. 3. 2023 bylo stěžovateli doručeno předvolání k prvnímu jednání, které se konalo dne 19. 4. 2023. K tomuto jednání se stěžovatel bez omluvy či podání žádosti o odročení jednání nedostavil.
11. Ústavní soud je toho názoru, že uvedený postup stěžovatele lze označit za absenci procesní aktivity, dokonce snad i za snahu o prodlužování řízení. Nelze tedy shledat, že okresní soud zanedbal posouzení materiálních podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání a v případě jinak procesně aktivního stěžovatele rozhodl kontumačním rozsudkem jen pro jeho nepřítomnost při prvním jednání. Materiální podmínky byly v posuzované věci naplněny, okresní soud nepochybil, když využil možnosti vydat rozsudek pro zmeškání, tímto krokem nebylo zasaženo do základních práv stěžovatele. Nadto lze podotknout, že stěžovatel se k jednání nedostavil z důvodu lékařského zákroku, o kterém okresní soud na základě konzultace s lékařem zjistil, že předpokládá objednání dopředu, tudíž o něm stěžovatel zcela určitě věděl dostatečně dlouhou dobu a mohl se z příslušného jednání omluvit.
12. K dalším námitkám stěžovatele pak Ústavní soud jen ve zkratce konstatuje, že poučení o možnosti podat návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání nepatří mezi obligatorní náležitosti příslušného rozsudku. V podání ze dne 12. 1. 2023 stěžovatel nenavrhl k provedení žádný důkaz. Nejvyšší soud v napadeném usnesení přehledně a logicky vysvětlil, že jedna z otázek nadnesených stěžovatelem nezaložila přípustnost dovolání, neboť její řešení nemůže mít vliv na posouzení předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání, u druhé otázky Nejvyšší soud dospěl k závěru, že se při jejím řešení krajský soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Postupu Nejvyššího soudu ani odůvodnění napadeného usnesení není co vytknout.
13. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. srpna 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu